Už se stalo několikrát, že se zápas rozhodl už při losu, resp stavbě týmů a výsledek byl nedůstojný tradicím našich setkání, dnešek však, ač to na první pohled nevypadá, takový nebyl. Suďa otočil červené eso a lákal k výběru Benďase, který si ale nemůže dovolit prohru, a tak se toho ujal notorický sestavovatel týmů Ivo, zvaný Ivoš. Při tradičním pozápasovém rozboru losu jsme došli k závěru, že prostě jinak to poskládat nešlo, tedy dvě motorové myši Laďa a Špačour, za zády se Suďou, Kubou a Bp, ještě vzadu Mojmír. Proti dobrovolný lapač Janko, před ním beton Ferda – Jaryn a Ivo a do hry ukrajinský oblíbenec Krmelec s postgermánským nevyzpytatelným technikem Giťou. Dlouho to bylo 1:1. Když Krmič ukázkově zasunul pravou v koncovce brejku jednoho na dva a Mojmír následně vytlačil mimo tyče jeho další dvě střely z bezprostřední blízkosti, sic blokované, ale o to nebezpečnější. Benďas, tentokrát ze zadu, kam ho poslal kapitán, na půlce pečlivě zpracoval míč a neunáhlil se s centrem na osamoceného Peťu, aby následně poslal ostrý centr, který Špačour v souboji, do kterého se Ferda dostal pozdě, tečoval mimo jiné i hlavou, za záda Janka. Když za chvíli stejný hráč od rohového praporku potrestal chybu soupeře v postavení a libově nacentroval na úplně volného Laďu, a ten druhou hlavou během pár minut rozhodl. Suďa přidal ještě volejem po odraženém míči na 6:1 a měnily se strany. Modrá přišla za kapitánem s požadavkem na souhlas s výměnou gólmana a pohyblivější Janko skutečně rozhýbal střed hřiště. Laďa však dokázal po odraženém míči umístit balon přesně k tyči sněhuláka a to zlomilo odpor modrých definitivně. Krmelec díky několika exkluzivním průnikům dokázal korigovat výsledek, ale pak se zatáhl dozadu aby dokázal zabránit 13. Brance v síti Ivoše, který by prý znamenala, že Mojmír není rekordmanem v lemplech na brankové čáře. Díky tomu, že střelec zápasu Laďa nedal do prázdné ze 4 metrů to dokázal. Č-M 12:5. V klubovně se nehlasovalo, neb Mojda je líný, a přes kontra návrh na hlasování o nejlepšího hráče ve prospěch Kubíčka, neb Benďas ještě nedostal dárkové balení piv a před blížícími se vánoci hrozí, že pod stromečkem nebude mít tím pádem jediný dárek, a tak byl vyhlášen Laďa se šesti góly.. Nicméně je třeba Kubu vyzvednout za neúnavnou snahu a péči, kterou hvězdám soupeře věnoval. Také Mojmír pod hrozbou získání poslední trofeje, která mu ve sbírce chybí, odvedl skvělý výkon, byť ho Kuba před zápasem poškodil na koleni. Nakonec je třeba vyzdvihnout i Krmelce, který předvedl několik zdařilých a atraktivních akcí, které by ocenil i náš nejlepší z nejlepších trenérů Ivan Hašek, který podobného virtuóza na Faerech postrádal. Nevadí, třeba mu svaz po Saudské Arábii a Faerských ostrovech najde rovnocennějšího soupeře, na nějakém odlehlém ostrůvku v Karibiku, kde není víc než 2000 obyvatel. Jinak budeme poslouchat, že není slabých soupeřů – tedy vyjma České reprezentace.

dooost dobrý. Chválím kroniku!!!

Disertační práce na téma „ideální fotbalové počasí“ by měla mít za předobraz poslední zářijovou neděli. Podloží příjemně měkké nasáklé deštěm z předchozích dnů, teplota okolo pětašedesáti farenhajtů a do obloha částečně zahalena lehkými mraky, střídajícími se se slunečními paprsky. Nebylo tak divu, že týmuj hlásil plný stav a na nerozhodného BP nezbylo místo ani na lavici náhradníků. Kontrolory docházky překvapil po pažitu se rozhlížející mladý Tagyr, jenž ze záhadných důvodů nahradil mladšího bratra. Monitoroval nejvhodnější místa pro střelbu ze střední vzdálenosti, u toho držel hadrového panáčka a neustále opakoval žanes man džanes?? „Ale on má odpoledne mistrák, on se bude šetřit“ hlásil otec udiveným přijíždějícím, kteří však znají naturel mladého a informaci nebrali za nijak podnětnou. Jen žrídkakdychodící Smýčilík zastříhal ušima a tušil, že by této situace mohl nějak využít. Nechal si od Ondrce podstrčit nejvyšší červenou a za soka si vybral neprůbojného Ladislava. Při příchodu se seznamem účastníků mával frustrovanému chrtovi před zrakem lahví, ovšem Laďa nabytou zkušenost z předchozího losování využil k odmítnutí lahodného moku a zůstal u bystré mysli. Smýčilík namísto fotbalových dovedností volil spíše dle osobních sympatií, jež však během zápasu dostávali jednu trhlinu za druhou. Dvojice otrávených důchodců Mojda a Suďa dala najevo nesoulad s volbou hned před výkopem a ostatní se přidávali během hry. Jediný pozitivně naladěný zůstal Jarda, který byl rád, že si ho vůbec někdo vzal.
Když vám slunce svítí, ptáci zpívají, nohy alespoň částečně fungují, manželka/milenka vám znovu povolí dopolední kratochvíli, často následovanou další odpolední hospodskou, tak proč si tento okamžik nepokazit dohady o tom, že kapitán nevybral místo Petra Pavla?
Brblalům po chvilce vyschlo v hrdle, když se z první akce po dvou minutách trefil levou Smýčilíkův záložník Giťa. Otřes byl ovšem natolik intenzivní, že než se z něj vedoucí rudá vzpamatovala, už prohrávala o dva. Napřed nechala trestuhodně zpracovat Radulova, při jehož bránění vykazoval pohyb pouze Jaryn a ostatní obránci čekali na své protivníky zcela nehnutě, aby za malý okamžik neuhlídala na zadní tyči Macha, který jednoduše hlavou po přesném autu poslal modré do dvoubrankového trháku. Trhat se tak definitivně začala i červená banda, která neměla problém pouze s útočnými draky Radulov/Tagyr jr., ale dost překvapivě i s agilním volejbalistou Machem. Ten si dělal z Tága dobrý den a do půle stihl uzavřít hetrik. Nejstarší Hofman celkově působil dost letargicky a strkal ruce v „šestnáctce“ kam neměl, čehož pravidelně využíval brankář modré ke střelbě k levé tyči. Ondrcova bilance pokutových kopů v zápase 3/3 mluví za vše. Hned po utkání nabídl Mojdovi, který při své jediné exekuci málem nedokopl za brankovou čáru, soukromou lekci, což 1000 gólového nestora urazilo. Mojmír neoplývá formou minulých let, a tak dovolil otevřít střelecký účet i modrému kapitánovi nevýraznou střelou a zase trochu prohloubil depresi červených, kteří vše dávali za vinu kapitánovi, aniž by hledali chybu u sebe. Poločasový výsledek 8:2 charakterově silnější jedinci okomentovali slovy: tak si pojďme alespoň zahrát, což se vcelku povedlo. Jen Giťa dostával míče vždy o pár kroků před sebe, a to od všech spoluhráčů rovnoměrně. Vyhodnotili jsme to tedy objektivně jako jeho selhání a doufáme, že do příště nabude na rychlosti. Poraženecká nálada v týmu červené ještě před začátkem v kombinaci s nelidsky dobrým výkonem náhradníka Tagyra juniora vystoupala nakonec na celkového skóre 13:3.
V klubovně se fotbalem, a hlavně výsledkem pobavená modrá jízlivě vyptávala, jaké prášky dnes použil Suďa, který byl při tak nerovnoměrném zápase překvapivě klidný. Usoudili jsme, že dospěl do nejhorší fáze své nasranosti, do fáze mlčení.

Chci jen podotknout, že chléb rozhodně nebyl od Babiše. A byl rozhodně čerstvější, nežli před měsícem podávané topinečičky s tatarááčííčkem. To opomněl zapisovatel nějak připomenout. Ale již jsme si všichni zvykli na jeho břitký humor. Tentokráte se to v hospodě asi i dotklo naší servírky, když se pan Bé zahleděl do její Pumy na prsou a patřičně to komentoval. Ještě na doplnění. Do klubovny se přikolébal rovněž Janko, který jako omluvu objednal mraky zelené a po vypití 4 ks vodek se ve zhoršeném stavu nasáčkoval k Radesovi do auta a byl odvezen neznámo kam.Howg

Tak tentokrát se to hlavám pomazaným úplně nepovedlo, protože určit Iva ke Giťovi, jako konkurenta ve druhém výběru, byla fatální věc. Už při čtení rozsudku o jasné prohře se modrá po sobě jen podívala a když introvert Laďa řekne, že to máme jasně prohrané, tak to už má váhu. Pak sice došlo ke korekci, kdy Suďovi byl dán do vínku jasný bod, zatímco Bp byla ucpána huba tím, že druhé ohrožené pometlo bylo z moci úřední přesunuto za gilotinu. Smýčil si tím zajistil klidný podzim, a vzal s sebou Mojmíra. Janko dal opět přednost levným kapalinám před kolektivem, a tak byl k vidění zápas, kde se hodinu čekalo, jestli červení spustí brankostroj, nebo se modrým podaří uvařit něco z vody. Laďa, tentokrát trapně střízlivý, ostříhaný a marný v koncovce, neproměnil ani ty nejvyloženější šance, které mu připravil Mira, nejlepší hráč na place, který se podílel na tom, že jsme o půli nemuseli do hospody, neb se neúnovně vracel s Tomem a rusákem. A když Mojmír zastavil i druhou, tentokrát sic povedenou, ale do středu brány mířící hlavičku neobvyklého hlavičkáře Benďase a pak konečně červení trefili nikoli spoluhráče na brankové čáře, ale góla, tak se povinné vítězství, na kterém by mohla změnit něco jen úspěšná koncovka modrých, narodilo. Nic na tom nezměnila korekce skóre na 3:1 a krom dvou namočených, se skupina spokojených s předvedeným teátrem přesunula na nové klubovny. Zřejmě na dlouho naposledy v kraťasech a tričkách, neboť rosničky oblékají vaťáky a kulichy. V klubovně jsme podepřeli poněkud ztrouchnivělé stoly v obavě, že spolu se Smýčilem, který mezitím zmizel v kaufu, přijede hostina a prohýbající stoly by to nemusely unést. Naše obava byla lichá, neb hlavní pochoutkou byly dvě hořčice, zřejmě v akci, krájený chléb z Penamu a jako příloha znojemská okurka, když pomineme zanedbatelné (vzhledem k našemu očekávání) množství nějaké masové směsi, která se vydávala za sekanou, ale ta se dělá obvykle i s přídavkem masa. Zelené jsme se také dočkali až v prodloužení, a tak jen doufáme, že se Honzova oslava nepropíše do jeho budoucího zdraví, protože optimisté už před přípitkem odjeli domů na něco k snědku.

Náš hlavní pisálek prostě nemá konkurenta!!

Top

super zápis!
jen poupravím výsledek na 8:7

Ačkoli rosnička zalezla až ke dnu, nepršelo, takže slunečníci včas vyrazili, a došlo i víc aktérů, než avizovaly poplašné zprávy ještě několik hodin před prvním „čas běží“. Pravda velká část sestavy slavila nějaké slovanské, germánské, nebo blízkovýchodní výročí a někteří, dokonce někteří, od kterých se to úplně nečeká, vypadali, že slavili ještě těsně před odjezdem z domoviny. Zase byla červená karta dlouho ukryta mimo pozornost losujících, až se toho ujal Giťa a podle nových zvyklostí mu byl Smýčilem přidělen Laďa jako oponentní kapitán. Ten se tradičně ošíval, a jednu chvíli to byl náš starý známý Laďa, jenže Smýčil mu za ochotu nabídl pootevřenou láhev hnědavé tekutiny s pokusem o vtipnou doušku – tak to dopij. Jestli huba je panák, tak Laďa okradl další tři alkáče o předzápasové posilnění a řekl, že se na losáž může vysrat. Je to pochopitelně rána novým pravidlům a od střízlivého Ladi by to nikdo nečekal, ale tady v kroužku soukmenovců, kterým je bližší pohlazení chuťových pohárků, než výkon na louce, se rázem ocitl ve většinové množině. Což u Tága samozřejmě zní jako protimluv. Ovšem Giťa měl pro jeho výstřelek pochopení, neb patří také do skupiny, jenž netvoří ligu abstinentů, a i on si čistil zuby něčím destilovaným, a voda to rozhodně nebyla. A tak losoval Giťa s Laďou, kterého úspěšně Giťa zastupoval. Do červeného šel mimo Toma hrdina jednoho z posledních klání Tágo, další sestavu poskládala střižba Smýčila (M) a BP (Č), resp Suďi (M) a Jaryna (Č). Nějak byl červeným přidělen Mojmír, zatímco Ondrc lapal na druhé straně. Zatímco probíhala taškařice se sestavením týmů se Tom postaral o to, že zápas dostal jiné koule a vyznačkoval napříč stadionem koridor, kde se bude hrát. Očekávané lelkování starců u soupeřovy brány dostalo ránu, protože hřiště bylo podměrečné, a nebyl na nic čas. Laďu nová zkušenost s neobvyklou dávkou alkoholu doslova odšpuntovala, hned zpočátku ho bylo plné hřiště a také otevřel hlavou i nohou skóre. Pak mu ale trošku došlo palivo, částečně tím, s jakou kadencí, u něj neobvyklou, komentoval vše kolem od voleb ve Francii (Pájo klid, ve Francii), po objevení známky života na Marsu. Opravdu, tolik vět, holých i rozvitých, jsme od tohoto mlčenlivého chlapíka, ozdobeného progresivním účesem, neslyšeli za celou dobu, co chodí. Další opilec Tágo naopak každý střet komentoval hláškou faul, faul, až jsme si mysleli, že to je nějaké cikánské heslo. Až posléze jsme zjistili, že jde jen o nával slušnosti, který někde odkoukal. Pro zápas bohužel přišel střet se Suďou kdy šla kost na kov a bylo zle. Jakoby se v tu chvíli sepla nějaká elektronika, rozpovídal se nám Suďa. Nejprve se obětí stal naprosto skvělý Dan, jenž přehrával svého konkurenta v losu Tága a dal základ vítězství svého týmu, když podporoval útok a téměř nechyběl vzadu. Popravdě vzato, to možná byla zásluha Sudi, který mu verbélně kreslil kosočtvervće, kde se má pohybovat, komu a jak má přihrát, jak se má tvářit. Pak se však jeho pozornost přenesla na Bp, který vhazoval aut BLÍŽE K VLASTNÍ BRÁNĚ, NEŽ KDE JI PŘEŠEL MÍČ, což je v bratrském velké fotbale naprosto běžnou praxí, a po jeho dlouhém autu směřovaného na Giťu si nemehlo Smýčil tečoval balon do vlastní brány. A tak se poprvé v klubové historii začalo řešit, jestli je to v souladu s pravidly. Červení, kteří v tu chvíli prohrávali, uhádali platnost gólu, což opravňovalo Suďu pomstít svůj tým a na půli přibrousil pachatele tak, že mu roztrhl ponožku a zařídil několikadenní klid nakopnutého kotníku. Samozřejmě hned křičel, že to faul nebyl. A aby sudíkovic spravedlnost vzala věc do správných rukou, z následného útoku dali modří branku. Tato epizoda definitivně odvála do té doby vládnoucí přátelskou atmosféru plnou nahlášených faulů, které svět neviděl. Prapor férové hry nesl jen Smýčil, který nahlásil svoji třetí hru rukou v brankovišti, kde zbytečně zavazel. Vysvobodil ho ovšem Mojmír, která ani netrefil bránu. A tak asi ani nebylo na škodu, že Bp hlásil kontakt ruky Dana poté, co tečoval hlavou míč k bráně soupeře. Dan samozřejmě nesouhlasil a ukazoval špinavou nohu v oblasti kolena. Na to ovšem nemusí být člověk slečna Márplová, aby odhalil, že když hlavičkující hráč neměl na hlavě ani šmouhu, nemohl míč výrazně znečistit místo údajného zásahu. Vše ale probíhalo v nervózní atmosféře, kde spoluhráči i protihráči připomínali Suďovi, co v životě, a nejen na fotbale, musel slyšet nejmíň milionkrát, že je kretén, hňup a debil, neb někteří naši hráči ze staré školy příměry k oběma druhům přirození prostě nepoužívají, neb je nechtějí urazit. Škoda pokažené atmosféry, protože fotbal to byl dramatický až do konce, kdy dotahující červení i díky hetriku Toma, který zaznamenal 900 gól v klubu, nedokázali smazat manko a prohráli 8:9. Besťákem byl vyhlášen Laďa, který byl roztomile namazaný a udal svými třemi góly v úvodu ráz celého setkání. Závěr obstarala obvyklá taškařice o malé zelené, které Smýčil vyšperkoval prodejem zlaté mince z rodinného pokladu, za rundu velkých zelených.

Ještě mi utekl na chvostu Tágo, kterej má taky -5. Neboj Mojdo. Příště jdeš před něj!! Jo a není ostuda být na jakémkoli poháru, je to na věčnost!!

Dvakrát jsem chyběl a dnes se už těším na fotbal. Ráno volá Jaryn: „Hele, kámoš z Brna Židenic, kterýho napsal Tomáš na moji žádost za Matese, nemá koupený kopačky a taky červený a modrý triko by si musel obstarat ve Sportissimu. Bude lepší když nás vysudí, když nás je těch 15“ Jasný Jardo, odepíšu Matese z Týmuj a budeme sudo. Provedl jsem v 8:05. V vzápětí píše Tom. Co je za zmatek Jarda mě včera požádal abych to napsal. Vysvětlím tedy. Posléze mi přichází report od Toma, kde vlastně byl tento víkend. A to, že reprezentoval G5 v Litomyšli. Ptám se: „V chlastu, či ve sportu“. Tom posílá foto stupňů vítězů z turnaje v disk-fotbale, kde se chlubí druhým místem. No jo, jenže ty stupně jsou nějaký divný protože druhej přečuhuje toho prvního. Ale to tak jen na okraj. V týdnu se mi ozval „host“ Suďa, že prý havaroval na kole a stálým ledováním druhého než operovaného kulena, ho připravil k výkonu fotbalovému. Přichází jako 4., po mě Radesovi a Mojdovi, který už má snad od 9:00 hod připraveny na place nafoukané míče. A jako prvý bere kartu nastraženou na stoleček Mojdou a je to eso jak vyšitý. Koho mu určíme jako kapitána? Z došlých je to Mach a tak kluci se mohou chopit tabulky a vybrat 2 vyrovnané teamy. Ve vratech se na kole objevuje Radulov a mě teprve teď dochází proč se Pája odepsal a vzápětí zase napsal. Nemáme totiž Radulova v seznamu hostů, jak na nás na dlouho zanevřel nemáme pro něj kolonku.Tak ho Pája napsal za sebe. Škoda s Pájou bychom zase mohli probrat politickou situaci, když tu nemá dva největší odpůrce, synovečka a pana Bé.
Nicméně týmy jsou vybrané a opticky vypadá červená Suďova volba jako mírně silnější. Na červené straně jsou skoro-lídr Janko, dále 3 běžci: Špačour, Laďa, Mira a nakonec lopata Smýčil. Druhá strana je zase fotbalovější, když v obraně vedle hydranta stojí zastříkaný malíř a bývalý volejbalista. V záloze hokejka s rudochem a na hrot vyslán funkcionář Libinského fotbalu. A světe div se. Od začátku točí kolem hlavně modří a Ti se taky ujímají vedení z penalty po ruce Smýčila. Mě se, ale ještě před tím podaří 3x vykopnout balon z prázdné,ten třetí pokus bohužel končí rukou. Rades umístí chytatelnou střelu k tyči, jenže Mojdovi se shrnula kopačka, kterou má od minula obalenou elektrikářskou páskou a na pentli prostě nedošlápl. Červené se ještě podaří srovnat, ale šancí si moc nevytváří. Není to tedy jako naše repre, která na branku saudů vystřelí pouze s penalty, ale běžci se ve středu skoro nepotkají z míčem a tak nastane to co se dalo čekat. Radulov z úhlu prostřelí bezmocného šmatlu a ten už si na konci jen povzdechne: „Tak a jsem poslední“!! Marně lovím v paměti zda tomu již někdy bylo??? Fakt nevím.Nicméně tabulka praví, že poslední je BP-6, pak teprve Mojda-5 a pak Smýčil-4. Tři věkoví leadeři do kupy 202.letí. V klubovně už jen dojde na volbu nejlepšího hráče, kterým se poprvé stává Tagyr. Ale zasloužilo by si ho celé modré družstvo, kterému ještě v neděli večer poděkuje na Whats Up kapitán Mach.
Po vcelku vyrovnaném zápase nakonec 2:1
Červení: Mojda, Smýčil, Janko, Mira1,Špačour, Laďa, Suďa
Modří: Rades1, Tagyr, Jaryn, Mach, Giťa, Radulov1, Kuba

Již od branky Benďas vyhrožoval, že pokud dnes nevyhraje, stane se to, co většina hráčů nechce. Kapitáni rozdělili týmy do dvou rovnoměrných skupin a dlouho se zdálo, že Tom a spol dokáží odpovědět na erekci otylého rusáka, ale Pája hlavou ukázal, že ji nemá jen plnou, pro většinu nepochopitelných názorů, a dokurvil nám ostatním fotbal tím, že v podstatě rozhodl a tak, přátelé bohužel došlo na nejhorší. Jak Benďas avizoval - pokud dnes nevyhraju, budu chodit!

31.08.2025 12:00
Z bídného stavu jsme se nakonec v sobotu dostali až na číslo 14, když zavolali Radulov+Pája, uschopnil se Kolcek a Mojda vzal nejmladšího z rodu. Mira Jr. vytáhl červený eso a přidělen mu byl Tom a tak si zopakovali 2 týdny starou losovačku. Tentokrát vybíral první Mira a tak do červené se k němu oblékli jeho táta, Janko, Ondrc, Dan, Benďas a do brány mu zůstak Mojda. Tom volil "zbytky" Radulova, Ferdu, mladýho Navrce, Páju, Jardu a vybral si do brány Kolcka. Zápas, který nechám detailně popsat kroniku, definitivně rozhodl Radulovův roh na hlavu Páji, po kterém byl stav 7:3 pro Modré. Konečný výsledek 9:5. Radulov byl téměř u všeho a za bilanci 4+4 "obdržel" nákup zelené rundy. Jeho parťák z útoku Tom dal 200. gól modrých, takže taky nakupoval. Červeným zůstala jen jedna radost a to Ondrcův chtěný gól z rohu kdy krásně potrestal vyběhlého Kolcka a nízkost Páji. Na poměry našeho klubu nadprůměrná záležitost.
Tak zase příště...

tuze pěkné!

Giťova nenápadná poznámka z pátečního rána, kdy se s Mojdou na sociální sítích přede všemi domlouval na soukromé lekci střelby, poněvadž v tu dobu byli přihlášeni sami, vzbudila zájem dalších 11ti lidí, kteří se zúčastnili nedělního fotbalového dýchánku a užili si trochu zábavy.
Švábi na pivo se dovalili kolem půl desáté, někteří i lehce po půl, ale pokuty se nikomu rozdávat nechtěly. Spíš jsme řešili, že se náš počet opravdu zastavil na předpokládaném prvočísle a budeme muset střídat. Dále se řešilo, kdo nás rozdělí, jelikož Mojmír rozmístil víc karet, než bylo hráčů a všichni losující už cinklé eso poznají. Tudíž Ondrc demokraticky rozhodl, že vybírat týmy budou hráči s nejméně zuby, což Honza Dycha s Tagyrem chvíli šišlavě odmítali. Nakonec souhlasili pod podmínkou, že jim bude mladý Smýčil po ruce a vše zapíše, jelikož se oba tužky i papíru štítí.
Po očku jsme sledovali Suďu, jestli se už náhodou znovu nepřevléká do cyklistické uniformy, ale když udělal druhou mašličku na kopačce a zapil Diazepam, bylo jasno: dnes se půjde do licha. Do Dychovské červené přibyl po Smýčilíkovi i rusky mluvící Radek, Ondrc s nimi měl tvořit střed hřiště a do obrany se nanominoval sám kapitán. Na hrotu měl operovat Suďa, ale po čase sám uznal, že tentokrát prospěje týmu spíše na stoperu a přenechá tak útočení trojzubci. Navíc jsme zjistili, že se mu o mnoho lépe nadává spoluhráčům zezadu. Modrá měla krom defenzivní síly Macha, Tagyra s Ferdou k dispozici ještě běhavého Laďu a technického Giťu, který si zastřílel o dost méně, než v pátek predikoval. Střih o v osudí posledního Páju vyhrál Tagyr a modrá tak musela točit sestavou. Po losu brblaly obě mužstva rovnoměrně, což by šlo označit za malé vítězství.
V samotném utkání byla mírně lepší červená skvadra, v níž se po dlouhé době příchozí Krmelec zastřeloval déle než jeho blízcí u Charkova, a tak náhlý úder modré musel otočit dvěma zásahy netradiční střelec Smýčilík, který si zvláště druhou ranou ze vzdálenosti mírně za půlí hřiště vysloužil obdivné reakce. Přítomní se dohadovali, zda čapí nohy Kolcka mohly brance zabránit nebo se jednalo o ránu nechytatelnou. Když pak ještě vybídl ke skórovaní Radulova, mnozí měli o hráči zápasu jasno. Samostatnou akcí ještě zaujal Dycha, ocitnuvší se náhodně na polovině soupeře, aby následně dorazil soupeře a uzavřel hetrik Smýčilík ranou na 5:2. Modrá šla vabang, poslala do brány po zbytek času neprůstřelného Páju a pustila do hry nažhaveného Kolcka, který skoro okamžitě vycvičil rudou z nedostatku koncentrace a bylo to o dva. Když odbývalo do konce zápasu pět minut, na milimetrový roh nejvýše ze všech vyskočil znovu Kolcek a trefil……břevno. Mojda si úlevně oddechl a po zbytek času se červená rozhodla modré míč už raději nepůjčovat. Za zmínku určitě také stojí fakt, že v zápase nebyl odpískán jediný pokutový kop, že se nikdo nezranil ani nikdo nikoho nenakopl do šourku. Nebývalé.
V klubovně, resp. před ní na zahrádce, nás přivítala nová obsluha. Příjemná paní, u které jsme však po otevření úst zjistili, že mohla klidně kandidovat na jednoho z dnešních kapitánů. Chybějící řezáky a stoličky kompenzovala vlídným, ač děravým úsměvem. Utahaná skupinka group5 obsadila dva stoly a členové modrého týmu začali demonstrativně vyhánět jednoho červeného za druhým, při pokusu si k nim přisednout. Že by určitá forma Priskeho kolečka zasáhla i náš klub, napadlo nás? Komentář: Tento typ selekce a nadřazenosti neshledávám v rámci našeho spolku prospěšným, zvlášť u tak slabého týmu, jakým dnes modří byli.

souhlas

Legenda je zpět, moc pěkný

V týdnu si předseda předvolal Benďase, aby mu sdělil, že takhle to dál nejde, neb Sudík s ocelovou nohou ho nechal opuštěného v posledním koši „lempů“, a že potřebuji nutně někoho pod sebe, jinak se do útoku už nikdy nepodívá. Nikdy - těch pár zápasů, co mu zbývá – poznámka autora. Benďas tedy odložil golfové hole a přišel jako kompars k zápasu, kde vybírali Tom do červeného a Mirďa do modrých. Jak to probíhalo těžko hádat, ale lepší obrana, tedy ve střízlivém stavu byla vyvážena Kolckem v kase modrých. Tento mix se ukázal jako správný, protože se hrálo naprosto vyrovnané utkání, ve kterém padlo hned několik absurdních branek s tím, že o jednu víc dali modří. Jen jsme nevěděli, proč si Honza Dýcha vzal červený dres, když každá jeho akce znamenala nebezpečí pro vlastní branku. Špačour, jako předstoper, ještě nenašel kondici z loňska, a tak modří v první půli využili několik přečíslení na vybudování náskoku, který utlumil jen sparťan, kterého nakoplo znovuvzkříšení jeho milovaných barev, nevídanou bombou k tyči, za kterou se potomek vyhlášeného brankářského rodu jen ohlédl.
Za stavu 1:4 burcoval Benďas své, aby se vrátili ke kombinační hře, která jim přinesla korekci skóre, a sám šel příkladem, když nepovedený centr ne nepodobný ligové brance ze soboty, vypadl Honzovi z rukou. Absurdně červení i vyrovnali, kdy Honza nakopl míč v souboji do svého Ferdy, od kterého se meruna k úžasu všech účastníků a v rozporu se všemi fyzikálními zákony, objevila v jeho brance. Spravedlnost však nezůstala slepá a Mirďům snad třicetimetrový centr, během letu kterého se někteří stačili občerstvit, doklepl z brankové čáry, ani neví čím, Giťa. Krásný pohled se naskytl z bezprostřední vzdálenosti jak Tagyrovi, tak Mojmírovi, který zřejmě rozjímal, jak pravnoučatům bude vykládat, že dal branku z penalty, a nešel do koše míč chytit. Červená měla tlak, ale skoro střízlivý Janko hlavou přestřelil, Ivo trefil 2x své spoluhráče a vše ostatní si Kolcek ohlídal a tak se do klubovny šlo za stavu 5:4. Tam Benďas ukázal, jak ostré má nože, neb taková miminka, jaké předhodil kamarádům, tupým nožem neukrojíš, ale co máme dělat, když mu sociálka za celoživotní lenošení vyměřila tak malý důchod. Osud ho potrestal čtyřstou brankou, a tak jeho šestnáctinu důchodu sežrala druhá runda zeleného lektvaru.

A Míra 200 za červenou

jen úprava.. Peťa Hof č. 100

Začněme tradičním přihlašovacím okénkem. To, že slunné počasí lze využít i jinak, než podupáváním na učňovce je zcela legitimní, a tak jsme do konce prázdnin přišli o golfisty BP a Páju, kteří v kšiltovce společně u odpalů nebo patování, kde je mnoho času na cokoliv, projednávají průsečíky a možnosti spolupráce svých politických stran do blížících se voleb. Špačour se věnuje triatlonu v horách, Mach s Kubou jsou ve stavu nemohoucích a Ferdu se nám podařilo zlanařit přes handsfree někde poblíž Bukurešti. To se pak člověk nemůže divit Mojdovi, že je z toho všeho tak nervózní, že pod svým jménem raději přihlásí celou svou rodinou jedenáctku na týmuj, aby náhodou nemusel běhat na hrotu útoku sám. V šatně nám seděl pobledlý Kolda, který místo opalování zvelebuje nové bydlení a venku se pohybuje pouze s nasazenou Dietos přilbou a otejpovaným kotníkem. Z počátku to vypadalo, že přišel jen, abychom ocenili jeho obětavost a ani si nenazouval kopačky v domnění, že jej pošleme zase spát, ale když ho začal přemlouvat už třetí člověk, že lichý počet neznamená v tomto horkém počasí zas takový problém, přeci jen se rozhodl pro risk v bráně.
Tom tak dlouho otálel s losováním, až mu zbyly poslední dvě karty a neomylně sáhl po nejméně oblíbené. Za soka si vybral nejmladšího z klanu Hofmanovců a rozehráli šachovou partii. Přednost první volby v ní dostal červený Peťa, tudíž táhl králem Mirou Poldou, aby na Toma zbyl jezdec Šmejkalíňo. Do modré navlékl i Tagyra s Ferdou do obrany, Suďu do útoku a do zálohy agilního Ondrce. Na druhé straně měl rozdávat fotbalovou radost a bonmoty Giťa, jeho myšlenky pak zúročovat v zakončení Smýčil a zezadu jistit trojice Dan, Jarda, Dycha.
Minulý zápas zkrápěl Šlajzarénu vydatný déšť a následky byly na první pohled viditelné. Ve středu (ano, i v neděli) hřiště se vytvořily krátery, které jsme se v obavě o zdraví našich kotníku snažili ještě před utkáním uhladit do co nejrovnějšího stavu. O kapitánu Tomovi je známo, že neohýbá hřeb před nikým, proto byla radost sledovat jeho spolupráci se Suďou v prvním poločase, než jej začal bolet právě hřbet jeho pravého chodidla. Hlavně díky jejich součinnosti si modrá laskala pohodlný poločasový náskok 3:1 a to ještě červený Mojda vyčapal pár tutovek. To už však byl do druhé půle připraven u lavičky náhradníku pomýlený Laďa, který si stejně jako Peťa Hofmann minulý týden myslel, že jsme sudo a doplňovat nás netřeba. Proběhli škatulata hejbejte se, Laďa posílil za kratší konec tahající červenou a ta modré poslala na výpomoc Smýčila, který to bral jako druhou šanci se předvést. Čerstvý Laďa nalil energie celému týmu, což se nelíbilo polozraněnému Tomovi, takže naremploval kapitána druhé strany, který s koňarem chvíli pobýval mimo hřiště. I bez indisponovaného Peti dokázala červená snížit z pokutového kopu, který zavinil Tom, bránící rukama svá varlata...neúspěšně. Oba brankáři dostali během zápasu k dispozici dvě exekuce a jelikož Mojda jednu proměnil a Kolda jednou napálil občerstvujícího se Dychu u tyče, který v ten okamžik dokonal vystřízlivovací proces po minulém víkendu stráveném na záchytce, urodila se nám tento rok teprve druhá remíza. Mohl za to i projektil Miry, který Kolcek mírně podcenil (čti – totálně se na to vysral), proto mohl míč nerušeně olíbat všechny části konstrukce branky a pohodlně zapadnout do sítě. Modrá si však následné penalty suverénně pohlídala a mohla slavit nápoj zdarma. Všichni až na smolaře Smýčila brali remízu a taky zelenou. Jednu od hráče zápasu Kolcka, který tuto cenu obdržel tak nějak za trest, pak si přítomní smlsli na 200. góle Peti Hofmana, a za cosi poslal do placu rundu i Mira Polda. Ale to už se člověk disponující slabým orientačním smyslem jako já dočista ztratil.
Naše milá Šlajzaréna zase ztrácí na kreditu každým týdnem a přesto, že má své neoddiskutovatelné místo v dějinách našeho klubu a v srdcích mnoha z nás, možná by stálo za to znovu otevřít diskusi, když už se teda bude stěhovat i ta Sparta z Letné, že i my bychom mohli začít hledat od nového roku nové působiště. Jednoduše tak, aby „lopaty“ běhali jen po hřišti a nemuseli jsme je používat k úpravě terénu.

Ladíku, Tvoje trable vím. Tebe se to co je výš vůbec netýká. Je jasný, že když můžeš tak fotbal vždycky dáš.

No to je dobrá myšlenka s tím přihlašováním. Konečně nebudu muset v pátek večer přemýšlet , jak na tom bude v neděli dopoledne doma moje Jaruška, co už má plný invalidní důchod, ani tatík, co invalidní důchod nemá,ale ve starobním je 26 let, ale potřebuje denní dohled. Buď se ve vchodové bránce ráno objevím, nebo ne.

Ano, taky pěkně popsáno. Pokud by to nebylo jako kostel, tak už tady dávno nejsme. Pohled je z Tvé strany neobjektívní. Protože kdyby to všichni brali jako teď Ty, že když náááhodou budu mít volno.... Tak už dávno nehrajeme a Mojda by neměl komu chystat míče a připravovat vše pro chod. Já samozřejmě respektuju, když někdo nemůže a je super, že to i napíše. Už ve středu vím jestli někam jedu. viz Mach, Špačour, Ferda, Ty. Ale ze strany ostatních? No když náhodou budu mít chvilku, tak se tam půjdu za "nima" podívat. Ale my jsme klub, nebo ne? Ale to je už stará písnička a co já, já už dlouho nebudu hrát. Ty už si to taky dávkuješ s koníčky na které stačíš a které Ti vyhovují. Třeba bych v neděli raději sedl na kolo, ale fotbal mám zatím jako č. 1, dokud ještě chodím (bál jsem se napsat běhám) Howg. To jsem toho zas zbytečně naplakal!

Pěkně popsáno, jen ten konec je zbytečně vyhrocený. Dlouhá léta jsme vyhlíželi, kdo se objeví v brance areálu, teď víme alespoň orientačně, kdo přijde a lichost není nemoc. Když to porovnám s pozdním příchodem o minutu tak pokuta není adekvátní, a tím by to mělo skončit. Ne každý má nedělní fotbal jako kostel, a když se neomluví ať zaplatí pokutu . Lichost se dá řešit, důležitější je se sejít.

„Paráda“ jako vždycky. Nejdřív se nahlásil Kolcek jako první, aby to koncem týdne zrušil. Chápu to , jelikož je zraněný. Zřejmě myslel, že to dá do kupy a bohužel. Kubíček, ten má nemocinkaný koleno. A tak nám na týmuj lítal tam a zpátky, až se nakonec v sobotu odhlásil úplně. Giťa má na starosti celý týden vnoučka a tak není divu, že nervózní rodič se na něj přijel kouknout na víkend, jestli mu tady u dědy nezvlčil. A při té příležitosti se napsal na kopanou v neděli. Protože se na to těšííííí, že Tágo?
Pro Máru Halodu nemáme tabulkové místo a tak se napsal na Šmejkalíňa, který právě bere dovolenou na zotavenou. Horší je to z našimi hnědými kamarády. Minule Tágo vyzýval k souboji s bílou a jak to nakonec dopadlo všichni víme. Tentokrát žádná výzva, žádná akce nedokumentovaná na facebooku ani na whatsup. Tagyrovci, nenapsáno, jen Peťa a Janko. Všechno vypadalo parádně. 14. kusů, to si dobře zahrajeme kluci.ale.......
V 9:20 přijel Mira s tím, že nemá prachy na pokuty a v 9:30 kompletní sestava neměla vylosované eso. Čekáme skoro do ¾. Je nás 12 a rodina Hofmano-Dychova nikde. Telefon Janka mi někdo stále vypínal, telefon na Peťu zvonil bez odezvy. V 10.00 upozorňuje Špačour, že už by se mohlo hrát. No jo, ale my nemáme kapitána. Volby se ujal kmet vers deutche-tchán. Vybrali jsme, nelosovali!! Dva asi rovné mančafty, ale nakonec ještě Jirka souhlasil s tím, že Ferdu přehodíme za Máru. Na oko vypadali modří jako slabší. V první půli ,to ale taky tak vypadalo. Pohyblivější červení vedli 2:0 po dvou trefách výborného Máry. V půli nebylo pochyb, že Mára bude letos, když je navíc poprvně s námi, TOP hráčem. Ukolébaní červení asi podcenili sílu Giťa-Mira-Laďa a najednou se nestačili divit co se děje. Jirka byl neudržitelný a nejen, že sám vsítil 5 branek, ale dirigoval, rozehrával a bylo ho plné hřiště. Zaslouženě se tak stal hráčem zápasu. Červená ještě stačila vyrovnat po centru Mirďi hlavou Špačoura na 4:4. Vzápětí ale opět Giťa hlavou protečoval balon na zadní, kde by pohodlně skóroval Laďa,ale zabránil mu v tom rukou Mára. Smůla smůl, jelikož gól byl připsán Giťovi, a to hlavou. A bylo po červených, kteří se už z tohoto nevzpamatovali. A nakonec dostali další 2. kusy a bylo po fotbale. Zajímavý zápas, nicméně zasloužená výhra.
Hrálo se jako minule víceméně v dešti a v dešti jsme se přesunuli na hostinu do klubovny. Jaryn asi věděl, že zobka nebude. Ano není to povinností, jen dobrovolné. Hostina by měla být vždy u kulatých a jak jsem přál na začátku Mirovi, že vypadá dobře na těch šedesátdva, tak mu samozřejmě přeji i jménem klubu hodně zdraví k jeho 56.tinám. Jedna runda za narozky od něj byla a povinnost splněna přinesením rumu do šatny. Nějak se nám to tam začíná vršit a vypadá to že budou brzy špekáčky. První rundu ale poručil dobře naladěný Giťa, druhou špatně naladěný já.
Závěrem jen, že jsem odeslal Tomovi tabulku, kde jsem zvýraznil pokuty dvěma neúčastníkům. Na to přišla vzápětí reakce Peti, cituji: „já bych přišel, ale věděl jsem že Janko nebude protože včera byl na sračky ožralej a prej ho odvezli na záchytku do Olomouce“. Konec citátu. A tak si tady žijem velebnosti. No a do teď se Janko ani neozval. Tak asi šetří na hotel se snídaní v hodnotě 3000,- Kč za noc a na brutální pokutu od klubu???Tak zase za týden.
p.s. Chlapci, už mě to nebaví sledovat, jak se píšete na poslední chvíli. Tímto seru na týmuj, uvidíme se v bráně Šlajsareny.

sd souhlas...pěkné!

Aby ses nepotento. Ale máš recht.

Krásná práce synu.

Je nepříjemné brát si dvakrát po sobě do úst stejné členy, ale když někteří nám nedávají moc na vybranou. Vlastík, zvaný též jako Trťas, Trťka, mukl, řidič slečny Dejzy apod vyfasoval při nedělním dopoledni ještě několik dalších, méně lichotivých přezdívek. Nechat nás ve štychu se opravdu nevyplácí! Párkrát se to povedlo i Tagyrovi, kterého si vzal jako sobě rovného do kapitánského duelu Giťa, jenž si táhl nejvyšší kartu.
Tágo nepřijel v nejbystřejším stavu, trefit mezi popelnice se mu povedlo až na potřetí, zatímco ho objížděli hvězdy cyklistiky Jaromír, Mach nebo navrátivší se elektrokolař BP. Ani Giťa neoplýval svou jindy ostrou, koncentrovanou myslí, a tak se stalo, že i přes lichý počet fotbalistů dokázali kapitáni rozhodit týmy na dva devítičlenné. Tagyr se ještě dvakrát snažil Dana hlasitým zvoláním do šatny upozornit na to, že je modrý, než ho zbytek osazenstva upozornil, že si Danův náhradník pro toto kolo Vlasťa nepamatuje, kde má aktuálně místo bydliště, natož aby dokázal určit, který den je neděle. Nejspíš to byl i důvod jeho absence, protože myslet si, že by záměrně nepřišel, neb by snad měl něco lepšího na práci než se potit na učňovce s bandou nerváků, by bylo troufalé.
Poslední vítěz kategorie nejlepší hráč utkání Smýčilík povýšeně hleděl na rozdělené týmy a shledal svůj červený zbytečně silný. Do pléna nahodil myšlenku, že by převlékl do modré a modrá by střídala. S čímž většina souhlasila. Když už byla hra připravena k zahájení, náš největší zastánce vysudění Suďa, toho času na lavičce náhradníků, sundal modrý dres a bez větších okolků si začal navlékat dres cyklistický. Došlo na přemlouvání, domlouvání a ze strany červených i na vyhrožování. Když se oba týmy obrátily na kapitány, aby situaci vyřešili, dostalo se jim stejně nepřítomných pohledů, jako už na začátku po losování. Dohady o tom, která středová trojice bude víc tvrdit muziku, jestli Ferda předčí v defenzívě Tagyra nebo bude efektivnější Smýčil než Benďas, utnul Mojda zvoláním, že čas běží, a tak se rozběhli, respektive rozešli i hráči.
A utkání se hrálo vyrovnané, každý chvilku tahal pilku, ale štěstěna se držela celý zápas modré barvy, která odrazila mnoho závarů, tyček, zatímco sama skórovala po dvou rukách Jardy Vintra, který první ruku přiznal jako správný Mirek Dušín (fázi Rychlonožky už má dávno za sebou), čímž rozzlobil svého brankáře Mojdu, který nechápavě zaklel a šel si zlostně odplivnout za bránu. Mach na to konto poznamenal, že Jarda moc dobře ví, co dělá, že se tím připravuje na hiphaphop a tam není radno pokoušet osud podlým chováním. Za necelou minutu už Mojda tahal míč z brány po bezpečně uklizené penaltě Ondrce. Ten mezi oběma pokutovými kopy zvládl zapříčinit jednu z mnoha roztržek, kdy zezadu nepatrně trefil lýtko Toma, ale poněvadž většina má v této výšce hýždě, nebral tento zákrok Radek za trestný. Tom jej osočil z neférového jednání, což si Ondrc nechtěl nechat líbit a nabídl červené penaltu. Všichni přítomní však brali situaci za již zahranou, a tak se kopalo ze sedmi krokové vzdálenosti znovu až před Mojdou. Ondrc byl znovu neomylný a poslal modré do dvoubrankového úniku. Jelikož po dlouhé době dorazil Pája, tak jsme využili občerstvovací přestávku ve stínu k politické agitce, kterou odstartoval jako vždy „nevinnou“ poznámkou Benďas, debatu se snažil ukončit netaktně Tom, což vyvolalo negativní emoce u strýce. Nakonec jsme se domluvili, že jsme tady SPOLU, že STAČILO a BUDE LÍP. Líp nebylo červené, kterou napřed Smýčilík postrašil ranou do břevna, aby vzápětí trefil konstrukci (ze střelcovi perspektivy) z lepší strany a červená začala pomalu upadat do letargie. Tom ještě pobídl precizní přihrávkou ke skórování na hrotu se vyskytujícího Jaromíra, který tak alespoň částečně odčinil své volejbalové skutky ve vlastním vápně, ale definitivní tečku za zápasem učinil za obranou se vyskytující Smýčilík, který přehodil kamaráda sparťana, jehož hořký úsměv po úspěšně provedeném lobu ho bude strašit ještě pár večerů.
Pobyt v restauraci nám znovu rozjasnil pohled na otevřené koupaliště. Ještě veseleji bylo po vyhlášení nejlepšího hráče Ondrcovi, kterého na cenu nominoval i „poškozený“ Tom. Ondrc před zjištěním, zda byl či nebyl hráčem kola v předchozích týdnech, zmizel, aby se dle očitých svědků za bukem převlékl do plavek a navlékl plaveckou čepici, a jeho plavé vlasy na skokanského můstku tak nezpůsobili poprask u jeho věrných kamarádů za plotem u Keprníku, kteří mezitím stříhali, balili a tupili. Jardův čestný čin ze zápasu byl zapomenut a aspiruje v hiphaphopu na smolaře roku. Možná by nebylo od věci tento již tradiční hospodský zvyk zakomponovat do našich statistik, přeci jen jsme spolek soutěživý, a to nejen na hřišti, ale i v knajpě či sněmovně.