zápis pěkný a tentokrát i my, co jsme nebyli, si umíme představit co se dělo na hřišti :-)
dluhy z minula (Radulov+Luba) vyrovnány???

Polovina dubna a počasí pořád ne a ne zapnout vytápění. K nevoli mezirezortní skupiny antisucho celý týden prší a tak pole, kultivované inženýrem Šlajzem, připomínalo spíš původní mokřady, a tak jsme se, klíče nemaje, vloupali jako za starých Covidových časů, na sousední pětku. Protože místo na place nevyšlo ani na Toma, ani na Smýčila – tedy pracující inteligenci, organizace losáže se ujal Špačour, a dokázal že anekdoty vybarvující jeho původní zaměstnání nejsou nic jiného, nežli popis skutečnosti. Nakonec mu totiž v ruce zůstali obě esa, která neměl komu dát. Po chvíli hledání řešení se výběru ujal Mojmír se Suďou , tedy brankáři. Suďa vyhrál volbu prvního výběru, ale na place to nebylo znát, protože mladíci v modrém, tedy Adam, kterého vyslala Libinská pobočka FBI dohlédnout na páté vítězství Kubíka, a také návštěva z Rajchu, navrátilec Mára Haloda, rozběhali střed hřiště, a Tagyr s Vintřiskem a Ferdou zablokovali rusofila. Výsledkem byla dlouho nevídaná vyrovnaná partie, během níž téměř půl hodiny nepadla branka. Nutno podotknout, že blíž k ní měli modří, ale jejich zaušikop, nebo na čáře poskakující Suďa nedovolili proměnit převahu v branky. Pak to odšpuntovali přeci jen modří, červená však během pár minut našla recept na do té doby skálopevnou obranu. Ten se jmenoval teč. Prudké míče do předbrankového prostoru totiž ve dvou případech tečovali mimo dosah Mojmíra. Mezitím Suďa absolvoval dvě zbytečné cesty přes celé hřiště, protože neohrabaní modří obránci hráli rukou, v obou případech sic umístěná, ale ne dost razantní střela, se stala Mojdovou kořistí. Tato skutečnost povzbudila modrá nájezdníky a ukázková nedomluva Dana se Suďou vyústila v vlastně druhé vedení modrých v zápase. Vyrovnání předtím totiž zařídil Kuba utěšenou střelou, převlečenou za centr, která se od břevna odrazila za záda brankáře. Krmelec – potomek nájezdníků původem z Kyjevské Rusy, se nechtěl nechat zahanbit a také vymetl šibenici. Tím nastartoval poslední obrat v zápase, neboť výtečným Liborem dirigovaný červený útočný ansábl už zbytek zápasu opanoval. Suďa potřetí v zápase sice netrefil zařízení, ale když se mu to napočtvrté podařilo, pojistil vítězství svého týmu 13:10 a byl po zásluze vyhlášen hráčem zápasu. V klubovně nám nepřítomný Mára zařídil občerstvení ( Jirka má sekyrku v kase u Mojdy) za 300. Gól letos a Suďa za besta. Celkově lze nedělní setkání hodnotit jako konečně vyrovnaný zápas i na umělce, bohužel přinesl i neetické chováni Sudi vůči chybujícímu Danovi, které překročilo rámec přípustných norem a možná by měl výbor uvažovat o návrhu etického kodexu člena, který by podobné nechutné výstřelky mohl pomoci vymýtit.

Komunita malé, kouzelné vesničky na pomezí Jeseníků a úrodné Hané žije se svými krajany, kteří šíří slávu této významné obce, a tak není divu, že poté, co Pája spoluzařídil svým ostrým zrakem a vyjednávačským uměním výhru svého synovce, bylo třeba dohlédnout na další vývoj situace. Minulý týden to bohužel nešlo, neboť tento samaritán ubytovával v 14+1 ve své rezidenci v Jarmara Tower na ulici ČSA rodinu ukrajinských uprchlíků, ale tento týden se díky kladným bodům z minulosti protlačil mezi zájemci a dostal se pohodlně do A teamu. Bylo signalizováno, že na globální oteplování zřejmě z důvodu deficitních rozpočtů, letos nezbyly peníze, je zima jak v prdeli, a tak jsme vzali zavděk pramáti Group 5 – tedy 5. Základní školou, resp. jejím hřištěm vybaveným umělou trávou za Europské peníze. Rusák v neděli dopoledne zjistil, že prší a tím pádem že se mu nechce a tak Luboš povolal potomka. Výběru týmu se ujal synek předsedy a stejně jako později na hřišti, i v této disciplíně předvedl pokleslý výkon, neboť vzal jako druhého pana Gütlera, který trpí rozedmou osobnosti, když ta první část je klasický Giťa, požitkář, zatímco ta druhá je zodpovědnost sama, mající v pomyslné ruce rodný list a lékařské zprávy z urologie a psychiatrie. Střet těchto neslučitelných světů vyústil ve stav, kdy mu přestalo fungovat odbourávání, což by jistě kdejaký alkoholik uvítal jako skvělé snížení opičkových nákladů, nicméně když se ráno probudíte se stejnou hladinkou, jako večer, není to úplně nejlepší výbava na fotbal. Duo příbuzných Tom a dohlížející Pája bylo pro Smýčilíka povinností, ovšem smrtící kombinace s Ferdou, mantákem loňského roku, nešla vyvážit Suďou v bráně, Lubem v obraně a Ondrcem s Bp v útoku. Červení sic po obdržené brance otočili skóre na 3:1, ale to byla jejich labutí píseň, neboť běhavý mladý Lubošík se strejdou Liborem roztrhali obrnu ( básnické vyjádření pro nemohoucností postiženou obranu) soupeře a do branky nebohého Sudi sypali jeden gól za druhým. Modří brzy zjistili, že stačí pokrýt Toma, neboť jeho parťák ze zálohy Giťa měl jiné starosti, a nejjednodušším způsobem, jak založit útok je nechat rozehrávat Ferdu s Pájou. Naštěstí pro červené měli na hrotu Smýčila, který dokazoval, že jeho dosažených 700 branek je spíš vysezených a vychozených, než nastřílených a dlouho se staral o to, že jsme o poločase nemuseli kvůli rozhodnutému stavu do hospody. Také se neosvědčil experiment se zrušením zlatého grálu našeho klubu, tedy hlavou za dva, protože červení přišli o jedinou možnost jak zdramatizovat koncovku zápasu a tak nakonec se až v hospodě dala dohromady konečná inventura skóre tohoto fotbalově nepovedeného zápasu.

Je samozřejmé, že dění v Hrabové nemohlo nechat v klidu i obyvatele sousedního lesního království. Přeci jen jde o slávu mikroregionu a tak se taťka Moula vydal na dalekou cestu zjistit, jak to vlastně na tom poli s dvěma dutými pařezy (brankami, ne Krmelec s Lubošem pozn autora), vypadá. Úmorná celotýdenní cesta se na něm podepsala, tak aniž by chtěl, otočil nabízenou placku s podivným červeným obrázkem strašidla. Jediný, koho znal byl Tom a spolu s ním si na nějaký papírový manifest měl vybrat spoluhráče. Cestou ho doprovázeli dva junáci – král z maďarských pohádek Matyáš a chlapec z obalu na žvýkačky Pedro. Tom vida, jakou kouzelnou sílu taťka přivedl, raději húna angažoval ve svém týmu. A udělal dobře. Mladík převlečen za soupeře, se kontinuálně staral o to, aby jeho původní družina měla šance na vyrovnaný zápas. Ale neklaplo to. Žvýkačkář byl očividně zaskočen tím, že ze svých domovin, kam byl vyvážen, tedy Itálie, ani Brazílie neznal, že by se v loužích na rozoraném poli měla hrát hra, která mu vzdáleně připomínala fotbal, a nikdo mu také neřekl, že týmy se neprolínají, takže jak považoval za správné, každou druhou nahrávku směroval na modrého spoluhráče, ačkoli byl sám v červeném. Ale naštěstí nebyl překvapen nelibou reakcí stejně oblečených postaviček protože je nepolíben českými sprostými slovíčky, tvářil se neutrálně a kazil dál. Taťka Moula pohrdl skřítky ze sousedních království, tedy ledničkovým princem a knížetem daLiborem, kteří ho spolu s Tomem za to vytrestali nasázením málem kopy banánů, které se jistě v tomto sychravém jaru mohou hodit. Skřítek Šestiprst v sudíkové barvě brankářského dresu vylapal džina Švarcfogla, jenž minule hlavou tropil alotrie, tro(t)llové Ondrc , Ivo i Šiva Tagyr jsou úplně z formy a tak se o zábavu v chladu postaral kluk z plakátu Luboš, který si navedl kolegu Krmelce do největší kaluže a napříště nám ji s ním vytřel. Výsledek byl důležitý jen pro tabulkáře, ale těm, co do tohoto fotbalového království chodí pro napínavou zábavu, toho takový zápas moc nedal. Královská modř byla nad barvou kvetoucích máků . Vyjádřeno čísly 9:1.

V týdnu se sjížděly černé limuzíny ze širokého okolí, aby se vyřešil palčivý problém, co s tím. Je konec března a Tom neopanuje jedinou z pupkosvětových tabulek a to i přesto, že má ovládač a občas nějaké to procento dokáže tomu upsat, onomu branku připsat. Otec, jenž se honosí hanáckým náčelnickým jménem „ bratr toho, co všechno vidí i na dálku“ mlátil do stolu, že se už i bába Pincásková ptala v konzumu, co se s tím Tomíčkem stalo a jestli náhodou není marod, protože na obecní vývěsce už měsíc chybí aktuální tabulka se zvýrazněnými úspěchy místních rodáků. Mira Zatloukal, kterému kmenoví dali hanácké méno „hóbař, co to umí zařídit a je „féroví““, tedy Faltýnkovský muž na černou práci ( Tagyre promiň) , vymyslel, že se s elitním šumperským kasařem Mariánem, kouknou do bedny a cinknou červené eso. Mezitím Laďa, který v zimě hyne na úbytě, neb ledničky lední i bez přispění předražené elektřiny z přátelského Německa, rád přijal roli toho, co to jako zařídí, dostal přesné mapky a popisky z generálního štábu, vykutaného pod budovou učňovské školy od, v repre pauze povolaného odborníka Ivo Horníka, který zprvu odmítal novou štaci, ale když se dozvěděl, že je v Hrabové palírna, nakonec souhlasil, že to tedy vezme. Protože se nemohlo riskovat, byl samozřejmě povolán do brány „ ten co všechno vidí i na dálku“. Konspirace klapala, „féroví“ tasil červené eso, a než se rusák zmohl na odpor, jako prvního bral „ toho, co všechno vidí i na dálku“. Není obvyklé, aby se jako první brali brankáři, ale silná osobnost na nějaké férové řeči nedbá. Kapitán z taháku budoval přesně stanovenou sestavu, tedy vzadu kolega rusáka Luba, který se s ním nemaže, a v pondělí mu na sypači přelepil velké písmeno „Z“. Dále byl angažován Kuba, kterému stačilo slíbit místo koštýře v palírně. Ovšem začátek se trošku vymykal domluvenému scénáři. Jak bývá tradicí, je privilegiem Mojmíra zápas odstartovat známým povelem „zapnuto“. Protože si Luboš zapomněl svůj bloček s pokyny v kapse služební vesty s nápisem JZD Klopina, musel se v té chvíli vracet do převlékárny. Pája na to upozornil a žádal Krmelce, aby ho vypároval. Nevšiml si, že to už udělal Špačour, který nebyl v týdnu na signálu, a tím pádem se také nemohl stát aktérem oné taškařice. Kapitán modrých o tom, že Špačour páruje, soupeře informoval a pokračoval v akci, kterou zakončil střelou do brány. Červení samozřejmě protestovali, protože nevěděli, že Radek čte dopisy jenom v azbuce a peníze na účtu považoval za ocenění zaměstnavatele za titul „vrták roku“, který v soutěži s ostatními lemply na susce, na rozdíl od „pětky“, vloni získal. Klika hádačů však nedovolila něco, na co je Ivánek nepřipravil, a tak kysele se tvářící modří dál čekali, jaké křivárny se budou dít. A nebyli zklamáni. Klidu utkání jistě přispělo to, že si Radek pofiderním způsobem zpracoval na prsou míč a vyrazil do útoku dva na jednoho. Tady se už muselo zatáhnout za záchrannou brzdu. „Houbař, co to umí zařídit a je „féroví“ nahlásil ruku a začlo dohadování. Nakonec oba týmy nakonec souhlasili, že by tom měl rozhodnou nestranný účastník a někdo, kdo vidí i na dálku přes půl hřiště, má přezdívku VAR a drobné detaily dobře rozeznává…..
Po několika minutách otrávení modří nezachytili pěknou kombinaci ze strany čtyři pokynů a Laďa krásou hlavou do vinklu otevřel skóre. Za chvíli se přidal i „ ten, co musí vše vyhrát“ a zdálo se být zadělána na poklidný zápas dle předpokladů. Ovšem Benďas, který závidí Pájovi jeho krásu a chlast už tolik nepotřebuje, zpracoval odražený míč a po očním kontaktu poslal těžkým kopem projektil přesně do prostoru před bránou, kde stačilo Špačourovi merunu líznout mimo dosah krásného lapače Arsenalu Hrabová. Než si červení v pokynech nalistovali stránku, jak reagovat na obdrženou bránu, rusák vyrovnal. Naštěstí se podařilo správně reagovat na 5:3, kdy se vyhladovělý Laďa nacházel kde měl a druhým gólem hlavou poté, co jej „ten co musí všechno vyhrát“ v podstatě trefil uklidnil spoluhráče. Modří však měli co říci k průběhu zápasu. Krmelec využil chvilkových ztrát ostražitosti a duo Benďas – Špačour si zopakovalo atrakci z první půle, neb „ten, co musí všechno vyhrát“ snad poprvé nebránil při rohu svůj stín, a Bp našel přesně místo, kde Peťa neměl problém trefit. Modrá vedla 8:7. Kalamita! Naštěstí „ houbař, co to umí zařídit a je „féroví „ si krásnou akcí u postraní čáry udělal prostor a střílenou přihrávkou mezi Mojdu a Bp našel Laďu, jenž vrátil děj zápasu do správných kolejí. Modří už neměli síly na odvetu a tak závěr zápasu proběhl podle očekávaného scénáře a rozložení modří se utápěli v osočování a osobních urážkách. Dan přišel s teorií, že hasteření zavedla do klubu dnes už neexistující „rada starších“ což si jistě zaslouží zápis do historie klubu a dnes brankově impotentní Libor ukázal, že jak už víme, špatně snáší porážky, což ho neopravňuje hrubě urážet členy, kteří se zasloužili o to, jakého komfortu a zásad si dnes užíváme. Klid v klubovně zařídil nejlepší střelec Laďa jako primární best a hledá se organizační výbor letního sportovního odpoledne., který by se snad mohl rekrutovat ze členů, kteří přinesou něco nového do jeho organizace.

Velká pochvala autorovi Autorovi. Chvílemi jsem se v textu ztrácel, ale obdivuji z jakou chutí a entuziasmem Autor autor rozepsal své dílo. Myslím, že musel použít poznámkový blok, aby nepopletl kombinace a jména učinkujících. Tudíž si dovedu představit indiánskou předzdívku autora: Napadá mne jen "ten kdo každého umí nasrat" Samozřejmě jen na chvilku!!! Váš spolu a protihráč se jménem v záhlaví

Tentokrát zahaproval přihlašovací systém, neb nás chvíli bylo 12, pak 14, hned nato 13, nakonec 16 se dvěma mladíky. Jarda Vintr volil jistotu a tak na to, že bral druhý měl docela silný mančaft, kde nechyběli obránci, zatímco dopředu se zdálo, že bude mít problémy. To jeho konkurent Giťa měl všechny řady slušně vyvážené – šňůrku vítězství vzadu Mojdu, před ním mladého i starého Luboše s Trťajsem, kterého Jaryn vypudil do trejdu v posledním kole, záloha Libor – Giťa – Libinský Aleš a na hrotu loňský „besťák“ Smýčil . Červená sestava se také do modrých pustila s vervou a čtveřice vzadu Dan - Tagyr – Kuba – Jarda se měla co ohánět. Zálohu zcela opanovali běhaví mladíci a tak Ondrc se bavil posíláním dlouhých míčů na tykadlo Benďase, který byl zpravidla úplně jinde, než letící nákop. Jeden ho ale přeci jen našel a stařec zkušeně zahrál o mladého Lubu do autu. K autu se postavil Kuba a poslal dlouhý míč do brankoviště, kde Libor vzpomínal na to, jak měl načít skóre zápasu a nevěnoval pozornost tradičně loudajícímu se Laďovi, kterému meruna přistála na kebuli a Mojmír mohl začít lamentovat. A pro červené bylo ještě hůř, Benďas vylákal Trťajse do strany a doprostřed posunul míč na dobíhajícího Peťu Špačka, který ač před Mojdou minul kop, přeci jen holení nasměroval balon za Mojmírovy záda. Druhou půli začali červení se změnami v rozestavení odhodlaně a za aktivitu byli odměněni brankou Luboše na 3:1. Přeskupili řady a vsadili na to, že tlustý Vlasťa uhlídá podobně deformovaného BP. Branka na 3:1 dávala tušit drama a také pod obránci modrých chvílemi hořela zem. Libor však ani po kličce Ondrcovi nedokázal skórovat, Smýčil zase trefit opuštěnou branku. A tak jak už to u nás chodí, přišel trest. Trčka ukázal už podruhé v zápase, že v klubovně Rychlých šípů by židličku neměl, neb zastavil přihrávku na tykadlo vepředu do vyložené šance po Kolckovsky rukou a osud převtělený do rozehrávajícího starocha trestal. Na nadýchaný centr do vinklu Mojdovy brány naskočil Špačour a jemnou tečí, byť mezi dvěma obránci, hlavou zápas rozhodl. Do konce zápasu byla k vidění jen planá snaha červených o korekci výsledku, nesportovní chování Tagyra a brejky soupeře, většinou několik na nebohého Vlasťu. Zatímco Dan v situaci 3 na jednoho místo nahrávky na úplně volné spoluhráče góla nedal, Kuba korunoval svůj nejlepší výkon letos ze stejného místa a v totožné situaci utěšenou ranou do pravého vinklu a Danovi ukázal, jak se střílí. Nakonec Špačour poděkoval Bp za všechny jeho asistence , které mu vynesly titul hráče týdne, nezištnou nahrávkou před prázdnou branku a mohlo se jít do hospody. Tam nás čekaly dvě překvapení – jedno milé a to prohýbající se stoly pod dobrotami, které dotáhl rusák z přebytků na Koruně, kterým vévodil kýbl na odpadky plný řízků a houf zítřejších chlebíčků zamaskovaných do krabic od pekárny Sázava. To méně milé byla skutečnost, že oslavenec si nenašel ani chvíli, abychom mu mohli popřát. Doslechli jsme se, že pospíchal, neb se dozvěděl, že v lese se objevili první čirůvky, tak Radku, ať Ti to pálí nejen na hřišti, ale i ve vztahu a práci, neb po zimě bude co látat.

Zápis celkem ok, až na všeobecně známou barvoslepost zapisovatele... Na základě mnou objeveného do červena zbarveného esa i má bojovná skupina byla podobně zbarvená.

to mi povídej, tak jak Ti mohl zbýt Vlasťa? Ale fakt, měl jsem červené, a Dan tu slávistickou kombinaci. To s eomlouvám.

Letos poprvé nás bylo na pětku málo, a tak se dvanáctka plejerů stěhovala na Tyršák, do klece na malou kopanou. Losovat chtěl Kuba a hned si vzal hošíka Aleše, který nahradil Sylvu v jeho teamu a dělá mu parťáka , na čež Peťa Špaček reagoval smrtícím výběrem Miry. Také sázka na Luboše, který zřejmě do rána slavil výhru své milované Sigmičky po osmi plichtách byl nepovedený krok, neb Dan s Tagyrem vytvořili silný zadek, a zbylý Benďas se jen mohl těšit, že poněkud alespoň kosmeticky upraví svoji letošní neutěšenou bilanci. I když zprvu to tak nevypadalo, kopal se za uši a jen přihlížel, jak Aleš s Laďou a Lubošem provětrávají obranu s děravým Mojdou. Během pár minut to bylo 2:0 pro červené. Jenže Laďovi se začalo kouřit z servomotorů a také Lubošovi se několikrát vrátila včerejší konzumace alespoň nakouknout, co se venku děje a tak nemohoucnost modrých ukončil loňský dřevák Tagyr tečovanou střelou na zadní tyč. Vyrovnanou pasáž ukončil Bp, který Mirovi ukázal, jak se hází aut, když našel neomylně čupřinu Špačoura a z jedna dva to bylo najednou tři dva. Červení se už nevzpamatovali a soupeř sypal jednu branku za druhou za záda Ondrce. Modří chtěli umožnit vstřelit branku všem svým plejerům, Danovu pumelici, která mířila mimo usměrnil Benďas (zlý jazykové tvrdí, že nestihl uhnout) hlavou za záda bezmocného lapače. A za této situace došlo i na Mojmíra. Benďas mu gentlemansky uvolnil místo v útoku a sám zaujal jeho místo v brankovišti, což byl červený hadr pro červené býky, neb není žádným tajemstvím, že Bp je možná vše jen ne brankář. Co se dělo poté však bylo mimo chápání většiny ze dvou diváků, neb Mojmír vepředu při hře vše na Mojdu zahodil i ty největší šance, zatímco na druhé straně náhradník lapil i nemožné za hurónského smíchu všech přítomných. Nakonec se však vše vrátilo do zaběhnutých kolejí, Mojda dal přeci jen tři branky a přiblížil se k tisícovce, kterou mu všichni přejeme a Laďa zblízka a Libinská hvězda z dálky utěšenou ranou, kterou otřel o tyč pokořili zaskakujícího lapače, ale kdoví jak to bude po takovém výkonu příště.
Takto se skóre zastavilo na tradičně zemědělkovských 17:6 . Hlasování o bestmena rozhodla Mojdova vychcanost, kdy obcházel odjíždějící hráče soupeře a loboval za hlas pro sebe. Nakonec prý takto vyjednal dva hlasy, které rozhodly v jeho prospěch, i když na hřišti Benďas vyhrál na obdržené branky 2:4 a na vstřelené 5:3. A pak že existuje spravedlnost!

Zima místo v lednu přišla začátkem března, přesto se konal návrat na již částečně vyschlou učňovku . Bp v prvním letošním losu vsadil na potomka kanonýrka okresního formátu z Mojda family a ještě to podpořil pětikačkou za vstřelenou branku. Mladíka to nakonec asi víc rozhodilo, protože nezvyklý terén a otravní soupeři mu nedovolili uplatnit své vlohy a jedinou hlavičkou, kterou mohl otočit zápas ve prospěch červených, netrefil dědou hlídanou klec. Benďas mladého Tomáše upřednostnil před zase minule marným Mirou, který se Špačourem a |Laďou ucpali střed hřiště, což bylo pro vývoj zápasu rozhodující. Červeným nepomohlo ani vystřídání nudícího se ondrce za chromou obranou, vedenou Tagyrem a tak mimo Libora snad s osmi vstřelenými brankami se tým utopil do podprůměru a zaslouženě prohrál 7:10. Zato v klubovně červení ovládli zelenou párty a modrým byli minimálně důstojnými soupeři.

Ačkoli los zahajoval už počtvrté Tagyr, čímž si měl možnost brát to lepší z dané dvojice, nějak se zápas jeho červeným nepovedl. Modří byli ve všech formacích lepší, vůbec nefungovala červeným hra dozadu, kdy naprosto marný Ondra ztrácel téměř každý míč, který dostal a nevýrazný Ondrc nereflektoval na přidělenou roli předstopera. Také Ivo už je spíš cedník, než neprostupná hráz, Kuba nevybočil z podprůměru týmu, stajně jako Tom a Bp. Samostatnou kapitolou je lovec Mira, který ač má klubové míče doma, zřejmě s nimi nespí a na hřišti to pak dohání laskáním se s různobarevnými merunami, takže když jeho onanie dospěje vrcholu není komu nahrát, pokud je, tak vystřelí, neb to má zakódované v genech. Tak se také zrodil jediný gól první půle červených, kdy Mirovu nepovedenou střelu Benďas prvním kontaktem s míčem, nepočítaje dvě předchozí ztráty v soubojích, prostrčil Mojdovi mezi nohama do sítě. Bohužel to bylo už 0:4. Červeným svitla jiskřička naděje, to by ale autor prvního gólu musel být o něco přesnější a Tom místo ohyzné čapky by musel mít na čepici bambuli, aby ostrý centr do brankoviště usměrnil za záda výhrou Sparty potěšeného Mojmíra. Takto to byla jedna z posledních šancí na otočení vývoje zápasu, neboť Smýčil využíval volného prostoru k alotriím, která vedla k dalším a dalším brankám. Modří si poté, co Giťa vsítil svoji 400 branku v dějinách klubu ( BLAHOPŘEJME!!!) , užívali fotbalu a nechali vzpomnět na větu výboranta Smýčila, že nejdeme na pětku, aby nepadalo tolik branek a konečně si zahráli vyrovnaný zápas . To se moc nepovedlo, neb modří znemožnili Tagyra a spol výsledkem 12:4. Takže nula a navíc dojebaný stadiónek, který jsme se pokusili vyspravit taháním branky po, hlavně Ferdových, šlápancích. Zelenalo se v klubovně až běda i když Giťa , jako bestmen , jen obhájil ocenění ze začátku roku.

Vše bylo dnes netradiční. Je až s podivem, jak se člověku za ta dlouhá léta vryje pod kůži stereotyp nedělního dopoledne, všech rituálů a zvyků, které předchází odjezdu, nebo odchodu na fotbal. V sobotu najednou nevíte, v kolik máte připravovat oběd, jestli se najíst do syta, nebo jen lehce, kde mám věci na fotbal, zatímco v neděli ráno to člověk dělá téměř automaticky, mnohdy v polospánku. Ale předvečírkovský fotbal takový zkrátka je. Zatímco před lety bylo tradicí, že se večírek konal v sobotu a v neděli se normálně hrálo, postupný pokles účastníků a ani vysoké pokuty za neúčast nefungovaly a tak se hledalo řešení, pro letošek zápasem před večírkem. Ačkoli v týdnu tabule zájemců o toto klání byla řádně prořídlá, nakonec se naplnila maximální kapacita a letošní lídr tabulek Tagyr těžil z první volby, takže Laďovi modří se nestačili divit, co všechno běhá v červeném. Hřiště však pokrývali zmrazky různých velikostí a tvarů, která srovnali kvality kádrů. Zejména Tom měl velké problémy své žirafovité tělo udržet ve vertikální rovině, čímž vznikal prostor pro poněkud neohrabanou obranu modrých Jarda – opět výtečný Dan a Bp eliminovat v posledních letech největší ( nejen výškou) hvězdu klubu. Kapitán jim k tomu nadělil Špačoura, který vypomáhal při standartkách a tak poločasové skóre 5:5 na tak velké branky svědčí o kvalitě obrany modrých. Skóre modrých otevřel obránce Bp po rohu, kdy si odražený míč zpracoval na kolenou a po odskoku jej poslal čistým nártem pod víko Vlasťovi brány. Většinu branek soupeře dal mykolog Radek mnohdy za zoufalého přihlížení Mojmíra. Bohužel o kvalitě modrého týmu se nedá mluvit v případě útoku, kde hvězdný Mira byl jen odvarem lídra minulých klání, mimo tradičního předržování míče nebyl sto trefit bránu. A to měl příležitost se něco přiučit, když mu to tentokrát produktivní Bp kopem z vlastní poloviny do vinklu Trťajse ukázal. Tradiční nemehla Peťa a Laďa nedali ani ty nejvyloženější šance a pod tlakem uvědomění si situace hledali nepřesnou nahrávkou jinde stojícího spoluhráče i uvnitř brankoviště. Tentokrát ovšem zazářil za zvuku sirény a klaksonu nedalekého policejního vozidla Mojmír, který dal nejen penaltu za faul, ale dvojitou penaltu za ruku po hlavičce, čímž se po delší době uvedl v život nový výklad pravidel. Ale ani produkce dvou nejstarších modrých na vedení nestačila, protože v podstatě vždy ihned po skórování červení dokázali otočit vedení na svoji stranu. 10 minut před koncem vedli favorité o tři a zdálo se být rozhodnuto. Pak se ale podařilo modrým rozložit obranu vedenou soupeřovým kapitánem a v hektickém závěru strhli vedení na svoji stranu. Vítězem byl každý, komu se při pádu na ledové zmrazky nic nestalo a byl v provozuschopném stavu na večerní utkání prestižního souboje starých proti mladým. Netradičně oběhl účastníky Tom a vyhlásil autora hatriku Benďas hráčem utkání, což zcela zaniklo ve večírkovském programu a bůh ví, jestli se klub dočká zelené, neb jmenovaný odjíždí opět na stáž do nejmenovaného velkoklubu ve španělsku, aby místní plejery naučil techniku kopu, díky kterému se mu podařilo přispět k druhé porážce vítěze posledního ročníku soutěže o hráče roku 2022 a první porážce Tagyra v nové sezóně. Zápas skončil 9:12, tedy asi.

zápas skončil 11:14 a poločas bych taky neřekl že byl 5:5, ale jinak to sedí :-)

Dnes se sešel organizační výbor a dohodlo se jak na večírku. Zdá se nám vtipné, aby tým starých měl, jak bývalo zvykem, modré, a mladí červené . Bude to dobré při celovečerní soutěži mladí - staří . Hlavní cenou je panák. Oblečení se myslí tričko, nebo košile, či svetřík.
Program je bohatý, je důležité i s ohledem na kluky, co jdou do práce, začít včas, proto kvíz začne hned v 16.15, kdo nebude, má smůlu. Pak jsou v plánu další soutěže, které vyvrcholí bowlingem. Součástí programu je výběr cen podle pořadí a také tombola. Z toho důvodu je třeba aby každý donesl dvě ceny - jednu hodnotnou v ceně kolem 200 Kč a jednu vtipnou, něco, co doma nepotřebuje a může tím udělat radost jiným. Skvělý je tradiční obraz, tričko, nebo jiný oděvní doplněk, který vám nepasuje, kuchyňská potřeba, kterou jste vyhráli v tombole na plese a na nic ji nemáte, nebo něco podobného. Kdo nic nemá, donese třeba láhev vína. Toaletní papír už byl a nebude přijat. Kdo nic nedodá , uhradí 200 kč a cenu za něj dodá organizační výbor a částka se vloží na konto klubu.

Zima už definitivně převzala vládu nad podjesenickou krajinou a tak Hanes domluvil vpuštění naší smečky na umělý trávník naproti hlavnímu stadiónu, který je celý zaledněný. Bohužel na poslední chvíli jsme měli jen 13 bojeschopných mužů a tak se hledalo řešení. Benďas navrhl lichost vyřešit tak, že postaví dvě útočné hvězdy, tedy Toma a Libora, se kterými jako přívažek bude na place sestava nekopů Bp, Smýčil, Jarda, Ferda, proti sice o muže chudší sestavu, ale bez vad. Ačkoli byl původně všemi účastníky nápad schválen, vzpomněl si Ivo na krásné chvíle, jak v teple domova povídal o svých vítězstvích na tomto slavném poli jako Napoleon na náměstí Svornosti, přidal se Mojmír, který za léta sparťanských nezdarů úplně ztratil soudnost, a i když nakonec mocenská klika prosadila původní verzi, po několika minutách, kdy červení ostentativně dávali najevo jak je to nehratelné a na tabuli svítilo skóre 2:0 pro modré, bylo vše jinak. Než se stihlo poté, co modří tedy střídali, dohodnout, jestli se hraje od nuly, nebo za stávajícího stavu, bylo to 2:2. Remcání se přeneslo na modrou stranu, zejména Páju nebavilo chodit pořád pro míče po Mirových střelách do brány, a také Smýčilovi se zastesklo po laciných brankách ve chvílích, kdy byl nikým nehlídán sám před opuštěnou brankou. Přesto zápas měl svoji dynamiku a byl z něj klasický kdyby zápas. Kdyby Ferda nezahrál tak mizerně, jako snad nikdy v našich zápasech, kdyby Bp dokázal potvrdit to, co si zřejmě myslí jen on sám, totiž že umí cíleně nahrát, kdyby Pája nepropustil dětinskou chybou dloubáček za svá záda a kdyby dal penaltu, kdyby Libor hlavičku po rohu umístil o decimetr vedle ruky Mojmíra, nebo kdyby stejný hráč asi jako první nepřekopl síť za bránou z několika kroků a trefil zařízení, a kdyby se Jarda se Smýčilem v zlomových chvílích netlačili zbytečně dopředu, čímž vyčerpali své běhače mohlo vše skončit jinak. Takto v zápase, kde se nakonec ukázalo, že remcalové v červeném měli pravdu, konečně hrálo o něco až do konce, a na velké branky skóre 9:11 snad nemůže být vyrovnanější.

Tak nám zvolili prezidenta. Samozřejmě většina z nás volila agrobarona Miloše Bureše, protože ten nám otevřel oči co je opravdová demokracie. Jediný v naší skupině nevolič je Mojmír, který ve správnou chvíli neměl platnou občanku a tak se stalo, že mnoha lidem bylo jedno koho volíš, Petra, nebo Pavla, kandidát národní fronty nečekaně propadl a tak lajky Páji padly na neúrodnou půdu a hrozí nám s generálem nejen třetí světová válka, ale i mor, hlad, neštovice, absence japanistiky v politice, ale i obyčejná lidská závist a nevraživost, jak už jsme si za posledních pár let zvykli. Na koho budeme nadávat za inflaci, která je symbolem současnosti po celém světě, za drahé suroviny, kde odstartoval raketový růst báťuška Vladimír Petrovič? A stačilo necelý milion hlasů a vše mohlo být do pár dní vyřešeno. Třeba se po vzoru USA do politiky vrhne na první pohled inteligentní manželka opozičního lídra.
Na hřišti jsme samozřejmě politiku hodili za hlavu, kapitáni Ivo a Tagyr nás rozčísli, což vyvolalo otázky, jak se do jednoho týmu mohli dostat oba staříci. To Ivo musel dát v první volbě přednost jak navrátilci, a spoluopilci ze Zastávky, Zádrovi tak i praskajícímu svalu zvanému Trťajs! To je na ukončení kariéry. Oba dědci to však vzali sportovně a Benďas odpočátku zásoboval vysunutého hvězdného útočníky míči. Dlužno dodat, že Hanes byl jen stínem hvězdy přelomu roku, klouzavý terén mu nevyhovoval a řada akcí končila právě u něj. Červeným stačilo kopnout balon směrem, k Ondrcovi a byl z toho gól. A někdy ani to ne, v prvním případě si ho dal Kuba sám, jenže co chcete dělat, když je takový kolos v dopředném pohybu směrem k bráně a míč se vám odrazí pod nohy. Skóre 1:4 vypadalo hrozivě. Modří se však tentokrát neuchýlili k sólování, i když lidi na to měli a tlačili se k bráně Mojmíra, kterou chránili Trťajs, Ivo a Dan. Nabuzený Benďas byl u klíčové situace v zápase, kdy vyhověl přání mykologa Miry a z rohu mu posadil milimetrově přesný centr za obranu na čupřinu a korekce stavu na 3:4 vlila novou krev do žil modrých. Na druhé straně Ferda s Tagyrem opečovávali Libora, který si to najednou neměl s kým dát. Benďas uzavřel plodnou čtvrthodinku vyrovnávacím gólem. Ještě jednou červení vystřelili na bránu a opět to byl Liborův gól. Modří však kořist nepustili a skóre otočili na 6:5. Vyrovnání měl na noze opět Libor, který obešel i Ondrce, ale z pěti metrů smolně trefil jen tyč a tak Ivovi skončila velkolepá série, Mira dal dva sté góly a ke všemu i bestmena, takže trio zelené bylo na světě.

výbornej úvod :-)

Na pořádnou sněhovou nadílku čekáme, a tak jsme museli vzít zavděk zmrzlou planinou , na které to klouzalo, takže se smazaly rozdíly věku i techniky. Losoval oportunista Kolcek a bral podle svého rozumu???, takže nevzal ani Libora, ani Špačoura, ani Ivoše – stroje na vítězství. Tom, jeho konkurent si pohlídal Tagyra, aby měl krytý zadek a nebylo co řešit. Červená byla od první minuty pořád vepředu, kopyto Špačour svým prvním přesným kopem od Kuvajtu napadení, jak říká klasik, zvýšil na 2:0. Laďa za stavu 0:1 mohl hlavou otočit skóre, ale netrefil úplně prázdnou bránu. Pak přeci jen modří srovnali, ale Tom se nabyté trofeje jen tak nevzdá a vstřelil několik branek, takže to bylo chvílemi o tři. Modrým se navíc zranil kapitán, nevydrželo tříslo namáhané na různých manifestacích proti všemu a všem a zdálo se být rozhodnuto. Mojda šel na plac, bolavý Kolcek do brány. Ve druhé půli se stáhl dozadu Bp, aby se zajistil alespoň nějaký pokus o konstruktivní rozehrávku a nebohý Mojda, který se zdál Tagyrovi neškodný , a tudíž nezasluhující si pozornost, postával u Vlasti a povídali si. Prapor svých vzal do rukou Giťa, který nechtěl dopustit třetí porážku v řadě. Nejdřív předvedl s Laďou nejkrásnější akci týdne na jeden dotyk až k brankovému vyústění, pak se zapojil do svižné kombinace poloviny týmu, kterou rozebrali lelkující obranu červených a nakonec dloubnul mičudu na hlavu Ladi, který od tyče vrátil balon před bránu. Mičudu trknul Mojmír a po několika odrazech se ocitl za zády Vlasti. Vyústěním heroického výkonu modrých bylo srovnání stavu na 7:7 a šlo se na penalty. Kolcek a Mira byli samozřejmě proti tomu, aby se kopalo z normální trávy kolmo na hřiště, protože Mira to má tak předepsané v řádech a Kolcek je proti všemu ( přitom se sám festivalu nezúčastnil), a tak se našlo zmrzlé místo které klouzalo. Trčka vytrčil končetiny a krom Mirovy střely, která mu málem urazila hlavu, vychytal všechny pokusy unavených modrých, a tak pivo v klubovně tentokrát za vzorného chování k majitelům brali červení, stejně jako modří zelenou na oslavu Giťova triumfu v hlasování.

Počasí laškuje a likviduje zejména půjčovny pantoflí a žabek, protože není ale jaro, ani zima, a tak jsme využili možnost jít opět na pětku. Losoval Smýčil s Laďou a vypadalo to ještě hůř než minule. Prostě rovný terén nevyhovuje Špačourovi, ani Laďovi, protože míč nikam neodskakuje a nemá se o co zastavit a Smýčil vzal hned z počátku pana neporazitelného, a díky štědrosti státu radioaktivního Tagyra, přes kterého se dlouho nedalo přejít, čímž bylo o osudu zápasu rozhodnuto. Červení sázeli do Suďovi brány gól za gólem ( v jednom případě do prázdné, protože otrávený lapač byl na zdravotní procházce ) a modrá odpověděla první trefou až dvě minuty před koncem poločasu, když na tabuli svítilo skóre 0:8 !!. Suďa nedokázal odpovědět na Mojdou proměněnou penaltu ale poté, co červení zvolnili, podařilo se jeho týmu rozjet brankostroj, který dvě minuty před koncem korigoval na rozdíl pouhých dvou branek. Červení vytáhli tajný fígl, kdy stejně jako minulý týden, Vlasťa nahlásil , že ho píchlo ve svalu, aby se prostor na hřišti víc uvolnil. To stačilo k tomu, aby se na skóre nic nezměnilo a červení uhájili i za tuto cenu vítězství. Velký podíl na něm má Smýčil, kterého nadzvedla skutečnost, že jej Tom předstihl v dlouhodobé tabulce střelců a rázně odpověděl na jeho brankové představení z minulého týdne.
Akce v klubovně, které dominovala oslava Smýčilíkovic narozenin, byla velkolepá a bujará. Bohužel jsme ovšem nedodrželi podmínky našeho účinkování v klubovně, takže se celé nedělní odpoledne i pondělní dopoledne řešilo co dál. Nakonec majitelé prohlásili, že pokud se bude porušení pravidel opakovat, zakáží nám vstup do restaurace s doneseným alkoholem. Tak je třeba se k tomu nějak postavit.

Bohužel jsme se dopustili porušení dohodnutých pravidel a majitelé šipkárny nás hodlají vyobcovat. Dohodnuto bylo, že láhev předáme obsluze, což předsedovic rodina nerespektovala a záznam kamery nás degeneroval. Tím pádem je třeba zvážit, kam a případně za jakých podmínek se přesuneme.

Je to tak vážné??? Seděl jsi tam tak jak my. Netušil jsem že se to tak děje na naší straně. A hlavně Honzovi-oslavenci se to zapomnělo sdělit!!!

Opět se ukázalo, že když máš v čele klubu samozvaného předsedu, může to být výhoda. Hanes odmrštil děti z chudých poměrů, jejich rodiče si odřekli skývu chleba, aby jejich ratolesti mohly na čerstvém vzduchu pobíhat po evropskou unií pořízeném trávníku a poslal je čutat do tělocvičny, neb na tomto hřišti, kam sahají kořeny našeho klubu, si šla zahrát šlechta. Předseda mykologického kroužku ovšem udělal při losu chybu, kdy dal přednost Peťovi před Liborem, a tak jsme byli svědky marného boje proti osudu. Zpočátku ještě kompaktní tým červených svoji kombinací jen rozleptával souhru modrých, ale to byla jen předehra. Od stavu 2:3 červení ovládli hru a v podstatě udali ráz celému utkání. Za stavu 7:3 červení polevili, dopředu se v modrém vysunul Luboš a i díky Peťově hlavičce se modrým podařilo srovnat tři minuty před koncem na 10:10. Červená však penaltový rozstřel nechtěla riskovat, a tak Tom nejkrásnějším gólem roku pro sebe rozhodl o hráči týdne a pro tým pro zasloužené tři body. Vůbec červení ozdobili zápas krásnými góly, mimo zmiňované hlavičky přesně do vinklu nestárnoucí Smýčil upekl rohlík, který se otřel o zadní tyč a zapadl za háčky bezmocného Sudi.
Po zápase jsme řešili, že asfaltér musí v den večírku likvidovat zásoby soli, v této kruté zimě, na Holubáku, čímž se posunul program večírku tak, že hraje se od 13. Hodin a v 16 hodin začne program na devítce. Bylo by na místě udělat přípitek třeba v 16.15 ať se nesbíráme do půl sedmé.
V staronové klubovně se nám nelenilo, tudíž se zelenilo až si Benďas nepohlídal vypitá piva a byl otylou servírkou upozorněn na čtyři vypitá piva. Nikdo neremcal, neb Radek chutnal a také Kozel neměl chybu. Tak snad nám nová klubovna bude sloužit.

opět pěkné!

Jeden rok skončil a druhý začíná. Nepamatuji se, že by se někdy hrálo na Nový rok. Letos to tak vyšlo a tak jsme se, přátelé líbivé kopané, sešli do počínajícího 39.roku společné kopané a přátelské soudržnosti, jak píší naše stránky a naše historie. Na to, že byl včera silvestr se nás sešel velmi velmi vysoký počet (16). Na Uš bylo po oblevě hřiště blátivé, rozhodlo se tedy, že když dnes jsou „ty oslavy“, tak přejedeme na Tyršův stadion, na velké branky. Kapitáni vybrali vcelku vyrovnané teamy, když v červeném kapitán Ivo si asi vzal to lepší. Když mu hru tvořili, dnes výborný Giťa, pracovitý všudybyl Libor a skvěle přihrávající Tom. Proti nim na druhé straně měla být váhou trojka Radulov, Polda a Peťa Hofman. Bohužel nebyla. Vyrovnanost trvala asi do půlky, kdy jsme zjistili, že s límcem hrající Radulov, jež se nahlásil asi ve třičvrtě na 9 a na konci se odhlásil ze členstva, prostě není sto nahrát nejblíže stojícímu hráči ve stejném dresu. Peťa Hofman,registrovaný fotbalista okresní úrovně se přidal k Radulovovi s tím že mu ruplo v krční páteři a Polda měl rozhozená mířidla. Proto to dopadlo jak dopadnout muselo. Červení modré vyplatili 17:12, když na konci se nám podařilo malinko to zkorigovat, že to nebyl až takový výprask. Za zmínku ještě stojí že oba brankáři měli ve velkých brankách hromadu prostoru a zejména Mojdovi ta veliká tolik nesedí. K Suďovi tolik, že ze tří penalt první dvě neproměnil, hlavně ta druhá byla dosti vtipná. Suďa se snažil okopírovat Lewandovského, kdy se zastavil před kopem, že počká kam se Mojda pohne a pak netrefil o metr branku. Mojda svou pentli bodlem umístil Suďovi do náruče. Ke konci se do brány posunul Kolcek a dělal si radost několika vyhranými souboji, zatímco Mojdu jsme několikrát nechali na holičkách na stoperu, neboť jak Luba tak moje maličkost se vytáhli do útoku. Počasí nám přálo. V první a začátkem druhé půlky byla na části hřiště u zadní branky ještě mlha, ale pak se to roztrhalo a tak po zápase jsme se mohli vyfotit za sluníčka v brance. Bohužel se to nahlásilo tak pozdě, že při focení už byl Jeník Kolaříků namydlenej ve sprše.Tak tedy :
Červení: Suďa-Mach(C)(11.tá výhra)Dan-Tágo-Tom-Libor-Giťa-Rades
Modří : Mojda-Kolcek-Smýčil-Luba-Laďa-Radulov(C)-Polda-Peťa
Tolik asi k hře zvané fotbal. Co nás ale čekalo dnes dále? Tagyrek se v prosinci dožil věku padesáti!!! Jelikož termíny vánoční a prodej hospůdky Basa nedovolily aby to Tágo oslavil v termínu, tak vymyslel, že to uděláme v klubovně amer. fotbalu, který nám laskavě zapůjčil Honzík, kapitán a manager teamu.

Tágo zajistil bečici, stůl se prohýbal utopenci, luxusním gulášem, uzeným a taky několikero druhů lihovin se zde objevilo. Jen plán, že sklo je u volejbalistů nevyšel a tak jsme pivo pili s třetinkových kelímků. Při úvodní řeči oslavenec pravil moudro, či fór: „Jezte a pijte chlapci, je to stejně z Vašich daní“. Opravdu nás tím pobavil. Mezi tím se dostavil nakřáplý Benďas a o něco později taktéž Jaryn s dárečkem. Tak to má být chlapci. Když se slaví, tak se slaví. Toto dělá tuhle partu, partou, jaká je. Jen je škoda, že to nedávají, možná nechtějí, Luba s Radulovem a taky Libor, který ale dojíždí. Musím se ještě zastavit u Jaryna. Ten se na dnešek dohlásil v sobotu večer, že to stíhá. Jenže.... Již v 8:30 psal, že je na cestě, ale že se mu zvedá teplota vody. Na to mu na whats-UP radí Polda, že má do kapaliny dát paralen, třeba to srazí teplotu. Po té Jarda píše, že už je v Litovli, ale nic moc.A poslední zpráva je z náměstí v Uničově, kdy už to nejede vůbec. Jarda píše, že čeká na odtahovku. Tak asi tak. Odpoledne ubíhá, když nám je zima Tágo zatopí raketou a tak to běží v činorodém hovoru. Moje předsevzetí odejít včas, vezme brzy za své. Někteří popíjí nedopité sekty z posledního fotbalu a když dojdou, Laďa ochotně sedne na kolo a jede pro zbytek na UŠ, kde jsou vychlazené v bedně. Vrátí se za rekordních 16. minut s plným batohem. A jak tak vytahuje ty orosené láhve, napadne mě zkusit sabráž, jako kdysi v Base. Moc se to nelíbí majiteli klubovny a ani se mu nedivím. Tak se dohodlo, že to půjdeme, zrovna když pro Toma přijela odtahovka, provést ven. Je třeba pořádně očistit od staniolu a pak to jde i papučou. Já to nadvakráte provedl kleštěmi kombinovanými. Kdo bude chtít nahlédnout, Benďas to poctivě natočil. V případě zájmu NAUČÍM, přátelé. No a mohli jsme pomalu bilancovat. Odjel vlastně pouze Tom.
Dan se sice před hodinou rozloučil, že už pro něho jedou a pak čekal 3/4 hodiny venku, než zase přišel za námi. Dohodlo se, že konečná bude v 16:00 hod. Jenže pivo v bečce stále neubývá, co s tím. Tágo bere svůj telefon a volá: „Gábinko, nevadilo by Ti, kdybych k nám přivedl skupinu bílých kamarádů? Víš ono zbylo nějaký pivo, tak že bychom to u nás dopili“. Gábinka nemohla říci ne a čekala, koho že si to taťka ,děda dovede domů. A tak se mezi dveřmi na ulici Bánskobystrická presentovali tito hošani: Tágo, samozřejmě, Giťa, Jaryn, Laďa a Polda. Jestli někdo další, nevím. Vím jen že na křižovatce u tělovýchovy jsem čekal na Macha až mě vyzvedne a Jaryn do mě hučel : „musíš“ Ne zdrhl jsem, stejně tak jak Mach, kterej se vytratil kolem Handbalu, aby si myslím ještě dal dvě na zastávce.
Druhý den jsem na chatu vznesl dotaz, jak kluci dopadli. Od Giťi došla odpověď ve formě Avatara s výrazem „nevím“, zatím co Jaryn píše: „ zelená dopitá, piva zbylo kousek, ale policajt odešel v mých botách“ Na to kontruje Mira-Polda. „ano já odešel v Jardových botách a v nich jsem upadl na Lidické“ A dodává: „Jardovi se v těch mých asi šlo hůř“!!!
No byla to povedená akce o čemž svědčí i tyto řádky. Tágo řádně oslavil, my se dobře pobavili a tak chlapci z touto náladou a nadšením jako v neděli pojďme do nového roku 2023. Ten fotbal je přeci jen doplněk, krásná hra, která dělá partu a žízeň. A je jedno jestli vyhraje modrá nebo červená, vždy vyhraje sport, proto to děláme. A během tohoto posezení již na začátku bylo jedno jestli jsi byl v modrém nebo v červeném. VYHRÁLI JSME VŠICHNI
Tedy závěrem slovo Vámi zvoleného předsedy:
VŠEM ČLENŮM I NEČLENŮM GROUP5 KRÁSNÝ A HLAVNĚ ZDRAVÝ ROK 2023

P.S.
Ještě doplněk:
Usneslo se, že ze členů G5 oproti roku 2022 opustí základ a přesunou se do kategorie „Hosté“ tito:
Šmejkaliňo, Kuba, Radulov(na vlastní žádost) a Ricin

Mezi nové členy byli převedeni:
Libor Hájek a Dan Vamvakaš
Tím se počet právoplatných členů zaokrouhlil na 18. a také se dohodlo, že počet nahlášených na zápas v neděli bude rovněž 18. Pro ty nechápavé, když se přihlásí všichni členové, hosté mají bohužel smůlu. Proto všechny členy vyzývám aby se hlásili, pokud ví, nejpozději do toho čtvrtka 20:00, poté už bude hrát ten kdo se přihlásí dříve!!!!

Ač to tak několik dní nevypadalo, rada moudrých rozhodla, že národní stadion je v použitelném stavu a tak se šlo na to. Týmy rozdělil, poprvé co chodí, Libor a konkurenta mu dělal letošní manták Dan. Libor se gentlemansky vzdal práva prvního výběru a tak na hřiště vyběhly dva vyrovnané týmy. Hned zpočátku modrá využila vyjímečného výkonu Kolcka, který dvakrát prošel až do brankoviště a do prázdné dal na 3:0. Teprve za tohoto stavu se červení dostali do hry, ale měli to těžké, neboť ke trojici spolehlivých beků Pája (opět výborný), Dan ( také asi nejlepší zápas roku) a Luboš ( skála v obraně) se stahoval Kolcek, takže na nic nebyl čas. Přesto si zpočátku tohoto úseku hry červení díky technice Bp vytvořili hned tři tutové šance, jenže Peťa Hofman v ježíškovské čepici nedal hlavičce dostatečnou razanci a Laďa nejdřív nepročadil míč přes Mojdu, a pak poté, co míč na blátivém terénu vykroužil oblouček mezi obránci, trefil jen tyčku za již překonaným Mojdou. O půli šel dopředu přeci jen běhavější Ondrc, ale krom dvou penalt za ruky se červeným nevedlo lépe. A tak přišlo očekávané – Kolcek završil Hatrick (kulišárnou o nohy obránce) a Filip, který byl obhlédnout kouzelnou atmosféru, kterou zná jen z vyprávění táty Dana, vyráběl vyložené šance pro tým jako na běžícím páse, takže to nakonec končilo cca 6:1.. V náhradní klubovně – tedy převlékárně na učňovce, bouchly první špunty lahodného šampusu a vytvořil se kroužek, který Suďa zásobil kelímky, ze kterých se za novoročních vinšů a přáním Mojdovi ke 72. narozeninám, utužoval početný kolektiv. Hlasování o besta se neslo v tradičním duchu, když ti, co ještě nebyli, horlivě hlasovali pro nováčka na place, s čímž otec vůbec nepočítal. Nakonec se pro Filipa přiklonili i ti seriózní a tak máme zaděláno pro první setkání v nové klubovně na příjemnou dvojitou oslavičku. Když doba dozrála přesunulo se silné jádro do kolébky našeho klubu - k Dacanovi, kde jsme v místě bývalého výčepu a za zvuků cikánských oslav někde nahoře srovnaly dluhy za vítězná piva. Ti zodpovědní nebo našampáňovaní mazali domů, zatímco někdo (snad ne z našich, co Suďo???) prý vytkl původ peněz, či jinou nespravedlnost otylým děvám z oslavy a tak bylo o zábavu postaráno. Poslední utkání, ve kterém, krom přátelské atmosféry, o nic nešlo, mělo příjemnou dohru a tak už se těšíme na nová setkání. Sluší se popřát kamarádům, kteří vinou různých neduhů nemohli být s námi hlavně pevné zdraví a brzský návrat na hřiště. Zejména Jindra už dlouho sužovaný sajrajty by to potřeboval. Ivo to řešil radikálním řezem, tak přejeme ať naváže na úžasnou šňůrku a brzy se vyzdraví, o Toma strach nemáme. Ostatní absentéři, tedy Smýčil zase sbíral v nepřátelském táboře kladné body a tak jistě zaútočí na Laďův trůn pro nejpilnějšího chodiče, jeho údajný synek prý v Brně trénuje mladé fotbalisty, což není pro budoucnost fotbalu úplně dobrá zpráva a asfaltér s novou krasavicí doma rozbaluje dárky, Špačour se toulá bůhví kde a mohli bychom pokračovat. Prostě všem co nejvíc krásných, napínavých a vítězných utkání v roce 2023.

*poslední fotbal 25.12. 9:30 nebo 26.12. 13:30 podle počtu lidí, halsuje se na týmuj. 23.12. odpoledne rozhodneme
*od 8.1.2023 přesun klubovny do Šipkárny
*poplatky na rok 2023 zůstávají...čelnové 1300 K4 za rok, hosté 40 Kč za zápas
*členů pro rok 2023 bude 18, proto se i mění maximální počet přihlášených na zápas = 18
*Večírek sobota 11.2.23. 14:00 fotbal a pak od 16:00 herna Devítka. Nutné hlásit účast do 31.1. přes Týmuj

Laškování počasí přineslo do České kotliny sníh a mráz, což v kombinaci s alkoholismem některých našich členů a úpěnlivou snahou neustále nemocných odborníků o zeslabení imunity ranní koupelí způsobilo, že Suďa nešel léčit zablokovaný krk na plac, nýbrž do Kauflandu a lapat tedy šel Ondrc. A protože měl eso, losoval s ním laskavý stařík, která posledních šest let tráví zpravidla v brankovišti. Bohužel se los nepovedl, protože přes úvodní snahu se nepodařilo vypárovat dvojici Tagyr – Smýčil, i když se Kuba snažil, co mu dlouhou absencí mezi námi ochablé svaly dovolili. Také Bp zažil lepší zápasy, i když zpočátku zásoboval hvězdy týmu Špačoura a Kolcka míči, co měly oči avšak ani jeden z nich z nich nedokázal odpovědět na produkci útočného tria Laďa – Smýčil – Tom. Také se podařilo uhádat tři penalty, z nich Mojmír proměnil jedinou. O korekci stavu se nejvíc staral kapitán červených, který nejdřív propustil do sítě loudavou střelu Peťi, a pak mu po rohu vypadl míč před nohu stejného hráče a v půli druhé půle bylo najednou srovnáno. Dlužno dodat, že nezaslouženě, neboť červení nedali několik vyložených šancí. V tu chvíli se zdálo, že by modří mohli navázat na vítězství slabšího týmu z minulých zápasů, proti byl paradoxně nejlepší nahrávač Tagyr, který narýsoval kolmici před Mojdu, kterou těsně před Bp lízl Laďa přesně na kebuli Smíčila, který ji hlavou usměrnil do malinké mezery u pravé tyče. Tato naprosto náhodná akce určila ráz zbytku zápasu, kdy si červení s chutí vylepšili střelecké tabulky na 9:3.

Posezení v klubovně se proměnilo v zasedání rozšířeného výboru klubu, chyběl jen Giťa. V podstatě se podle předpokladů nepodařilo téměř nic domluvit. Jen večírek klubu byl přes názor, že se jedná o zbytečně drahou provozovnu, byl potvrzen do prostor herny Devítka. Tom slíbil vyjednat lidové ceny, což by nemělo provětrat klubový rozpočet. Program večírku, ani organizační výbor se nevyřešil, neb o to nikdo neměl zájem. Také podněty kolem ruky zůstaly nezměněny. Benďas navrhoval hledat řešení losování, neb je obecným pravidlem, že týmy se nedaří losovat vyrovnané a proto řada lidí odmítá se losáže zúčastnit, resp se na ní podílet. Také hledání termínu příštího zápasu nepřineslo shodu tak Tom rozhodl, že se vypíší dva termíny 25.12. 9.30 hod. a 26.12. 13.30 a kam se přihlásí víc lidí, tak se bude hrát. Kdo může oba termíny, napíše se na oba. Rozhodnutí padne v pátek, aby se mohli hlásit i hosté. Jediným dohodnutým a odhlasovaným je návrat do šipkárny, kde Bp vyjednal podobné podmínky, jako máme v base.

jen dodám, že na 25.12. nebo 26.12. se můžou hlásit od samého začátku i hosté. ať nedojde k mýlce. toho 23. bysme už rádi rozhodli.

a ještě se silně ohrazuji, že se nepodařilo nic domluvit. viz. zápis výše. možná to přijde jen někomu, mě přijde že jsme probrali věcí dost a na dost jsme se většinově shodli