Další neděle, kde se nepovedlo rozdělit týmy tak, aby proběhl dramatický zápas. Vybíral Janko a Kolcek. Janko přeci jen na takovou zodpovědnost ještě nedozrál a vzal například otylého Iva raději, než vyžilého Laďu, který nemá auto a do práce musí běhat, čímž se od Iva, jenž žije v blahobytu v milionářské čtvrti zásadně liší. Bylo to tedy o tom, jestli mladík dokáže naplnit svá častá slova o spravedlivém rozdělení, kdy nešetří kritikou výběru jiných. Bohužel Honza chtěl opět dokázat, že chce být vyjímečný bez ohledu na okolnosti a tak pro většinu nepochopitelně poté, co se moudřejší část obou týmů dohodla na výměně dresů u Kuby a Ladi, využil veta kapitána a hrálo se tak, jak to oba rozdělili. Mireček si neměl s kým dát balon, protože Špačour byl otrávený vzniklou situací, a tak prapor červených drželi ti, od nichž se to vůbec nečekalo. Smýčil zpočátku motal hlavu Jardovi, který je unavený z romantických procházek po Olomócu, a dokázal dát dvě branky prakticky z ničeho. Jeho spolupoutník na druhé straně ovšem nezůstával pozadu, a v začínající bažině připravil akce, po nichž Tom dokázal srovnat na 2:2. Pak Ivo, který se vrátil na hřiště po přechozené syfilidě, otálel s odkopem od vlastní brány, co vystihl Bp a zařídil tak i třetí – asi zlomovou bránu. Pak ještě Mira hlavou potrestal liknavou obranu soupeře a bylo po fotbale. Tedy ne pro všechny. Nutno vyzvednout výkon Kubíka, který i za nepříznivého stavu burcoval své spoluhráče a zejména Smýčila, který ač chromý, vinou věku a pokročilou artrózou všech údů, ten rozmnožovací nevyjímaje, dokázal bojovat až do posledních minut a byl po zásluze odměněn i třetí brankou za záda Mojmíra, což mu v klubovně následně zajistilo titul hráče týdně a vlastně i měsíce března. Naopak dosavadní premiant posledních dvou ročníků se s námi loučil se slovy, že vícekrát nepřijde, že ho takový fotbal nebaví. Nám starším se hned vybavila reminiscence na roky 2000 a 2001, kdy Benďas nejprve získal trofej nejcennější, aby následný rok byl manták. Fotbal kazila i nedohoda na tom, že se o půli posunou brány na sušší místa, neboť modří natruc losu argumentovali, že soupeř získá výhodu.
A tak jsme do klubovny odjížděli s rozporuplnými pocity. Tam nás ovšem krom fungujícího topení, na což nejsme zvyklí, čekali i naše propriety, které uzmul z iglú Ondrc a umělecky pověsil Smýčil, který hýří aktivitou, neb má na mysli svoji volební fiasko v boji o místo v čele předsednického stolu. Protože Špačourův odchod je víc, než reptání dědků, bylo v hospodě dojednáno, že subkomise připraví do příště zkušební řešení výběru týmů, aby si zahráli všichni. Tak to jsme opravdu zvědaví.

„To je dneska divný“, pravil Kuba, když dorazil do naší šatničky pod stříškou Učňovské.Školy. „Mám od rána telefon na stole a NIC“, žádná zpráva na chatu G5??
Ono totiž tomu chatu leccos předcházelo. Především to, že minulou neděli jsem Láďovi naistaloval do telefonu aplikaci whats-up a přihlásil ho do skupiny. A začalo to. Ten zpráva, druhej zpráva a vrcholem bylo když Tagyr poslal Mojdovi žehličku na omítky. To náš rejpálek p. Benda kontroval popisem nedostatků ve výzbroji dělníka Tagyra a na to se ozval pan Tágo, co je mu po tom, jako stejně kontroval pan Bé: co je komu potom, že Tágo něco posílá Mojdovi. No a to už nevydržel Tagyr a udělal zásadní Pájovský krok a odhlásil se s chatu. Poznámka, chudák Laďa, tady byla jistě na místě. Pokračování nastalo na Týmuj, kde se brigádník Tágo, jež je v současné době vykořisťován bývalým policistou Poldou, kterej rekonstruuje byt v Šumperku, jelikož na vilu ve Studýnkách už nemá peníze. Na Týmuj se nejdříve znavený Tágo přihlásil, pak se odhlásil, aby se znovu přihlásil a na závěr definitivně odhlásil s tím, že to nedá, že je unavenej. Tak asi takhle si tady žijeme velebnosti. Takže na definitivních 12. nás vysvobodil Smejkalíňo, kterej sic je v Šumperku, ale naplánoval si jiné povinostě. Mladej Mira, zase laboroval s přihlášením, ze slovy „Týmuj blbne“, ale my víme, že vždy je problém mezi židlí a klávesnicí!!
Nicméně už k fotbalu: Ráno mi pinkla na mobilu zpráva, že balony s jsou v komoře ,abych je nezapomněl doma. Ještě jsem je natřel Indulonou a předal k expedici synkovi. Když jsem dorazil do šatny, tak mi Mojda ukázal na bednu a říká: „dívej co tam, je“? „No flaška zelené tam je, jsem mu odvětil“ No jo, ale kde jsou balony, to už Mojda nevěděl, ale Smejkaliňo už je sázel do trávy se sněhovými zmrazky. Esa dnes zůstaly na Kolcka s Tomem, a tak jsme věřili, že los bude přívětivý fotbalu, když už není terén. Ten sice nebyl zmrzlý, ale byl tedy rozhodně hrbolatý a tedy dobrý ke smazávání rozdílu mezi námi lemply a lídry.
Tom vybral tým, více méně bez tradičních beků, zatím co Kolcek to měl obráceně. Zápas se vyvíjel vcelku jednostranně a pohyblivější červení šli rychle do vedení 3:0. Teren modrým pomohl ke korekci skóre na 3:1, ale zároveň to byla jejich labutí píseň. Jelikož jelito Smýčil dnes byl plodný a utěšenou šíbou na 4:1 asi modré dorazil. Skóre se nakonec dobralo stavu 7:1 a červený pohyblivý tým s přehledem kontroloval průběh. Zápas dnes proběhl v klidu, dokonce nebyl uznán regulerní gol, kdy se na půlce srazili Špačour s Poldou, což neovlivnilo hru, ale fair-play červených nedalo a odvolali jej.
Skupina zbylých fotbalistů se poté přesunula do naší nové klubovny, kde je nejen tepleji, ale taky ochotná obsluha. Dokonce jsme se dozvěděli od mladýho číšníka, a že je tu kvůli nám, že jej povolala podruhé mamka, která je tu číšnicí a on chodí jen pomáhat.
Věta: „jsem tu kvůli Vám“ mě moc potěšila a snad to se službami v naší republice ještě nebude tak zlé. Teď jen řešíme, kdo se staví pro naše relikvie v Šipkárně, ať můžeme uzavřít tuto kapitolu v historii klubu.

A na závěr tedy ještě zpravodajsky:
Červení: 7
Rades (G), Laďa 2(hl), Smejkalinho 1, Tom(C) 1,Mirďa jr. Smýčil3 – Top
Modří: 1
Mojda (G), Kuba, Jaryn, Kolcek, Polda, Špačour 1

23.02.2025 12:00
Nakonec 12 borců dorazilo na velmi velmi složitý terén. Balón bylo skoro nemožné ovládat, stejně tak i některá těla sportovců. A taky jsme byli svědky několika situací hodících se spíše do legendárního pořadu Neváhej a toč :-) Na podkladu se lépe pohybovala lépe Tomova červená, která asi byla lehce silnější než Kolckova modrá, hlavně bestman Smýčil si s jeho partnerem v posledním zďuchu Jardou párkrát pohrál a byl z toho jeho hattrick. Jinak ale zápas byl v pohodové atmosféře bez jakýhkoliv potyček. Dokonce byl odvolán regulérní gól, jak se později shodla klubovna, za stavu 3:1 a to dokonce skórujícícm týmem. To tu možná ještě nebylo :-) Tak zase za týden.

Hojná účast a losující Mira s Laďou – zdálo by se, že je zaděláno na kvalitní a vyrovnaný fotbálek, jenže ouha. Laďa vzal pět záložníků –tedy Laďa, Smýčilík, Giťa, Kadeřávek, Špačour – tedy jeho fyzická část, ten až se dozví, že byl na fotbale, ten bude koukat. Jako návdavek měl Bp a zbytečného Ondrce v bráně. Mira vzal dopředu Kubu ( měl obránců na rozdávání), Kolcka, Dana, Jardu, Toma, v bráně obtloustlý sněhulák Smýčil. Mentální neúčast Špačoura, Laďova nezodpovědnost dozadu a Smýčilíkovo technicko- taktické vybavení způsobilo, že červená měla spoustu volného prostoru a po deseti minutách jsme klidně mohli jít ozkoušet novou klubovnu, neb to bylo 4:0. Červení tentokrát nepodlehli optickému klamu jasného vítězství a sypali do brány Ondrce jednu branku za druhou, až se ještě v pondělí večer nevědělo, kolik to vlastně skončilo, protože jejich asi šestnáctý gól měl být jubilejní, takže se k němu logicky nikdo nehlásil. V klubovně nás Dan pohostil gulášem údajně z bizona, takže ani Mira, jako známý kovboj, nemohl protestovat a soustředil se na Giťovy invektivy poté, co jej za rozhodnutého stavu poslal na zem a konečně si udělal trochu radosti. Nu což, Pája nechodí, stařešinové se jej bojí a tak koho jiného, že? Také Kolcek vyrýpával jen trošku, tak se dá říci, že v podstatě zbytečná neděle, která udělala radost jen těm, co chodí vyhrávat. Vlastně nesmíme zapomenout na Kubu, který měl sice chvílemi deprese z pocitu osamění daleko za posledním hráčem modrých, nicméně ukázal, že v té Libině nejsou jen samí řezníci, jak se traduje, ale i liboví technici, kteří už od staršinů klubu odkoukali lecjakou technickou parádičku.

Únorové počasí spojené s nesmyslem zvaným suchý únor, jakoby doléčili šrámy po Novoročních, a jiných oslavách včetně večírku, a tabule účastníků na internetu se naplnila skoro po vrch. Suchý únor rozhodně nedrží Janko, který všechny, co mají v sobotu rádi klid a pohodu, potěšil přehršlí informací mnohdy zakódovaných do gramatických tajů o tom, jak je nutné řešit kvalitu obsluhy v klubovně. Tedy pokud autor správně rozluštil šifry. Nicméně v neděli došel, i když trošku pomačkaný, a dle svého slibu dělal dvojku v kase místo poškozeného Mojmíra, který se tím pádem přesunul do pozice prvního podavače, a pajdavě mu sekundoval Suďa, který si také nedělní dopo bez fotbalu nedovede představit. Nepochopitelně bylo při losu k dispozici jen 10 karet, a tak se čachrovalo až na Tagyra se zeleným esem vyšel Giťa. Ten je znám svou neústupností a tvrdošíjností při výběru hráčů a tak k údivu modrých vyšel na plac A team pětky, proti kterému se postavila (j)elita okresního formátu, ze kterých snesli přísnější měřítko jen oba Mirové a snad Ondrc . Záhy to bylo 3:0 a Kolcek připomínal Bp minulý týden, kdy měl pocit, že byl v podobně mizerně sestaveném týmu. Na obranu Tága je třeba uznat, že to jinak asi nešlo, neboť bezhlavě lepší hráče z možné nabídky bral hlava – nehlava Giťa, až se mu zdálo, že jich má moc. Červení vida naprostou nemohoucnost soupeře i disharmonii jednotlivých hráčů (není třeba se zmiňovat, že Mira prostě ignoruje fotbalové myšlení Benďase a navzájem si prostě na hřišti nerozumí) výrazně zvolnili, aby jim modří do půlky, kdy ještě knajpa není otevřená, neutekli ze hřiště. Pak se Mirou zahrávaný roh odrazil k Benďasovi, který technickou střelou z pěti metrů vymetl vinkl. Pak nastala pasáž, ve které se červená snažila spadlý řemen nahodit. Ale ouha. Nejprve se kopala penalta, kterou Ondrc umístil k tyči, aby následně Smýčil našel od čáry zdánlivě mimo hru číhajícího soukmenovce, který z první trefil prostor brány, před kterým se potuloval Laďa a vyražený míč nadvakrát zasunul a srovnal na 3:3. Červená ještě jednou vedla 4:3, ale pak v závaru Tágo proskočil obranou a otočil skóre na 5:4 pro modré. Pak ovšem Laďa nedal z kroku, Smýčil minul hlavou loženku a také Bp po sklepnutí stehnem levou nevměstnal do brány a to se ukázalo jako fatální. Modří už neměli síly na větší odpor, nicméně dlouho odolávali tlaku našich nejlepších. V posledních minutách ale neodolali, nejprve Špačour utěšenou ranou z 10 metrů našel uličku do brány, aby v poslední minutě zapomenutý Tom sám před Ondrcem dorazil statečné bojovníky a rozhodl o výhře favořiŤů 6:5. V klubovně jsme opět zažili festival marnosti od majitele nálevny a tak je asi čas poohlédnout se po místě, kde by nás měli rádi.
Za zmínku stojí ještě sporná situace, kdy Janko zahrál rukou míč mimo brankoviště . Míč ležel během krokování na zemi, možná se jej dotknul, nicméně se vracel zády k exekutorovi do brány, což Bp postřehl a vystřelil ve chvíli, kdy míjel první tyč. Protože nás opustila vrozená láska k fér plej došlo k hádce, kterou ukončili dohodou kapitáni, nicméně se ukázalo, že ne vše máme pravidlově ošetřené.

drobná oprava...nakonec 10:6

Jak se nevyplatí věřit záškodníkům se přesvědčil Bp, když mu nejprve Smýčil podstrčil údajně bezpečnou kartu, aby po chvíli Kadeřávek slíbil, že si nechá dát z rozehrávky housle a nenechal, čímž připomněl podobnou situaci před několika týdny, kdy využil moment překvapení a otevřel skóre z první střely. Druhý kapitán zůstal nevybrán, a tak to dopadlo na Ferdu, který se nachomýtl na hřiště jako poslední. Tedy, po něm ještě došli Kamil a Kadeřávek, který na upozornění, že jde pozdě a bude platit pokutu dle pravidel klubu, reagoval na to slovy „ můžete být rádi, že jsem přišel“ a byli jsme rádi, že hvězda takové velikosti zavadila o náš klub.
Kapitáni stavěli týmy tak, že rozdělovali relativně rovnocenné dvojice , tedy Tagyr –Tom, Kolcek – Špačour, Kadeřávek – Mira, Laďa – Kamil, dále Janko – Dan a zbyli jim Smýčil s Tágem. Původně měli hrát obráceně, ale Benďas zděšen představou, jak obrana Bp – Dan – Smýčil lape mladíky z Hofmanovic hnízda požádal o prohození poslední dvojice, a tak se dohodlo, že týmy budou tvořit v červeném Ferdovci vždy uvedení jako první ve dvojici a modré dresy oblékne parťák. Los se neobešel bez keců které ukončila poměrně rychle situace, při níž s chutí hrající Kolcek vystřelil z velké dálky a mičuda zapadla překvapenému Mojdovi k tyči. Ještě větší překvapení vyvolalo prohlášení Ladi, že míč tečoval hlavou a tak to po chvíli váhání bylo 2:0 . Za minutku červení přidali další branku a zdálo se, že utkání nabere jednostranný směr. Tutová obrana červených se dvěma tykadly vepředu a pojítkem Smýčilem modré k ničemu dlouho nepouštěla, ale osud chtěl dramatičtější průběh. Zařídil, že i na dalších brankách se podíleli borci v červeném. Nejprve Ferda, kterému dnešní zápas zrovna nevyšel, tečoval hrudí Špačourovu nepovedenou přihrávku mimo dosah vlastního gólmana, aby během pár minut padl podobně druhý gól. Mezitím Benďas sklepnul pro Toma dlouhou přihrávku, a následná střela prošla do sítě a začínalo se znova. Pak následovala pasáž, kde oba týmy těžily z vysoké kvality zúčastněných a šance se střídaly na obou stranách, což proložil Mojmír ČTYŘMI neproměněnými penaltami.!!! Sportovní atmosféru zápasu bohužel pokazil Kolcek zbytečným zákrokem, čímž zkazil Benďasovi radost z dokonalé přihrávky za obranu, Tomovi přímo do kroku, navíc ještě teatrálně odcházel ze hřiště poté, co někdo hlásil, že na velkém fotbale by následovala červená karta. Zbytečná nervozita pak provázela celý zbytek zápasu, během kterého si Mojmír obnovil zranění tisícovkové nohy, Kadeřávek byl přišlápnut a stěžoval si na bolest, čímž po vypárování obou došlo k nevyváženému stavu sil na hřišti. Někdy mezitím se Tagyr postaral o vedení červených 5:4 ale Benďas našel z rohu nikým nehlídaného Kamila, který otočil skóre a po vypárování už bylo vymalováno. V závěru se zranil i Janko a tak Mira, který podobně, jako Ferda, zažil jistě lepší zápasy, si spravil chuť alespoň korekcí výsledku, který na vítězství modrých, které Kolcek údajně předpovídal hned po příchodu na hřiště, nic nezměnilo. V do 70 minuty dramatickém a kvalitním zápase zvítězila modrá 9:6.

čtu to až teď, ale vysvětleno, uzavřeno

Musím reagovat na teatrální hysterický výlev Toma. Já jsem opravdu netušil, proč se posouvá začátek zápasu i večírku. Stačilo přeci napsat, že Tom jde na narozeniny a potřebuje dříve skončit. To by každý pochopil, jsme lidi a proč si nevyhovět, když to lze. To, že někdo nezajistil, aby byly klíče je prostě chyba. Já jsem sotva stíhal, takže přímo ze sprchy jsem jel na Tyršák, kde jsme hodinu postávali před kuželnou. To je přeci také špatně. A udělat vyhlášení venku před kuželnou, když tam chybělo několik lidí, to mi přišlo úplně nesmyslné a naprosto nedůstojné. A jestli si někdo myslí, že se na to dívám špatně, tak se omlouvám. Ale tam až moje mentální pochody nesahají. Místo omluvy všem členům za nedorazy v organizaci jsem osočen, že rýpám??? To snad ne.
Co se týče zápisu, myslím si, že jako autor mám právo na určitou nadsázku, jistě není náhoda, že se pravidelně trefuji do Smýčilíka, Honzu, Miru, Toma, Tagyra st., protože jsem přesvědčený, že jsou na takové úrovni, že to umí přijmout a berou to jako srandu. Ale jestli máš představu, že by zápisy měli jen chválit, tak to bohužel nemohu psát já. Vlezdoprdelka jsem nikdy nebyl. Místo ve výboru klidně budu zastávat. Vzdal jsem se ho z toho důvodu, že se blíží konec mého působení v klubu a nechci být trpěným výborantem za nějaké minulé zásluhy, záleží mi na tom, aby klub fungoval i po mém odchodu. Takže považuji za vhodné najít si chvilku a mezi čtyřma očima si vyříkat vše, co nás názorově rozděluje. Slibuji, že z výsledku udělám pro sebe adekvátní závěr.

no že to může vzít do rukou ten, co to všechno zvládne na jedničku. aby pak nemusel furt jen kritizovat...

Nerozumím.....

Vzdávám se pozice ve výboru ve prospěch nikdy nechybujícího a neustále do něčeho mrdajícího Benďase. Myslím, že to je nejlepší krok pro všechny a tím pádem bude všechno absolutně bez chyb. A tímto Vám děkuji za vyslovenou podporu.

Zdá se, že dědci nechtějí pustit otěže vládcovství našeho klubu. Jak jinak si vysvětlit, že si Smýčil vyžádal, jako oponenta,na výběr týmů, Benďase, který regulérně otočil zelenou osmu a byl v tu chvíli zbaven povinnosti draftu se zúčastnit. Dosluhujícímu výboru dochází dech, a protože klub dluží, kam se podívá, nezbylo, než vzít zavděk podmrzlou učňovkou, kterou pokrýval mokrý sníh, který zajistil nekonečnou zábavu při marném boji s fyzikálními zákony. Férový výběr, jehož výsledkem bylo rozložení hvězd Tom – Kolcek – Laďa vers Hofmani s Mirou se zdál vyvážený, Smýčil si vyžádal ještě Dana s Kubou a tvůrce hry Giťu, zatímco oponent měl Smýčilíka, Janka a posledního nevybraného Hofmana. Brankáře si zvolil Honza Mojmíra, sázejíc na jeho hlad po fotbale a umění vybrečet si lepší pozici, což se hned potvrdilo, protože tradiční plačky Tom, Mojmír a Giťa poslali svého kapitána vyjednávat o zdánlivě nemyslitelné výměně třetího ve výběru Miru za poslední volbu ve výběru Dana!!! Benďas ukázal velkorysost a kamarádovi vyhověl, což samozřejmě vyvolalo velkou nevoli nejen Miry, který cítil ve vzduchu snadné vítězství, ale i zbytku červených. Nakonec všichni předpisově respektovali rozhodnutí kapitána a po chvíli, kdy Mira opět, jako mnohokrát v životě předtím, převlékl kabát, se mohlo začít. Skóre otevřeli modří a zdálo se, že to bude jednoznačná záležitost, protože Hofman family dávalo okatě najevo, že hrát na takovém povrchu je hluboko pod jejich úroveň a Kadeřávek dokonce neměl ani rukavice. Starý otec se soustředil na nákup cetek z kočičího zlata lámacího telefonu, kterými oblbuje tu méně znalou část naší party a děti chodí po městě s holými zadky. Tagyr však za chvíli přišel utkání na chuť, Petr se přidal a postupem času se nechali vtáhnout do zápasu , čímž byl k vidění vyrovnaný fotbal. Modří díky zázračným zákrokům Ondrce a neskutečné kliky nejen vyrovnali, ale šli do vedení 3:1.Modrá díky pohyblivosti Toma a Kolcka dokázali srovnat. Modří totiž díky tomu, že hvězdám soupeře defenziva moc nevoní, na hřišti dominovali, a v těchto chvílích se ukázalo, že bylo chybou jejich kapitána, že nevzal pohozeného chlapce, kterého si vzal za vlastního, neb Smýčilík skvěle organizoval defenzívu a neúnavně, byť limitován vrozenou neohrabaností, podporoval útočné spoluhráče. V Klíčové chvíli zapasu se ukázalo, že kapitán červených věřil, že v této fázi s chutí hrající Tagyr procedí z téměř nemožné pozice míč před bránu, což se fakt stalo, a v těžké pozici nasměroval míč směrem na kasu. Ten se doslova došoural do sítě, a když za chvíli, na rozdíl od kolegy v bráně, dokázal Ondrc, jako první střelec v historii klubu, kozomrdkami dosáhnout branky z penalty, zdálo se být rozhodnuto. Kapitán červených se stáhl dozadu a měl tu komickou čest hlídat při sérii rohů vysoké hlavičkáře Toma, Kolcka, nebo Laďu, nicméně modrá dokázala skórovat jen jednou, naštěstí pro červené nohou, a tak dramatické utkání na hrozném terénu opanovala parta v červeném 5:4 . Ostudné představení výborantů pokračovalo nezajištěním informace pro klíčníka od večírkovské místnosti na kuželně, že začátek večírku je v bůh ví proč (Tom?) 16 místo všeobecně deklarovaných 17 hodin, takže ti, co se ještě myjí a respektují organizační pokyny, po čerstvé koupeli postávali více než hodinu na Tyršáku ve vlezlém počasí kolem nuly před budovou kuželny, ale tomu se snad bude věnovat sebemrskačská kronika někoho z viníků.

Fotbal č. 3 letošního roku, měl jako vždy dramatickou předehru. Ve středu před 15.1. jsme byli zapsaní 2.Já a Kuba z dalekej Libiny. Za to se vršily omluvenky. Ten Turecko, onen hon, druhej bez omluvy, třetí nemoc, čtvrtej…… a tak bych mohl pokračovat až ke konečnému číslu 6 ks členů. V sobotu se už dohlásil sem tam host, ale furt nás bylo jaksi 8. Jirka Gutlerův, jež se zdravotně dal dohromady nechtěl jít do licha jako číslo 9. Minule slíbil Kamča, vypadalo to nadějně, ale Kamoš chytl nějakou střevní záležitost a tak to odpískal, stejně tak jak večírek, což nechápu. Ale co. Po dlouhatánské komunikaci se Giťi zželelo Špačourovi a tak se Jirka mohl těšit na 10 odvážných ve sněhu. Jenže, aby to nebylo málo, předběžně jsem měl dohodnutého Radulova. Ten měl nějaké narozky a nebyl si tudíž jistý. Tak mi padl kámen ze srdce, když to vyřešil Špačour a nechal rodinu čekat do odpoledne s běžkama . To ale nebylo vše, jakmile jsem Radulova odvolal, přihlásil se odpoledne Tagyr junior. A jsme zase licho. No ale abych to nezdržoval, vyřešil to Tágo senior, kterej nechal doma Peťu a tak mohl dorazit mladý Tágo v trepkách, jako by přímo ze sprchy. Později na jeho přání jsem jej vetknul do komunikace G5 na whats-up aby se mohl sám k naší debatě připojit.
Po srazu na našem poli proběhlo losování, kdy esa vytáhl tradiční lo sér Jirka Gé a méně tradiční Laďa Vé. Pravili, že los nepadá do úvahy a vybrali, dle vzhledu vyrovnané teamy s tím že jediný dnešní kopyto, mne, postavili do kasy abych nezavazel atletům. Přesun na umělku do klece, byl dnes nevyhnutelný, zejména proto, že Rades v sobotu navštívil plácek a pravil, že je suchej. Suchej sice nebyl, protože v noci spadl bílej poprašek, ale hřiště na 4+1 se zdálo dokonalé. Los vypadal, jak píšu výše, taky vyrovnaný, ale červení najednou vedli, zejména zásluhou ml. Tagyra až 5:1. Vypadalo to dost jasně, ale to se ještě zahřívaly naše dvě motorky Laďa a Peťa. Do půle sníženo na 3:5 a pak se děly věci. Po půli se po dohodě vyměnili golmani a Honza Dycha najednou asi vzadu chyběl, jelikož stav byl rázem 5:6, pak se to tahalo. Červení najednou neměli prostor, jelikož blázni běžci byli všude a Kuba jim zdárně sekundoval s držákem Ferdou. Stav byl vyrovnaný až do doby než modří zdrhli na 9:7. Vypadalo to hotové, bylo 10. min do konce, když při souboji s juniorem se najednou Peťa Špaček ocitl na zemi. „bylo to jako by po mě někdo hodil kamenem“. Peťa tedy musel odstoupit a moje maličkost, abychom nemuseli střídat na těch 10.minut odešla se hřiště. Červení využili díry po chybějícím Špačourovi a Tágo dokonal obrat až do stavu 10:9 asi ½ minuty do konce, kdy modří vrhli vše do útoku a na 11, svoji 7. brankou s půle Tagyrek ukončil zápas smutný pro modré, kteří by v plném počtu jistě vedení nepustili. Škoda, ale myslím že si dnes zahráli rozhodně všichni.
Moje maličkost tedy ne svoji zásluhou poprvně poznala co znamená v tomto klubu vítězství, Což je zatím zapovězeno Ferdovi mínus 3. Rovněž Tagyr senior zlomil serii.
Bohužel se naplnilo vrchovatě pravidlo o pomoci druhovi a Peťa Špaček mi dnes hlásil, že nejen na fotbal, ale ani na lyže, ski-alpy a jiné radosti nebude moci nejméně po 6. neděl jelikož lýtkový sval je natržený. Za všechny přeju tímto brzké uzdravení a hlavně dík Peťo, za příkladný přístup ke klubu.
Dnes nahlásil Dan, že snad zase máme něco platit za hru, nějakýmu Rendovi Kaňákovi, což podle jména bude asi človíček se kterým se přes Kubu domlouvala klubovna na večírek. Myslím že to s ním tam nějak dořešíme.
Ale zpět k dnešnímu fotbálku. Špačour se z restaurace-klubovny omluvil i přesto, že Jirka nahlásil nějaké to občerstvení dodatečně ještě k jeho narozeninám, které díky jeho nemoci nemohly být jako vždy. Oni ty řízky jsou stejně dražší a dražší. Ferdiš sedl do červeného ďábla zavezl kamarády k hospůdce a taky prchl….doufám že ne kvůli třetí prohře v řadě. Ostatní jsme se přesunuli k sálajícímu ventilátoru v naší klubovně (kuva už ať se oteplí) a kuřáci si dali jednu v mlze venku. Hloupě jsem se jich ptal jestli budem dnes venku, nebo půjdeme do „tepla“
Lístek v hospodě si už hlídáme a do teď nikdo nehlásil doplatek. Dnes to všecko ohlídal Mojda, kterej nejen, že vydržel až do konce („mám dobrý boty“, pravil) ale došel i k občerstvení. Toto jen na fotografii spatřil Pája, jelikož mu to dopředu nikdo nehlásil a on je ještě teď v popelínu a je mu to líto.
Oslavy byly mírně řečeno tradiční, zapity Jirkovou zelenou z povoleného půllitru. Nedošlo tedy na rundičku od nejlepšího hráče Ladi, jež i přesto, že nevsítil nejvíc gólů a nevyhrál, byl jasně nejlepší. Jeho gól, kterej mi proletěl s půlky při vyběhnutí, kolem hlavy, si budu dlouho pamatovat.
Skupina se rozešla, ač Tágo ještě vzpouzel, kolem ½ druhé. Odpoledne krásné počasí na odpočinek v lůžku.
A nakonec zpravodajsky:
Modrá: Laďa-5-(C)-Rades(G), Špačour-2, Kuba-1, Ferda-1 …...9
Červená: Giťa-2-(C), Smýčil(G-1/2) Janko(G-2/2), Tágo-2, Tágo jun-7, …….11
A za týden všichni jak na fotbálku, tak ZÁVĚREČNÝ VEČÍREK SEZONY 2024
Zdar, Váš prozatím předseda.

Zdá se, že se z vlivu dědků nevymotáme. Po předchozích dvou duelech, které se při sestavování týmů nepovedlo, tentokrát tvořili týmy Špačour v červeném a Tom. Ten žehral na to, že na dně losovacího koše zůstala omladina (ovšem před 50 lety) a nemotora Jaryn, takže zatímco loňský premiant má jen jedno trdlo, on vyfasoval dva kusy. Kdyby ale věděl…. Bílý kůň nám zasypal ledové plotny, takže více než polovina areálu hrozila zraněním. Bylo třeba konat, neb je statisticky dokázáno, že starým a přestárlým osobám případné zlomeniny, třeba krčku, mohou ukončit nejen kariéru, ale často také výplatu z důchodového účtu. A tak mladíci šrákali plošinou, aby našli alespoň část hřiště, kam by mohla televize a kde by se dalo hrát, a ne tančit na ledě. Takovým prostorem byl nakonec určen pruh mezi asfaltem a první brankou , což úplně nebylo pravda, ale je faktem, že se tam dalo relativně bezpečně pohybovat. Ovšem co chvíli se někdo, po báječné taneční kreaci, zvedal obalen čerstvým sněhem, což nejlépe zvládal Jaryn, jenž předvedl údajně nejpomalejší pád v historii fotbalu, čímž nám připomněl pravěk železniční dopravy, kdy v Bartoňově svalnatá ajzlboňačka spouštěla složitým mechanismem závory. Pro Jardu v době nejtěžší, ještě trouba Smýčil nahlásil Jardovu hru rukou, což bylo teoreticky možné, protože měl chvilku přeházené končetiny, nicméně ten měl jiné starosti, než fér pley. Ale zpět k zápasu. Červená vypadala kompaktněji, přeci jen dýzl Jaryn a Janko, jenž v Přerově sníh viděl jen v letním kině, netvořili nejobávanější obrannou dvojici a Smýčil si z nich zpočátku udělal trhací kalendář. Bylo až ohromující, jak sebevědomý skoromanták kličkoval na kluzkém povrchu a zkoušel Ondrce prostřelit ze všech možných a nemožných pozic. Také se mu to podařilo hned třikrát, přitom jeho poslední trefa patřila do zlaté vitríny našeho klubu, což potvrdil i hlouček diváků v čele s Mojmírem a pajdavým Suďou. Modří z počátku neměli co nabídnout, běhaví Špačour s Kamilem pokryli Toma s Laďou zatímco Ferdiš s Danem neměli problém nepustit Bp ke hře. Ale stačilo jedno zaváhání a Benďas si obhodil Dana a na zadní tyči předložil Laďovi takovou příležitost, že ji ani tento vyhlášený nešika nemohl nedat. Za stavu 1:3 byla k vidění nejkrásnější akce zápasu, při ní si Bp s Tomem hned dvakrát vyměnili přihrávku z první a zprvu nechtěný dědek načasoval finální příhru tak, že Tomovi stačilo nastavit nohu a korigovat na 2:3. A mohlo být ještě lépe. Benďas si u asfaltu prohodil Kamila a z hlubokého sněhu těsně bráněn dokázal vykouzlit nádherou přihrávku na hlavu Tomovi , který však trefil jen vnější tyč. Po změně stran se rozehrál Janko k výtečnému výkonu, zřejmě se mu zahřály vypůjčené kopačky, což i Ivo s potěšením kvitoval a najednou červeným jako by spadl řemen. Museli se tlačit do ofenzivy i obránci a tak jsme byli svědky vzácného úkazu, který nemá ve fotbalovém světě obdoby, neb Benďas , čekající za bukem, zastavil prudký míč, odražený vlastní obranou a po pikosekundovém zpracování poslal merunu z deseti metrů o tyč za záda překvapeného Tága. Novináři okamžitě předvedenou akci nazvali stejkem, což je protiváha brejku a Jarda Bosák si hned zaplatil copyrajt, protože už dlouho s něčím tak trefným nepřišel. Modří povzbuzení dědkovým počinem pokračovali v předvedené produkci, neb Smýčilovi došel střelný prach a Špačour potvrzoval, že hvězdné okamžiky jsou jen pomíjivá záležitost. Nejprve Tom z dálky a pak Bp z dorážky do poloodkryté kasy rozhodli o jasné výhře modrých, na níž nic nezměnili ani dvě neproměněné penalty Tagyra, který, jak sám řekl, se na jejich exekuci těšil. Když ale netrefíš kasu, nemůžeš bodovat. Do klubovny odcházeli spokojenější modří , nicméně i z červených úst zaznělo, že zápas to byl dramatický a hodný jména našeho klubu. Smýčil 3 goly – modří celkem 6.

Jak je důležité míti Filipa, resp jak si nerozmrdat hned na počátku roku sestavu na posilvestrovském zápase ukázal Mira, protože hned sedmi lidem z deseti se nic nestalo. Tím pádem nás první lednovou neděli bylo rovných 10. A to je problém. Druhým je, že dědouškové nám stále kurví sestavy, a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Poté co Benďas nejdříve překvapil svoji včasnou přítomností u plného puntíku s losovadly a otočil červenou sedmičko navrhl, že by bylo lepší postavit sestavy bez losu. Známe, co umí Tagyr, nebo Mira a hra ve čtyřech je vachrlatá na každý detail v sestavě, protože každý element může převážit misky vah na tu, či onu stranu. Navrhoval sebevražednou alternativu Peťa – Laďa – Šmejky – bp, což se Šmejkymu zdálo (po loňském těsném úniku před pohromou) nehratelná blbost a tak se v hloučku promrzlých postav narodil nápad spojit Tagyra – Ferdu a Kamila do jednoho teamu a proti nim postavit Laďu – Peťu a Janka a k nim přilisovat dědky v jednom vrhu a gólmany ve druhém. S tím nakonec souhlasil i opět pozdě přiševší (naštěstí neotravuje pokladníka úhradou svých notorických pozdních příchodů) Mira a tak z rukou starších dotčených došlo k tahání karet, který přisoudil první skupince oba losující – tedy Smýčila i Ondrce. Už po pár minutách bylo jasné, že se los opět nepovedl. Běhaví červení lehce rozebírali méně fotbalovou a poněkud těžkopádnou obranu soupeře. Bylo jen otázkou, kdo utratí peníze za rundu zelené za první letošní branku. Benďas má malý důchod, a tak v ložené pozici posunul míč na Špačoura, který je také po vánocích vycinbán z peněz, a tak posunul míč ještě dál na zadní tyč, kde Laďa nějakým zázrakem dokázal trefit před ním zívající prázdnou branku. Nějakým zázrakem proto, neb následovaly mnohdy a pitoreskní výjevy, které by pan Vladimír Jiránek jistě zařadil do připravované maxisérie Pat a Mat hrají s Laďou fotbal. Do půle se k Laďově „produkci“ přidal i Špačour a tak se skóre pohybovalo překvapivě velice pomalu. Od stavu 4:1, kdy ještě Kamil zkoušel poslat dopředu nekopu Ferdu a Ondrc nedal svoji třetí penaltu, bylo po fotbale a čekalo se, jestli Laďa opravdu bude muset vrátit cenu pro nejlepšího střelce a jestli se Špačour konečně trefí. Bp, který se na podobném terénu, který maže rozdíly věku i důrazu, pohyboval jako pstruh a oběma připravoval jedno zakončení do prázdné za druhým, takže Laďa dostál svého jména střelce a dal hned 5 branek, Špačour alespoň 2. Benďasových avizovaných sedm asistencí (započítává i ty, kdy se to nedalo, ač se nedalo nedat) nestačilo v hlasování v klubovně o jeden hlas, přestože je vyzdobil několika technickými finesami, včetně patičky mezi soupeřovými obránci, či potupnými houslemi, a tak druhou rundu platil Mira za hráče týdne, třetí, bůhví proč, Smýčil. Červená – Modrá 10:3

Opět se ukázalo, že když jde do tuhého, jde sportovní duch a kamarádství stranou. Benďas loboval za to, aby se o potupnou obludu utkali dva z nejlepších, svojí osobností ho podpořil Smýčil, věřme, že ne proto, že se ho to přímo týkalo, zatímco zarytý odpůrce všeho normálního Kolcek a některé další figury utkání o všechno zavrhovali a chtěli normální zápas., byť třeba by hráli všichni zainteresovaní ve stejném dresu. Ať tak, či onak, ten kdo by losoval by měl rozhodnutí ve svých rukou, zatímco dědci chtěli, aby si to kluci rozdali na férovku na hřišti. Vidle do toho hodil Mira, který se vysral na ohlášený začátek a také ignoroval povinnost uhradit vánoční pokutu, nicméně obě duchny našly hned řešení a tak se dohodlo, že Miru dostane Benďas, a Toma Smýčil a oba své lídry budou zastupovat při sestavení týmů. Autor prohlašuje na svoji čest, že výběr byl 100% férový vedený snahou, aby to byl zajímavý a vyrovnaný zápas. Bohužel se to nepovedlo. Tom hlásil záhadnou poruchu chodícího ústrojí, která mu bránila ve volném pohybu a střelbě, jenže nikdo nevěděl nakolik je to vážné. Byl mu přidělen jeho obvyklý hlídací pes Peťa a obrana Tagyr – Ferda – Kuba – Jarda. Nakonec si vybral do branky Mojmíra – přeci jen, kdyby náhodou dostal od chodícího rýpala 3 góly a musel skončit s fotbalem, tak ať to má slavnostní rámec. Modrá Mirova parta se synkem, Kolckem, Laďou a obranou Dan – Honza D zpočátku rozehrála sérii přihrávek a měnění míst, ale ke gólu to nevedlo. Červení bránili rozpůlení půlky hřiště, které udělal Tom, asi věděli proč, neboť na malém prostoru se přeci jen modří hůře prosazovali. Skóre načal Benďas rohem, zahraným do chumlu hráčů, kde se modrá noha zorientovala rychleji, než obránci. Druhý gól dal mladý Mira podobně, když zareagoval rychleji, než bránící červení. Benďas zazdil tři tutovky stejně jako vyhlášené nemehlo Laďa, pak ho ale Mira trefil do stojné nohy, od které se balon dokutálel do sítě. Červená dokázala reagovat a korigovat na 3:1 a tak se hrálo dlouhé minuty až hluboko do druhé půle. Pak Mira ml přidal čtverý gól a s dalšími se roztrhl pytel. Utkání se dohrávalo z povinnosti, červení ukřivdění za nevyrovnaný los dělali více méně kompars modrým, Tom několik minut před koncem odešel ze hřiště a vzdal ztracený boj . Nakonec skóre nebylo rozhodující, Mojmír jistě přehodnotí své konce kariéry, jako už několikrát předtím , neboť se ukázalo, jaký magnet spojuje osobnosti našeho klubu, byť na politiku, příslušnost k rozdílným fankouškovským táborům, nebo věkem můžeme mít rozdílné názory, to že tvoříme součást k naprostého fenoménu, který v okolí nemá obdoby, nás spojuje. Tak si přejme, ať brzy zapomeneme na všechny křivdy a útrapy toho právě končícího roku a budeme se zase těšit na nedělních 9.30, kdy prožijeme exkluzivní zážitek zvaný fotbal s lidmi, kterých si vážíme, které máme rádi a kteří pro nás hodně znamenají.
A na závěr ještě pohled Toma, dle jeho popisku:
Nakonec 14 borců dojelo na Tyrš ukončit sezonu. Zápas byl bohužel totálně jednostranný protože los, byť možná s dobrým úmyslem, se vůbec nepovedl a dal vzpomenout na minulý týden. Kapitáni nedbali na Tomovo načaté tříslo a místo tomu mu naložili naopak na hrb dvojnásobný úkol být ač zraněný tak dobrý jako oba Zatloukalové dohromady a tak bylo o jeho mantákovi a Laďově zlaté kopačce rozhodnuto už od úředního stolu. Pravidla ohnuta. Výsledek 13:2 hovoří za vše. Nebylo o čem. Tom nakonec musel dokonce odstoupit, protože s bolestí se nedalo vydržet do konce mače. I přes všechny tyto rány osudu zůstal pozitivní až do odjezdu z akce, tak doufám že si "zachoval tvář"...jak byl už dopředu z neznámých důvodů osočen kronikářem. Nevím jestli kronika doplní něco k zápasu, protože ten nestojí za další řádky. Spíše povedená gulášová taškařice v prostorách "U Kolcka" by snesla zápis do všech análů. Snad se pak už nikomu dalšímu nic nestalo a potkáme se ve zdraví v 39.sezóně, jak ve své pěkné zdravici připomněl náš předseda.

Předsváteční setkání na bahnité plošině, jenž ani z velké dálky nepřipomínala arénu hodnou klání klubu našeho jména, rozdělil mladý Tagyr s Mirou krásně a rovnoměrně. Je fajn, že kluci neopakovali chyby ze zemědělky a na hřiště vyběhly dva opticky zcela vyrovnané teamy. Benďas, vidouce svoji optikou mírnou převahu svých barev, neprohodil merunu mezi nohama nejmladšího Klabzubu na place a ten tedy, za blahosklonného dohlížení obávaného obranného dua Jaryn – Dan, odšpuntoval sváteční zápas jednou z nejrychlejších branek minimálně letošního roku. Zápasu to pomohlo, protože dynamická záloha Špačour – Laďa – Mira zle zátápěla Ondrcovi, obutého v jakýchsi kozomrdkách, a jen díky Kolckovi modří hned nevyrovnali. Ale drama přišlo poté, co červená zvýšila na 3:0. Nejprve Benďas dokázal, že cit pro přihrávku z první neztratil ani po pětašedesátce, čehož využil Dan ke skórování utěšenou střelou na zadní tyč. Následně se sám stařec uvolnil před bránou a technickou střelou orazítkoval obě tyče, od kterých se mičuda bohužel odrazila do hřiště. To červeným stačilo, aby se nadechli k dalšímu náporu, ale skálopevná defenzíva soupeře jim nedovolila dát do poločasu víc, než pět branek. O půlce Benďas otevřel okénko sázkové kanceláře a přijímal sázky, na koho Klabzubáci budou směřovat svoji další přihrávku a podle předpokladu byl velice úspěšný. Teprve v závěru se našly tři, čtyři přihrávky ne někoho jiného, než rodinné příslušníky. Nejvíce se jim vizáží blížil otylostí a zasráním od všudypřítomného bláta Smýčil, a tak mu bylo dopřáno na stará kolena udělat si také střelecký rekord a nasrat Benďase tím, že jej předstihl v interním souboji o lepšího střelce. Ten alespoň vyloboval u obrany červených ne úplně košér branku pro Laďu, když vyhrožoval, že kdo se do toho podvodu nezapojí, bude muset zlatou kopačku předávat Tomovi. Naštěstí Laďa, který předtím sám před prázdnou brankou zakopl o vlastní nohu přidal více regulérního góla hlavou a tak snad bude vše v pořádku a nevletí na nás etická komise. Dramatické a napínací utkání vyhráli šťastnější červení 16:6 a nejméně 6 lidí odcházelo do klubovny s hezkým vánočním dárkem. Tam nás čekal Honza Dýcha s rozpitou láhví zelené, kilem do kasy a přitroublým výrazem v obličeji a omlouval svoji neúčast. Jeho chyba, mohl si také užít.
Do příštího týdne by měli výborní rozhodnout, že vzhledem k tomu, že se hraje jen o mantáka a nabídka je vcelku pikantní, by kapitáni měli být Tom a Mira s tím, že Tom dostane Smýčila, který už manták byl a tam se nedá nic dalšího vytěžit. Zbytek by si hoši měli domluvit, nechal bych to na nich. Jen ať zase netrháme rekordy ve skóre. POZOR. Sraz v neděli na Tyršáku 8.45 – poté sváteční pokuta 50 Kč za pozdní příchod, hraje se od 9.00 kvůli televizi. Tak se vymóděte a vy potenciální mantáci, ukažte charakter a rozdejte si to . Těšíme sa na to.

stručně a hezky, jako vždy.
doplním že final skóre 15:8 pro modré

Na dně tabulky to vře a tak bývalí lídři hledají různé fígle, jak se vyhnout vlastnictví obludné trofeje. Tentokrát Tom, losující se zeleným esem, bral do svého týmu stroj na vítězství Špačoura a také skočil po dvoubalení dědků, když se na nás opět vysral Tagyr a způsobil lichost. Ukázalo se to jako terno, protože Benďas hned odšpuntoval skóre zápasu a Špačour spolu s Kubou uzamkli prostor před Honzou Dýchou v bráně. Brankostroj se zastavil na osmičce ku nule a dozvěděli jsme se od Miry, který se rázem propadá také do ohroženého pásma, že házení autů na umělce je nesmysl, že se auty vždy kopaly. Od známého mistra házení autů to znělo poněkud tendenčně a nepomohlo ani přizvukování také ohroženého Ondrce. Nicméně modří od toho okamžiku nepoužívali tento prostředek a svoji pravidelnou zásilku branek do sítě Ondrce doručovali jinými prostředky, než hlavou. Zápas se odvíjel ve vlnách, jak modrá přitahovala a povolovala opratě zápasu a skóre se duchapřítomný Smýčil snažil dát dohromady deset minut po zápase sčítáním čárek v pomocné evidenci. Tam jsme se dozvěděli, že Tom dal sedm, dědci po třech, Špačour také přispěl, ale do redakční uzávěrky jsme se přesný počet branek nedozvěděli, neb se lobovalo za připsání branky v evidenčním marasmu, a to víte, i dobře placený výborant je jen člověk z masa a kostí.

08.12.2024 12:00
Šlajzaréna si připravila jednu z těch nejlepších hnědobílých lahůdek. Supertěžký terén, kdy člověk nevěděl ani chvilku co balon udělá, a také vyrovnaé týmy kapitánů Giti a Toma, daly tušit vyrovnanou holomajznu. Bohužel si kapitán červených Giťa natáhl "hamstring" a to v tomto věku vypadá na delší přestávku (Jirko bojuj!) a tak se většinu zápasu hrálo 4+1 a modrá střídala. Myslím, že v tu dobu vedla červená 2:1 a od té doby se začala naplňovat Tomova celoroční kletba. Asi se to sem nedá ani vypsat všechno, ale v klubovně se všichni shodli, že už toho bylo opravdu moc naráz. Nejdříve modrý Ferda úplně zbytečně namazal červenému Smýčilíkovi před prázdnou - 3:1. Pak Mirova malá domů, ačkoliv mířila doprdele, skočila na kus sněhu tak, že obkroužila Mojdu a zapadla do vlastní branky - 4:1. Následoval to jakýsi nazdařbůh odkop Tagyra, který zvedl Laďa hlavou tak skvěle, že přeloboval vlastního gólmana Mojdu způsobem, jakým by se mu to ani jednou ze sta pokusů nepovedlo - 5:1. Protože během této eskapády modrá nastřelila 3 tyče, tak bylo o výsledku rozhodnuto. Byla tam ještě snaha na 3:5, ale v osudu je něco napsáno, takže nešlo jinak než že modrá prohrála 4:7. Jeden z vlastenců byl gól číslo 500 letošní sezony a tak si Mira Jr., který se dotknul míče asi 10 vteřin předtím než padl do branky, musel půjčit z pokladny 500 a poručil 3 zelený a 2 morgány, což byla objednávka, kterou jsme v klubovně slyšeli to odpoledne ještě min 5x...Nashle za týden.

Zima si pro nás připravila první zkoušku, na zmrzlém struhadle nefungovaly ani kopačky, ani turfy a tak, jak řekl nejstarší hráč klubu, zázrak je, že se nikomu nic nestalo. Kapitáni vybrali dva vyrovnané teamy , červení dvakrát vedli, Špačour dokázal pokaždé srovnat. A tak rozhodl Ferda, který zády k bráně tečoval hlavou centr, který se od tyče odrazil do sítě. Modrá ekipa už nenašla síly na korekci skóre, neb na zmrzlém podkladu se Mira pohyboval jak ryba ve vodě, a přeci jen méně technickým hráčům Laďovi se Špačourem to vyloženě nevyhovovalo. Konec utkání zkazil Kuba, který neunesl, jako vždy v podobných situacích, kontakt nefaulujícího Miru v brankovišti, a odešel ze hřiště, což je bohužel špatně. Navíc to doprovodil sérií urážek, které vůbec do naší party nepatří. Tak doufejme, že se nenaplní jeho prohlášení, že už nikdy nepřijde, neb patří mezi základní kameny našeho spolku a rovnocennou náhradu v rozloženém farmářském celku, který má zázemí v Praze na Letné, nemáme.
Dnes tedy rudí – modří 5:2

Bystří nechápou, proč je to tam se 14. denním zpožděním

bylo to celou dobu vlevo na hlavní straně...sem jsem to přehodil jen kvůli archivaci.
myslel jsem, že bystří toto chápou .-)

není nad aktuální informace.

17.11.2024 12:00
Díky Tagyrovic nedostupné rodině nakonec 15 (pokuta-pokuta-pokuta!!). Konec černé Tomovy serie sám Tom otočil na konečných 3:2 z 0:2.
Kapitáni byli červený Špačour a Tom, kteří vybrali vyrovnané týmy za pomocí nově zkoušených pravidel losování. Červené eso volilo raději hráče do pole než gólmana a tak Mojda (opět jeden z můžů zápasu) "zbyl" Tomovi. Losem se pak určilo, že střídali červení. Červená začala zápas náporem, který znamenal zasloužené vedení. Později se hra vyrovnala. Po zranění předsedy se kapitáni bez problémů domluvili jak situaci vyřešit a do modré se převlékl Jaryn a hra pokračovala bez střídání. Poločas 2:0 pro červené dokonala geniální patička navrátilce Ondry Z. Modří ale rychle vyrovnali dvěma hezkými akcemi z kraje druhé půlky. Když už to vypadalo, že zápas míří k penaltám, tak se z Toma lehce okryla deka smůly, která na něm leží už od 5.5.!!!, odrazila se k němu Kamilova sražená střela a 40s před koncem rozhodl o výhře modrých 3:2

Tak to je nádherný zápis!! V životě bych nedal něco takovýho dohromady! Super.

Výborný

Zima už udeřila naplno a stadion, pod dohledem hloučku diváků, připomínal porevoluční souboje vnadných dívek v bazénu z bláta spíš, než významu odpovídající fotbalovou arénu. Honza Dýcha se nečekaně dožil kulatého věku, a tak hned u vchodu čekalo zajímavé zahřívadlo, které se postupně přeneslo i do klubovny, kde, jak řekl předseda, jediné co vydávalo teplo, byly předložené řízky. Všichni doufáme, že to, že se foto rautu, jako mustr, objevilo na Whats-uppu, motivuje druhého oslavence a vyhlášeného lidumila Jaryna k ještě bohatšímu rautu, i když je pravdou, že na závěr přišla poněkud bolestivá rána pro klubovou pokladnu, neboť proúčtovaná spotřeba pochoutek přesáhla rozpočtovanou částku a Mojmír musel účet dolepit. Kápo byli Giťa v červeném a brněnský fotbalový odborník a trenér Honza v modrém dresu, což přineslo zajímavou otázku, bylo li první vejce, nebo slípka, resp. jestli vzít Kolcka do kasy a přijít o běhavce, nebo vsadit na žulu Ferdu s některým z přesluhujících důchodců. Giťa volil sobě ( a nejen jemu) sympatičtějšího Smýčila, který hned ze startu hlásil, že si obnovil zranění lýtky, což byl pokyn pro nehrající náhradníky k rozcvičení. Kamil tedy odložil poznámkový blok, do kterého si hned ze začátku zaznačil, jak druhý ze starochů proškolil u čáry Ferdu a předložil míč Laďovi, který dokázal nedat nemožné a ukázal, že pokud tento nešika dostane titul střelce roku, tak fotbal opravdu nemá logiku. Smýčil zkusil prasklý sval rozchodit, a tak i on se po chvíli dočkal ze stejného soudku proškolení z fotbalových fines ,ale tentokrát Špačour dokázal z metru minout. Trojlístek loženek modrých zakončil Ferda zaháčením nohy v ložené pozici opět Laďovi, což silní hádači dokázali uhádat jako férový zákrok. Naopak Mira na druhé straně nezaváhal a červená šla do vedení. Jak skórovat musel svým kolegům ukázat Kolcek, který chladnokrevně proměnil penaltu za ruku Smýčila, který si marně natahoval otisk míče na triku od lokte až nad rameno. Modří ovládali dění na hřišti a Bp náběhem za obranu až před Mojdu dokázal Giťovi, že je chyba nestudovat statistiky, neb nejlepších výsledků dědoušci dosahují právě v zimním období. Poločas 3:1 vypadal pro modré slibně, jenže ve druhé půli přišel kapitán červených s informací, že ve druhé půli půjde fér plej stranou, neb tým mu vytkl přílišnou férovost. Také to posléze dokázali v situaci, když na zemi skončil Laďa po tvrdém střetu se soupeřem , který pokračoval v akci a nakonec využil toho, že Laďa nemohl hrát ke vstřelení branky. A dál ukazovali, že se jen tak s porážkou nesmíří. Zvýšená aktivita červených vyústila v situaci, kdy Kuba sám před bránou nezaváhal a nezadržitelně skóroval, bohužel ovšem do vlastní brány. Za chvíli bylo, jak bylo uvedeno výše, vyrovnáno, ba co víc, červená šla podruhé za zápas do vedení 4:3, když Mira uzavřel hetrik centrem ze 20 metrů, který k překvapení všech zapadl za Kolcka, který vůbec nereagoval. Pak se Kuba vydal na nákup do nedalekého Kauflandu, nebo kam, neboť opustil svěřený prostor v obraně, aby se přesvědčil, že vepředu to není žádný med. Bp se stáhl zpět aby pomohl zalepit vzniklou díru, pak naštěstí Kubík pochopil, že každý má své místo v historii zápasu a zaujal původní pozici vedle kapitána Smýčilíka. Odměnou mu byla podívaná na situaci, kdy si také Mojmír vybral slabší chvilku a centr před bránu nakonec spadl za jeho záda. Kuba nakonec rozhodl celý zápas, protože nezavazel vepředu při snad nejkrásnější akci dne, kdy míč šel snad na jeden dotyk od Smýčilíka, přes Laďu a Špačoura až před bránu, kde Bp donesl merunu na stehně do sítě. Modrá nakonec urvala cenné vítězství 5:4, a zatímco Mojda končil s fotbalem, společnost se přesunula do hodovní síně. Tam jsme předali tradiční pamětní dar a nezbaštili předložené dobroty, protože chyběly tradiční ozdoby všech svateb a pohřbů, doplácející na neurovnané rodinné poměry. Asi jsme jim nedali včas vědět, nebo byly ozdobou jiné oslavy. V každém případě už teď se těšíme na další příběhy našeho klubu.

První mrazík a sníh údajně technického původu ukončil definitivně podzim a nebýt Ladi v plážovém kompletu, vypadalo by to jako v klasické pětkovské zimě. Vrátil se Tagyr údajně po pádu, který podle toho, jak vybíral, nebyl úplně na záda, neboť vzal lídra všechtabulek a Toma, který útočí na jeden z posledních titulů, co mu ve vitríně chybí. Nevzal ani mladého Miru, ani Kolcka dozadu, ale budíž. Pak dal přednost oteklému Giťovi, před šlachovitým Laďou, střelcem nejnemožnějších branek v klubu, a také vzal svého kámoše z mokré čtvrti Honzu místo Ferdiše, který jaké pevná hráz, tvořila nepřekonatelnou překážku před Mojmírem, který věnoval bezdomovcům svůj Sparťanský dres, ve kterém bez vyprání chodil celé léto. Teď je v laufu Plzeň, tak třeba výbor urve z kasy něco pro nestora, který opět dnes zářil, když ho nezaskočila ani velká malá domů Miry, ani další ošemetné situace před bránou modrých. A jak to u nás bývá zvykem, udeřilo na druhé straně. Bodýlko Ladi z poměrně velké dálky začalo padat rychleji, než si promrzlý Ondrc představoval a tento laciný gól udal směr celému zápasu. Oba Mirové si otevřeli střelnici, a protože Špačourovi pomalu došly bankovky, neb jeho renta není tak velká, jak se v klubu traduje, bylo do půli o vítězi rozhodnuto. Ve druhé půli si modří dali dva cíle, prvním bylo uhrát pro Mojdu vzadu nulu a druhým pohladit si libido a dát přesluhovači najevo, že už by dál chodit neměl. A tak do něj nejdříve mladý Mira, posléze starý a nakonec i Kolcek nechutně zajeli ramenem, což je ve fotbalovém prostředí považováno za zákrok v rámci pravidel. A ty nefotbalové dodržují jen fotbaloví gentlemani. Benďas, který v úvodu dokázal připravit několik nadějných šancí se pak stáhl do pole, neb nemá zapotřebí se v 65 letech nechat zesměšňovat, nicméně na průběh ani výsledek to vliv nemělo, nebo si modří krásně zastříleli, jen Tom Mojdovi zkazil nulu po třech letech. Tak snad jim udělalo radost alespoň naremplování dědka, neboť fotbal postrádal napětí a boj o výsledek Modří byli jasně lepší, a po právu vyhráli 8:1.