rád bych se zapisujícího zeptal, co ho vede k názoru, že týmy byly rozhozeny "nehratelně"? to tak degraduje prvotřídního lapače Mojdu? nebo snad strom v obraně Ferdu? nebo dokonce zálohu snů Špačour-Kamil-Mira? Co je na tom nehratelnýho? Naopak červené chyběl přínos útočníka a gólmana, takže jí bylo vlastně většinu zápasu o jednoho míň. Takže možná nehratelné z pohledu červených? :-)

ano, bude to vzor pro budoucí případy...přesně tak. děkuji za potvrzení. bohužel ale špatný vzor.

Precedens neboli precedent (z lat. praecedere, předcházet) znamená předchozí případ nebo skutek, který slouží jako vzor pro něco podobného v budoucnosti. [1 ] Jako odborný termín se v právu používá pro precedenční (předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu v podobné věci.

označit kontroverzní a nejasnou 50/50 situaci za zahranou a rozhodnout na jednu ze stran je nepříjemný precedens mimo jakékoliv naše pravidla. jediné správně řešení byl návrat na místo činu, sportovní vhození míče soupeři a pokračování. a to ať už následná hra dopadla jakkoliv. ale předseda holt nechce býti mantákem nadosmrti a synka má dobře vychovaného (nadsázka)...tak se to hodilo na domluvu kapitánů o situaci, která ale vůbec neměla nastat. kapitání totiž měli řešit tu situaci první a ne to co se stalo o nevím jaký čas později. opakuji, velmi nepříjemný precedens :-(

Pěkný!

Nedělní setkání všech bojeschopných pětkařů ukázalo, že Špačour má nakloněná nejen nebesa, ale i že je ochoten pustit chlup aby Mojdovi rozbombardoval všechny historické tabulky. Ba co víc, s jeho výherní nenažraností se do kalných vod noří i bývalí lídři všech možných kategorií, fotbalové osobnosti nadnárodního významu i slovutní Hanáce. Jak jinak si vysvětlit, že losovací nemehlo předseda s fotbalovým nemehlem, tedy jablkem, které upadlo hned pod strom, rozdělí naprosto nehratelně příchozí a ač se celá modrá sestava 70 minut kope za uši přesto dokáže s pomocí svého nejplatnějšího hráče, tedy brankáře soupeře, zvítězit 3:2!!! Neuvěřitelné. Celý zápas červená odehrála na polovině soupeře, ale kvůli nasranému sparťanovi v bráně nebyla sto dát více než dvě branky. A vyšperkoval to Ondrc, jenž nedal rovnou tři penalty, byť při dvou mu Mojda uvolnil střed brány, kam obě směřovaly. Kdosi vzpomínal, že nedávno dal tři ze tří, tuto neděli by stačilo dát jedinou a nebylo co řešit. Nutno přiznat, že ruky to byly nešťastné a zaviněné spíše nemotorností, nežli že by řešili nějakou situaci u brány, nebo zabránily gólu. Naopak jako za klíčový bod zlomu Tom, náš car, označil situaci před vyrovnáním na 1:1, kdy Mira pofiderně zahrál míč od autové čáry u brány soupeře, což báťuška zpochybnil, jako regulérní. Mezitím soupeř dokončil akci a vyrovnal. Tom, jako by si neuvědomil, že i jiní byli v minulosti na 100% přesvědčeni, že jsou v právu, snažil se ukřičet své oponenty a nebral v potaz ani dohodnuté řešení sporných situací, protože jen on zná opravdovou pravdivou pravdu. V rozhořčení po pár minutách vrátil vedení na stranu svých barev, modrá díky ztopoření v poslední desetiminutovce však vyrovnala a pak přišel velký okamžik Ondrce. Skákavý míč ho zastihl nepřipraveného, protože právě ukládal do kapsičky bankovky od Špačoura, a tím pádem krásně sehráli oba etudu s vypadnutím míč a jeho zasunutí do prázdné kasy málem překvapeného lídra tabulek. Moc pěkné, a není na to třeba kupovat ani předražené vstupenky do renovovaného domu divadelních můz. Červená ještě v posledních sekundách nejdříve Kolckem hlavou trefila spojnici, a pět vteřin před koncem Benďasův cenrt na hlavu Toma tečoval Vintrlík, takže závěrečný tečka za komedií minula o pár čísel pravou tyč šťastného všestatistika. V klubovně se konečně Bp dozvěděl, že je hňup, což je všeobecně známá skutečnost a tak sotva stačil pochválit Pájovi lavórovici s luxusním bramborovým salátem a, byť kupovanou, i tak lahodnou sekanou. Tu ocenil nášupem Jarda Vintr, který v minulosti kritizoval gurmány, že si nandávají bezohlednou porci tataráku. Naštěstí Smýčil měl krátký řetěz a tak jeho porce vyrovnala bilanci salát – maso u postižených talířů. Tak Pájo do dalších 60 let zdravotních lapálií přejeme hlavně pevné zdravíčko!!!

zapisující ve vší své skromnosti opomněl svou devítistovku a tak jsem si jako editor kroniky dovolil do tištěné podoby toto dopsat, aby tenhle úcthodný počin nechyběl v žádném análu

Tento týden opět selhala digitalizace a jen díky obětavosti Miry, který se na houbách zatoulal až do Bruntále a dorazil na předposlední chvíli, mohl se nám představit nový hošík – známý od Kolcka David. Všechny nás sral a tak jsme ho nakonec zvolili nejlepším hráčem, nicméně jsme se zelené od jeho mentora nedočkali ani za první gól v klubu, ani za bestmena, dokonce ani Mojmír nevybral pokutu za pozdní příchod. Tak to si říká o aktualizaci pravidel, nebo platí pravidla jen pro někoho???
Kapitán Giťa bral podle svých slov přesně to, co si přál, měl Ferdu dozadu, Tagyra do hry a na hrotu ze tří nabízených nemehel to nejnemehelnější, ale alespoň gólové. Kostru soupeře mimo Kolcka tvořil Mira a právě novic David, kterého bylo hned od začátku plné hřiště a svého konkurenta ve výběru Laďu, převyšoval ve všech činnostech. Dokonce se po Vlčkovsky namotal před bránu Ondrce a něčím donesl v klíně míč do brány a otevřel skóre. Vyrovnal Bp, který nadzvedl prudkou přihrávku od Tagyra mimo Mojmírův dosah. Pak probíhala dlouhá taktická pasáž, kde chvíli tahali za kratší konec modří, chvíli červení. Ke světlým okamžikům zápasu patří Ivova výstavní pumelice bodýlkem za háčky, zároveň letošní 200. gól červených. Mojda se nenechal zahanbit a dal tentokrát každou druhou pentli . Klíčová figura červených Tagyr neměl s kým hrát, neboť střed hřiště ovládali dvě motorové myši a v sevření třech bránících hráčů neměl šanci ač se snažil sebevíc. Zlom zápasu přinesla až Kolckova hlavička z rohu, která převrátila skóre na stranu modrých, červení vrhli své aktivity do útoku a vyústěním byly další branky v jejich síti. V pěkném fotbale, díky tomu, že nebyl Špačour, mohlo vyhrát kterékoliv mužstvo, ale lepší byli modří a zaslouženě byli pohoštěni svými soky po výhře 8:5.

není nad slovo do pranice....

Hezké Jendo

Neděle 13.10. a 16 statných borců na place, který byl připraven jako ty nejmodernější hřiště po celé evropě - měkký a ranním deštěm rychlý trávník sliboval líbivou kopanou. Kapitán červenobílých (sorry ale fakt nemůžu napsat rudých) Kolcek čekal až do poslední karty na druhého lídra. Tím se nakonec stal Mira Zatloukal a tak hned ze startu vyrovnaná dvojice. Kolcek šáhl po Špačourovi - kterému se ale do červenobílé nechtělo a Mira uloupil Tagyra juniora II. Druhé kolo a druhý běžec ke Kolckovi → Laďa. Mira opět junior a tentokrát Smýčilík. Třetí pár Jirka G. (nechce se mě hledat na klávesnici to jeho písmenko) vs. Ferda. Dále Ivo vs. uDychá, Kuba vs. Dan a nakonec to nejlepší (ale nepředbíhejme) Jarda proti Suďovi. Brankářská dvojice podle očekávání Kolckovi zůstal Ondrc a šedivý vlk k Mirovi. Jde se na to od lesa, výkop Ondrc a s prvními doteky míče se začíná snášet velmi příjemný deštík. Bohužel z příjemného se stal celozápasový a z deštíku i slušný déšť, který proměnil ono vychvalované hřiště, ná nám známou Šlajz arénu - tedy louže, bahno, marast ... První gól prostřelil Tagyr II. snad mezi třemi obránci, z toho dvěma houslemi. Červenobílá se snažila, možná měla i převahu na míči, ale chyběla finální přihrávka, či střela - podle statistiků neměl za poločas Mojmír ani jeden zákrok. Nutno tady zmínit, že Laďa po úžasné přihrávce Jardy (nepředbíhejme) minul snad z jednoho metru hlavou jasný gól. Na 2:0 opět Tagyr II. i když je třeba zmínit ukázkovou teč Iva, který mazácky zakončil do protipohybu Ondrce k tyči. Kolcek zatím ještě nikoho ne*rdal a tak nálada byla v jeho táboře pozitivní a bojovná - i přesto že v lehkém bahně skončil on sám a poté se již pořádně vykoupal Laďa (a né sám si to neudělal). Jako klíčové se možná ukázala jasná gólovka druhého juniora (ten co kráčí více ve šlépějích svého otce), který místo na 3:0 poslal míč k pergole. Na 2:1 tedy spustil svoji gólparádu Ondrc, když zamiřil z jeho pohledu k levé tyči a Mojmír neměl šanci. Na 2:2 asi 2s do konce poločasu Laďa vypustil svoji obávanou střelu bodlem a s tečí Sudi vyrovnal na 2:2. Poločas vyplnila komická vložka schovávání kol, bund a jiných věcí včetně členů do šatny a pod stromy aby nebyli mokří (což o to že na ně přes 40 minut vytrvale pršelo). Druhou půli si pro sebe ukradli 2 hráči → Ondrc a Jarda (ale nepředbíhejme). Po jedné jasné ruce Ondrc vyčistil šibenici a při druhém (možná) spornějším faulu (pozn.autora vyřešeno bez zbytečných hádek - Kolcek a Mira se nepočítají) zkusil Mojmír robinsoní skok k tyči (rozuměj zvedl jednu nohu ze země) a Ondrc zavěsil doprostřed a tím zkompletoval svůj hat-trick. Tady bych poprosil Mojmírův anál, kdy se tato situace naposledy a zda vůbec přihodila. Při normální situaci, by byl hat-trick brankáře + navíc i chycená penalta jasný muž zápasu, ale jelikož nejsme normální, tak ani toto nestačilo (ale nepředbíhejme). Modrá mohla již zmíněnou pentlí vyrovnat na 3:3 a utkání by bylo otevřené, ale jak autor zmiňuje Ondrc na 4:2 a ke konci uťal veškeré naděje druhým fikem Laďa a bylo 5:2. Poté se již utkání dohrávalo, snad za zmínku stojí obrovská šance Špačoura, kterou skvěle na brankové čáře zachránil Suďa a Kolckův sólo (poté se z něj stal 2 na 1) únik na Mojmíra, který zachrtil a zkusil skórovat sám. Výsledek přes několik slibných šancí, tyčí a břeven od modrých nakonec pro Kolckovu družinu bojovníků 5:2. V šatně zazněl od Jardy dotaz, kdo ještě nebyl nejlepší hráč (a tady už můžeme předběhnout). Kolcek se jej zeptal zda on a Jarda s klidem, já už nebyl tak dva roky. No a jelikož Jarda vyhrál, vymazal Tagyra II., Miru i Smýčilíka (no toho spíš vymazali jeho první dva zmínění spoluhráči) a nedostal jediný gól za celý poločas, tak nebylo o jeho výhře pochyb a na tomto se shodla celá kabina. Nutno podotknout, že v klubovně Jarda srdnatě bojoval o to, aby to byl Ondrc jelikož dal hat-trick (a opravdu se mu podařilo 4 kousky přesvědčit), tak sám dostal víc hlasů jak za poslední rok a s 10 hlasy si užil zelenou korunu pro BEST-MANA. Co se dělo v hospodě dál moc autor netuší, jelikož sám cucá nealko a odjížděl mezi prvními.

14 přihlášených se změnilo v poslední minutu přihlašování na 16 (Tágo sons) a v neděli před startem fotbalu na 18 (nenahlášení Jakoubkové). Kapitání Giťa a Mira Polda sice losovali, ale bylo jedno jak protože to dopadlo jako vždycky...zase vyhrála modrá, zase vyhrál Špačour a Mojda, zase prohrál Tom...Tomovi nestačil k přetržení série ani jeho hattrick, ani vedení 5:2 a 6:4 svého týmu. Smůla už přerostla v kletbu, protože když už to vypadá dobře, tak chyby v obraně, neproměněná penalta a 5! nastřelených břeven způsobí to, že v posledních minutách modrá dokoná obrat na 7:6 po nepovedené malé domů a Tom píše další minus. Zato Špačour tlápnul někdy v květnu do hovna galaktických rozměrů, protože jeho série pomocí někdy většího a někdy menšího štěstí dorostla už na číslo 12 za sebou.

Tentokrát plná lavička a 4 karty na pultíku, mezi nimi 2 esa! To je strašák všech nemehel v týmu, své o tom ví tzv předseda, který minulý týden potopil červené ambice. Tentokrát se to nemohlo opakovat, protože poslední – nejvyšší a červená neotočená karta vyšla na Miru, který beztrestně chodí pozdě a je o něm známo, že jak je neústupný na hřišti, tak vybírá i mančaft. Dalo by se čekat, že dá Giťovi nějaký bonus, ať se vyrovnají počáteční hodnoty Radegast indexu, ale Mira zvyklý z dob, kdy pronásledoval zločince, byl nesmlouvavý a bral hlava nehlava to nejlepší, co šlo. Nevzal však ml. Tagyra, což Giťa chytře využil ani ml. Jakise, v hlasování po zápase dvě hvězdy zápasu. Kupodivu bylo z čeho vybírat do zálohy a chyběli obránci a na hřišti byl jediný hroťák s instiktem zabijáka, kterého Giťa také vyfasoval. Nicméně oba Mirové, Jakis, Kadeřábek, Tom, Ferda, Kuba to je jen výčet těch největších postav v červeném. Po jejich spolupráci hned ze startu červená otevřela brankostroj, když Tom předskočil nebohého Mojmíra a dal hlavou směr zápasu. Modrá se poměrně rychle oklepala, když nejdřív Tagyr ( neplést si s bezpadákovým parašutistou Tágem) rohlíkem oslovil Benďase na hrotu, který uklidil levý vinkl Ondrcovy brány a následně obránce Laďa byl tam, kde by nikdy neměl být a doklepl odražený míč a srovnal na 2:2. Modrá chtěla navázat na dílčí úspěch, ale navázal soupeř, když Mira sám před Mojdou trknul balon opět hlavou za háčky a bylo to 4:2. A co víc, za chvíli modrá odskočila na 5:2 a zdálo se být rozhodnuto. Nebylo. Nejdříve Tagyr korigoval na 3:5 a následně Bp naběhl za obranu a přihrál před bránu Laďovi, u kterého stál Ferdiš, a tak motorová myš pustila balon za sebe na Giťu, kterého tečovaná střela přilétla zpět k Benďasovi, který jej na stehně donesl do brány a zapsal tak současně branku i asistenci. To dokáží jen velcí hráči…. Následovala další chvíle dnes výtečného Tagyra a i přes navýšení náskoku na 6:4 dokázala modrá srovnat. Dramatická poslední desetiminutovka přinesla tlak červených, který vyústil v nervózní atmosféře ke kapitánskému uznání penalty pro červenou. A opět se ukázala síla Benďase, který celou cestu Ondrce k exekuci připomínal, jaká bude reakce jeho spoluhráčů, když ji nedá. Ondrc váhu okamžiku opravdu neunesl a jeho málo umístěnou střelu Mojmír lapil. A jak to u nás bývá tradicí, pravidlo nedáš – dostaneš opět rozhodlo zápas. Benďas si našel volný prostor za obranou soupeře a Jakis jej našel prudkou nahrávkou, přesto postupoval sám na Ondrce, který jeho střelu zablokoval, ale míč se odrazil výhodně pro Tagyra, který do prázdné uzavřel dnešní povedené a jistě kvalitní utkání na 6:7 z pohledu favořiťů. Červení, asi právem, lkali nad nepřízní osudu, neb opakovaně trefili konstrukce branky, ale fortuna rozhodla bohužel v jejich neprospěch. O kvalitě utkání hovoří i to, kolik hvězdných plejerů bylo potupeno houslemi, což odstartoval Tagyr a zakončil Tom potupený od dnes dvougólového dědka. V tabulkách se nic měnit nebude, neb celé vedení natáhlo šňůrku svých úspěchů a dokonce se ozval hlas, že kdo bude mít -10 měl by dostat mantáka bez ohledu na pořadí, tak jen aby půlka mančaftu nehrála příští rok se stejnými jmenovkami.

Poslední zápas v září tohoto roku přivál studený vítr a Ti kteří se nedívali ráno na teploměr, jako Giťa a Polda měli hoňku. Zejména Mira se přihnal na svém oři až z pronajaté vily v Dolních Studýnkách a ani nemohl otočit kartu jak byl zmrzlej. Ono už taky nebylo ani co, jelikož Esa byla dávno venku.
Já otočil bezelstně hned tu první nabízenou, kde Eso obyčejně Mojda nelíčí. Až poté co z krajní karty vykouklo červené, Mojda přiznal, že dnes ani on nevěděl kde jsou. Druhé si vybral Špačour a bylo to. Poslední bude vybírat s prvním. V sobotu odpoledne mi ještě volal Jakis, že by si s námi se synem modelářem (nebo modelem?? Něco takového říkal v restauračním zařízení) přišli zahrát. Není problém Peťo dorazte, je nás 12. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vzápětí koukal na Týmuj a tam nás bylo už 17. bez odhlášenýho BP a taky bez Kolcka, který opět čekal až na poslední chvilku, než se rozhodl, že ne! Napsal se taky Peťa Hofman, ale ten jak viděl lichost, nakonec s Tagyrem nedorazil. Díky tomu se mohlo vylosovat do suda. Apropooo, právě Suďa se po operaci objevil znovu mezi náma a předvedl svůj tradiční spolehlivý výkon. Tak vítej zpět a hlavně buď zdráv Jirko.
Já tedy jako kapitán červených dle rady nestora vzal jako jedničku mladýho Jakise a dvojku jeho tátu. Zápas byl do půle vyrovnaný, červení se dostali dokonce do vedení, o které je připravil všudybyl Laďa, svým 500 kariérním gólem!! Za 11 let.docházky je to teda paráda. U tisícího gólu, ale takto nebudu ani já ani první střelec této cifry Mojda.
Do poločasu se začal protahovat mladý Jakoubek, že ho bolí záda a bylo s námi najednou zle nedobře. Navíc se k výbornému výkonu rozehrál mnou nechtěný Tagyr a já jen mohl litovat, že jsem si ho dnes nevybral když se mu takto chce hrát. Bylo vidět jak ho to baví a dělal si z naší obrany ementál. Červení prováhali stoprocentní šanci, kdy Kuba mohl nahrát Jakisovi do prázdné, ale nějak se minul a nad červenými se začalo smrákat. Modří utekli na 4:1 a jednička mojí volby hrála na půl plynu. Když proměnil Giťa nadýchaný centřík předsedův do prázdné hlavou, vypadalo to že by se mohlo ještě něco zdramatizovat, ale opak byl pravdou. Červená trestala nemilosrdně chyby až do stavu 10:3, kdy se 5x prosadil hráč zápasu Tagyr junior a zdárně mu sekundoval oslavenec Laďa a rovněž Mira, asi aby se zahřál podal jeden ze svých výborných výkonů. Mě tedy nestačil ani návrh Špačourův, kdy v každé volbě jsem měl možnost vybrat si lepšího z dvojice a jemu, dle jeho slov zbyl pouze odpad. Peťa si vybral pouze Mojdu do branky a přes to vyhráli rozdílem třídy a Špačour tak zaznamenal 10 výhru v řadě a 11. neprohru. Poslední jeho prohra se datuje 5.5.!!! A Smýčil si už jasně říká obludný balon na kterém je již 3x, jelikož prohra jej posunula na -9. -6 konkuruje pouze Tagyr a -5 Kolcek. To na druhé straně je Špačour asi už bezkonkurenční +14 a Mojda +7
V klubovně jsme ještě asi naposledy seděli venku, když Ivo pravil, že budeme na sluníčku. Jediné sluníčko se na nás smálo v podobě velmi obratné paní vrchní, ale nevím jestli sluníčko, nebo slůňátko?? V hospodě nás pohostil za otcovy peníze Peťa Jakoubek a pobavil jak na fotbale ke konci volal, že na ty záda kašle, že stejně nemusí do práce. Tak nevím co kluk dělá, když modeling je už prý nejistý. Ale říkal, že žije snad na Novém Zélandu a v Evropě je teď s přítelkyní, jíž se dle jeho slov chystá oplodnit, na poznávačce. A rovněž jsme obdrželi odlivku zelené a Mira a já rumu, od pětistovkaře Ladi. Taky Mojda vybral dluhy od Janka, kterému jsem se pokusil vysvětlit pravidla přihlašování se na Týmuj.
Předběžně jsme se též dohodli na tom, že uděláme poradu výboru, kterou svolá Giťa k němu do klubovny.
Takže na závěr sestavy
Čevení: 3
Rades, Ferda, Suďa, Kuba, Jakis, Jakis jun. Giťa(3), Smýčil(C)
Modří 10
Mojda, Jaryn, Janek,Ivo, Laďa(3), Tagyr jun.(5), Polda(2) Špačour(C)
Za týden fotbalu zdar

Nápověda ........vlečňák = vaječňák , bystří jistě pochopí

Dnes bylo radostí dělat kapitána, neb bylo z čeho vybírat. Opravdu, až na mechem olezlé se sešlo to nejlepší, co náš klub nabízí. Sedm hráčů, kteří by jindy šli v prvním kole! Červenou otočil Bp a tím se vyřešilo, kdo bude rovnocenným partnerem zeleného Kolcka. Bp, který se právě vracel z oslavy jiných narozenin a musel být dopraven, neb nemá platný řidičák, nastalou situaci PROžívá (PROmiň Pájo) plnými doušky, nicméně na volbu se soustředil. Vzal prvního Toma, který chtěl konečně vyhrát a vydával se za zraněného a za nic nechtěl být lídr, dále ml. Tagyra, když starý zřejmě podlehl otravě z Bendovic tataráku a nakonec Miru. Do obrany dostal návdavkem ze Slávie hostujícího Kubíka a oslavence Smýčila. Kolcek bral první mladého Zatloukala, který se mu odvděčil nejlepším výkonem, co chodí a hlasitě si řekl o to, aby byl vyobcován jako synek od Luboše. Klíčovým faktorem, krom kolektivní lemplovitosti červených, kdy nikdo nezahrál nad svůj standart, byla skutečnost, že modří měli i paní štěstěnu na své straně ( obě orazítkované tyče při Ondrcově penaltě na 4:4) a také díky své pohyblivosti byli u všech odraženým balonů, z čehož vytěžili nejméně dvě branky. Za stavu 5:4 bylo drama, červené docházely síly, neb se svačinou od Smýčila se nadalo počítat a kdo má vydržet až do oběda, obzvláště, když ho doma čeká průměrně vypečená kačenka, že Tome?. Rozhodující gól dali modří a utkání se dohrávalo už z povinnosti a kvůli televizi. Nakonec modrá zaslouženě vyhrála 7:4, ale dá se snad říci, že po bojovném a záživném zápase. Tak třeba příští bude mít podobný náboj.
V klubovně se Smýčil snažil úspěšně trumfnout Bendovi kopřivové hody, neb v kauflandu nakoupené výprodejové tvarůžky, které ani nesmrděli, překonaly i Ivův vlečňák, a tak ti více vybíraví ocenili chlebovou pochoutku a nebýt pokusu servírky okrást společnost, k žádné zaznamenání hodné chvilce ani nedošlo. Snad jen, že se nenašel nikdo, kdo by Honzovi potřásl pravicí k výročí, o kterém jsme si mysleli, že se ani nedožije. Tak kamaráde hodně zdraví a rodinné pohody.

Poslední letní utkání – tady hra, která musí být pro úmorné vedro rozdělena na ne na dva, ale čtyři díly začala nejprve pesimistickými odhady o počtu max 10 kopálistů, které vystřídal mírný optimismus, aby to skončilo úplnou bramboračkou, kdy nepřišla polovina nahlášené Tagyrovic rodiny , přišlo mladý Tágo a dlouhé čekání a volání vyplnil příjezd Bp pět minut po limitu, za což byl potrestán padesátikorunovou pokutou, aby se dalších deset minut čekalo, než se vyřeší kdo vlastně bude hrát a s kým. Špačour s hodným, ale naivním, Kubou vybrali týmy, o kterých hned na začátku nebylo pochyb, že to není aktuální řešení situace, ale týdenní příprava akce, kdy bylo hlavním cílem zastavit Mojdovu sérii porážek, a vymést z cesty Ondrce a Bé Pé. A povedlo se. Komický výběr hráčů vyústil v očekávaný průběh a modří sázeli do brány Ondrce jeden gól za druhým. Kuba se bohužel nechal uplatit výborem a místo místa v obraně ukazoval, že včerejší kolaps defenzivy národního týmu má kořeny už v klubech. Když už nebyl vzadu, tak předváděl, jak těžké je nedat ložené šance, nebo jisté góly a nutno dodat, že mu to docela šlo, neboť divadelní scény s chytáním za hlavu a proklínáním sama sebe na menšího Oscara byly. Mezitím, jak už bylo řečeno, Laďa navyšoval svůj náskok v tabulce střelců. Mladý Tagyr, který údajně za někoho zaskočil a překvapivě se ocitl v modrém??? přivítal, že jeho pobyt na žhnoucím sluníčku není pro tým potřebný a namazán opalovacím krémem se věnoval lapání vitamínu A . Své si uhrál, když hned zpočátku geniálně oslovil, za laskavého dohledu Kubou nehlídaného Laďu, a ten hlavou červeným zkurvil celý fotbal. Modří vida znechucení hlavně Benďase, který každý fotbal protrpí nejen po zápase, ale i další den, zvolnili a modří se Tágovým hatrikem dotáhli na dva góly, což bylo jen zdánlivé zdramatizování zápasu, neb tři hráči v modrém bohatě stačili na pětici soupeřů, kteří vysíleni zbytečným tlakem, při kterém museli do útoku nasadit veškeré kapacity, které jim pak logicky chyběli vzadu a tak po sedmém gólu, který mohl mít i deset bratříčků úplně rezignovali a nechali červené zvednout si sebevědomí. Ti nakonec pokrytecky vykládali, jak dobře to bylo vylosované a že to bylo jednu chvíli jen o dva góly, jako by sami necítili, že to byla taškařice a pro mnohé zbytečná fotbalová neděle. Asi by stačilo, kdyby Špačour potlačil ego a vzal si místo Laďu Bp, nebo nechal červeným Tagyra. V klubovně se Bp postaral o večeři pro Tagyra a asi 40 jeho rodinných příslušníků z přebytků, kterými po dohodě s Kubíkem připravili na oslavu jejich narozenin.

V týdnu se mimořádně sešel výbor, aby vyřešil citlivou otázku Mojdovic série porážek. Přeci není možné, aby na Prievidzské vládlo v paneláku takové zděšení po každotýdenním vyvěšení statistik na nástěnce v přízemí. A také paní Eva by si ráda zaházela kočkám sladké odměny, které Mojmír odměňuje šudláním a trapnými pohyby . Takhle celé dny nacvičuje u zdi zakládání akcí a cvičí otylé tělo u tyče sušáku na prádlo. Nakonec se tedy domluvilo, že Špačour, který už v životě za peníze dělal ledacos, se ujme funkce kapitána jakoby horších modrých, ale byl problém, kdo mu bude dělat partnera. Tom byl mimo, Giťa to odmítl sehrát, neb je čestný a je to pod jeho důstojnost a Smýčil také potřebuje vyhrát, ať není manták. Nakonec si Peťa vzpomněl, že mu Kuba dluží protislužbu z doby, kdy ještě nosil výložky s pěticípou hvězdou a natvrdo ho oslovil. Chudák musel slíbit, že tu komedii sehraje, ale vyjádřil se, že mu to je proti srsti. Bylo třeba poskládat tým – to nebylo těžké, neb Laďa prací také neoplývá a nějaká kačka se mu vždycky hodí, a řešilo se co s Tagyrovci. S Peťou se nedá počítat, neb si plete barvy a minule nasázel Mojdovi několik branek. Toho je třeba eliminovat. Špačour od svého kontaktu věděl, že se v týdnu ztratila ze ŽOSky lokomotiva a dovodil si, že ji má Tágo na zahrádce ve speciálně upravené zahradní chatce, neb mladý Tagyr byl viděn, jak si večer do kočárkárny ukládá neobvykle velkou přední nápravu. To byla cesta, jak na jedné straně uklidit nepřizpůsobivé Peťu a Honzu, a naopak aktivovat vláčnější Tagyry. A bylo vyřešno. .Hvězda červených mladý Mira dokazoval, že ač adoptován, v nové rodině si rychle naučil otčímovův herní styl a několikrát místo přihrávky do ložené pozice provětral sítě na asfaltovém kurtu. Ke zděšení normálně uvažujících členů a za nevěřícného dohledu zahrádkářů na plac s patnáctiminutovým zpožděním, neb bylo třeba doladit detaily, vyběhly tyto dvojice:
Červená - modrá, tedy druhý výběr!
Mladý Mira vers ml.Tagyr
Starý Tagyr – vers Špačour
Kuba – vers Laďa
Bp vers Smýčil
Ondrc vers Mojda
Komedie měla hladký průběh a za chvíli to bylo 6:1 a mohli jsme jít domů. Kuba, který se zpočátku vydával za obránce neuvěřitelně šikovně hrál zápal pro hru a bohorovně z nejlepšího místa na place přihlížel, jak Laďa dává bezmocnému Ondrcovi hlavou branku po geniální nahrávce nezpoceného Tagyra, zatímco na druhé straně ukazoval, jak dobře jde imitovat snahu dát góla a jak těžké je z bezprostřední blízkosti nedat branku a nevypadat u toho, že to dělám schválně. Bendovi se to nezdálo a tak přišla druhá domluvená pasáž, během které Tágo, který předloni vstřelil za celý rok pouhé dva góly dal Hatrick aby to vypadalo. Po zápase také modří argumentovali tím, že je soupeř valil a že to bylo o dva góly, takže se dá čekat, že etická komise tento výsledek neanuluje a tím bude dosaženo potřebného výsledku. Všem aktérům je třeba poděkovat za předvedené oscarové výkony a těm pitomcům, co se serou dopředu tabulky vzkazujeme – kdyby jste v minulosti nehráli tak dobře, tak to nemuselo být. Můžete si za to sami.

Tak to je zápis jako kráva!!
Lituju,,že jsem odešel o něco dřív, příště se hecnu a vydržím!!
Laďa.

Věhlas Group 5 je každodenní realitou a věhlasné kluby už ví, že podhoubí skvělých šuterů, geniálních tvůrců hry, žulových obránců, či hydru připomínajících brankářů má epicentrum na plácku za bývalou Učňovskou školou, kde budou jednou stát pomníky. České kluby sice nabraly zpočátku nové sezóny nějaké body, dokonce nejvíc v Evropě, ale současně s postupujícím časem přibývá zranění, neb málo který pleyer odehraje tolik zápasů v plné zátěži, jako Laďa, nebo Špačour. A tak není divu, že Mojmír tráví poslední dny v akademii Sparty, a tím pádem si musel nechat ujít sobotní klání spojené s oslavou narozenin kluka, který po výtečných výkonech v Obědné, nesledně v Libině, třetiligovém Uničově požádal o přestup do našeho klubu, neb jen tam viděl šanci podívat se někam do světa, který by mu, stejně jako mnoha našim spoluhráčům v minulosti , ležel u nohou. A udělal dobře I proto se v sobotu na našem plácku u brány tísnili nejméně dva pozorovatelé ze Slávie, nebo nějakého jiného klubu. Původně jsme se báli o vybavení školy, neb jsme v nájmu, ale uklidnilo nás, že železo hlídal mladý Tagyr čekající na pofotbalové občerstvení. Hrát nemohl, neboť ho Bp minulý týden utahal tak, že v Hanuškách zvažují jeho výměnu do Osikova, a vše ostatní kromě Kuby se zpeněžit nedá. Tedy někteří by mohli do starého železa, ale to je jiná písnička.
Losoval Smýčil, jak říká Kuba předseda,ale ty tam jsou doby, kdy losoval tak, aby teamy byly vyrovnané. Mojdovka – aneb hra na plus – mínus škrtí kde jakého bývalého lídra tabulek pod krkem, a tak jsme byli svědky tradičního losu, při kterém je prvních pět hráčů ve výběru v pivoindexu lepších, nežli jejich parťáci v kole a tak není divu, že při příchodu na hřiště si mohli hlavy ukroutit jak Kolcek, který šel v prvním kole, tak Kuba, který šel bůhví kdy, ale to bylo celkem jedno. Si děláš prdel znělo z hrdel modrých na adresu Iva, který tvrdil, že dělal co mohl, ale víc prý nemohl. Červené lapal Tagyr, v obraně Honza – Ferda- Jaryn, záloha Mira-Smýčilík –Tom a na hrotě Smýčil – Tým jako sen všech kapitánů. Modrá sestava začala bojácně vědoma si síly soupeře, Kolcek se snažil eliminovat Toma, ale s mladým Hofmanem se dozadu počítat nemůže, a tak potenciál červených tlumili Dan s Kubou a kapitánem modrých, kterým vypomáhal, pokud se stačil vrátit, Giťa, a Laďa. Taktika možná dobrá, ale po pár minutách letí centr před bránu, kde si prášek na depresi z osamění bere Tom a lehce otevírá hlavou skóre. 0:2 To je pověstná rána do vazu. Pesimisti už vyhlíží očekávaný debakl, obzvláště když každý ví, že si hroty Bp a P Hofman fotbalově nerozumí. A tak musel zaskočit Laďa, který vlétl do trmy vrmy před Tagyrem a díky šťastnému odrazu dopravil míč do brány a korigoval na 1:2. A to nebylo vše, na Giťův centr z rohu čekali v řadě tři spoluhráči a první z nich všudybílek pohodlně otočil skóre na 3:2 pro modré. Červená nelenila a zavelela k útoku, ale Ivo, vědom si své mentální losovací nedostatečnosti se překonával, podobně jako Dan a také Libinský Bořil. Červená vytáhla z torny ještě jednu podpásovku, kdy Jarda, do té doby dokonalý při pbránění, vystřídal v kase běhavějšího nejstaršího Hofmana, ale ani toto červeným nepomohlo. Co prošlo buď lapil, nebo očima vytlačil mimo své tyče Ondrc. Samostatnou kapitolou byl výkon Kolcka, který se oproti očekávání vyvaroval jakýchkoliv excesů a jeho hře to prospělo, protože rozrušoval kombinaci hvězd a dokonce umě nakopnul Toma do bolavé nohy tak, že ho na delší dobu vyřadil ze zápolení o mantácký dres, kam se překvapivě propadl. Samozřejmě to souvisí s tím, že absentuje hvězda bulvárních fotek, jeho strážný anděl Pája, mistr zákulisních šarád a konspirací, které se naučil ve své politické kariéře, nebo odkoukal při stanování v kempu před úřadem vlády. Takto oslabený Tom už nemohl být prospěšný Mirovi s Honzíkem a společně jen zírali, jak modrý soubor i díky PHofmanovi navyšuje vedení až na 8:2. Toho by se jistě nikdo po losu nenadál. Červená ještě zkorigovala skóre poté, co se Danovi zželelo Toma a tečoval jeho hlavičku mimo dosah mága Ondrce, což díky tomu, že Smýčil netrefil také hlavou ze dvou metrů zařízení bylo labutí písní červených. Ihned po závěrečném signálu se Bp hnal do místa budoucí oslavy jednak narozenin Kubíka, jednak oslavy jeho odchodu do vysněné Slávie, nicméně piva se nedočkal, neb právo narazit měl oslavenec. Postupně se v horní části areálu sešel celý klub a vyprahlí účastníci toho vypečeného (33 stupňů) martýria polykali jednu Mošnovskou lahůdku za druhou, mezi které se vlezlo i zelené potěšení a Halodovic Metaxa s několika hvězdičkami.
Dojatý Kuba vyhlásil, že se na Slávii může vysrat, že tohle by v Praze nezažil, a že zůstává, za což dostal knihu s fotkou skorospoluhráčů a také se mu dostalo přání zdraví a štěstí do druhé třetinky života.
Postupný odchod doprovázela muzika tradičních dydžejů a klubové odrhovačky a tak o jedinou zaznamenání hodnou zábavu se postaral Bp, který při odjezdu z přístřešku u garáží nepřizpůsobil rychlost stavu a povaze svahu nad bránou a rozhodl se si udělat mezizastávku. Během ní zpanikařil Kuba, který nepochopil, že jen sbírá síly na návrat do vertikální polohy a přivolal záchrannou službu Olomouckého kraje, která pobaveně ocenila jednak necelé dvě promile ale i vtipnou konverzaci pacoše, které se promítla i do klasifikace přijímacím lékařem, neb kdo se může pochlubit tím, že má ve výstupní zprávě, že pacient byl při příjmu při plném vědomí a veselý. Krom pár oděrků, které si způsobil při parakotoulu, utrpěl jen úžeh a tak vše nakonec dobře dopadlo a po noci strávené na nemocničním lůžku, během které při tzv pozorování celou noc nikdo nepřišel, jen ráno se sestra ptala, chce li čaj, nebo pivo ???. O kolo se postarala Hofmanovic rodina a tak nezbývá, nežli se těšit na další podobnou akci, jen prosím, raději ne v takovém vedru. Stačilo začátek posunout na 16 hodin.

Další nedělní utkání provázely odhlášky a přihlášky, takže ještě v neděli ráno potomek předsedy obvolával potenciální účastníky, aby bylo v ohromném vedru co nejvíc kusů. Za odměnu dostal možnost vybírat první, což znamenitě proměnil v jasnou výhodu, a Kolckovi nechal vždy až druhou volbu ve výběru seřazených dvojic. Mojmír si místo na place vydobyl skvělými trefami, takže do kasy mazal na poslední chvíli sehnaný Honza, co už není z Přerova, zatímco druhou bránu obsadil pochroumaný Ondrc. Duo Tagyr ml. A Mira dalo zavzpomínat na zlaté časy zemědělky. To si vzala spolu s kapitánem na starost první volba Kolcka- Špačour, ale kdo bude hlídat Libinského Ronalda???
Peťa hned hlásil – Tagyra ano, ale na Kubu se necítím, umí věci, které mi prostě nevoní a navíc jsem delší dobu nebyl a nevím, jak na tom budu. Kolcek se zase oháněl tím, že mu psycholog radil, ať se soustředí na Miru, se kterým má nevyřízené účty z minulých setkání . Giťa se na běhavého forvarda necítil vůbec a argumentoval, že z německých trávníků není zvyklý na t(u)akové turbo. Nedalo se tedy jinak, a Kubu dostal na starost Bp. Byl to samozřejmě nadlidský úkol, neb Kuba vyniká dynamikou, míč má u nohy jako přilepený a při rozpinkání dal Mojdovi góla z dvaceti metrů, ač jeho budoucí spoluhráč vykřikoval, že když mu dá branku z takové dálky končí s fotbalem. Petr Hofman trávník na vlastní půli obvykle neničí, a tak se začalo. Tedy začalo, čekalo se až největší hvězdy dorazí, neb ranní spánek má svoji hodnotu a nezastupitelné místo v přípravě vrcholových sportovců. Když oba mladší Hofmanové dorazili, rozehrála se běhavá partie, kde dominovala síla ještě aktivního šutéra Hanušovic s chutí hrajícím Mirou. Na Ondrce se valil útok za útokem a není divu, že netrvalo dlouho a bylo to 2:0. Nejprve využil skvělé výměny míst kapitán Smýčilík aby za chvíli Tágo geniálně potrestal špatně postavenou zeď. Během 10 minut měli červení další dvě, nebo tři loženky, což je uspokojilo a bohorovně dokázali pustit do své obrany i soupeře, který zprvu zbrkle zahodil několik možností skórovat, nicméně když zjistil, že soupeř zůstává klidný, přeci jen třikrát pokořil bezmocného brankáře soupeře. Smýčilík cítil, že je třeba hru oživit a tak přes celé hřiště běžel orodovat za možnost, že by se do kasy postavil Mojmír unavený cestou na fotbal ve svém novém šlapacím autě a místo v poli by obsadil Hofmanovic stýc. Kolcek kupodivu neprotestoval i když se jednalo o zjevnou změnu poměrů sil na hřišti a červení to také hned využili a otočili skóre na 4:3. Pak se ale chytil do té doby otrávený Peťa Hofman, který nechtěl dávat branky strýci, či co je to jeho, ale Mojmír mu nevadil, a tak k vyrovnávací brance přidal bratříčka. Červeným spadl řemen a najednou to byl soupeř, který si vytvářel jednu šanci za druhou. Mira nestíhal pokrýt neúnovného Špačoura s dnes výtečným Kolckem a ve spolupráci s Giťou nasázeli soupeři další branky na konečných 7:4. Nutno dodat, že svoji roli krom nesnesitelného vedra sehrálo i to, že se Tagyr otrávený dotěrným Špačourem rozpomněl, že má ve tři zápas a koncovku nejdřív odchodil, aby se na posledních 10 minut nechal vystřídat otcem, který společnost pobavil třemi průniky po čáře zakončenými střelou, která poničila fasádu na přilehlých hospodářských budovách školy. A tak je na výboru, nakolik ocení pozdní příchody a neomluvený odchod ze hřiště tak, aby se na příští sobotu kasička potěšila.

Konečně mělo být zataženo. Letošní letní slunce nám dává co proto a tak jsme přivítali noční deštík, těšíce se na měkčí Šlajs arenu. Opak však byl pravdou. Předseda zajistil posekání a hřiště tak zdáli vypadalo dobře. Nicméně žádný angličák to nebyl.
Letošní první návštěvu si přichystal radní Giťa, a tak se mezi námi objevil občasný dodavatel německých piv Mára Haloda. Na poslední chvíli se odhlásil leader tabulek Špačour a tak se hledala náhrada. Mladému Mirovi se zřejmě zalíbilo mezi pomalými staříky a tak nás rád doplnil do licha. Nevědělo se co s tím, když napsal Tom, že zájem má jakýsi Vítek, tak ho nanominoval do suda. Krásných 14. kopáčů. To už se dá, ne? Mojda nachystal karty k losu a jak je to jeho dobrým zvykem, dal o 2 míň než je počet členů. Našel si jakési pravidlo o tom, že golman losuje jen jeden a tak, když jsme všichni členové otočili na stolečku zbyla jedna karta, zelené eso. To druhé, červené, držel v rukou Jirka Gitlerů. Co s tím, koho mu dáme jako do dvojky. Ujal se toho Kuba a po chvíli jsme stáli na hřišti v modrém dresu a nestačili se divit Kubovu obranářskému týmu. Protože na druhé straně stál proti nám: Mojda v brance Kolcek, Peťa Hofman, Vítek, Mára Haloda, Mira senior a kapitán Giťa…… „hošiii to snad nemyslíte vážně“ Giťa na to, ale já mu nabízel hráče, on je nechtěl. Chtěl obranáře. Co s tím? Vyřešil Giťa a vyměnil běhavce rekonvalescenta Poldu za Smýčila. Na to konstatoval Giťa, že si vybral mančaft a nakonec hraje s kým nechce. Pravděpodobně hovořil o mojí osobě, neboť ostatní mu zůstali. První půlka výborná, vyrovnaná. Na Mojdův dotaz, kdo tam za nás dá gól, jsem mu odvětil, no přeci já. A za 10. minut to potvrdil. Bohužel to ale byla naše labutí píseň, toto vedení. Modří se zventili a oba Mirové nám zle zatápěli. Vyrovnání ve druhé půli zajistil Pája po chybičce Vítka a když po rohu Vítek neuhlídal nastavenou Poldovu hlavu na zadní tak stav byl rázem 3:1 a bylo zle nedobře. Zejména když levonohý Peťa byl tak dobře hlídán, že všechny jeho střely mířily pánubohu do oken. Červeným se ještě podařilo dotáhnout na branku, ale to už byla jen kapitolka. Červení ještě vyslali na zteč Kolcka a Vítka, dozadu stáhli předsedu, který sedl na lep dnešnímu nejlepšímu hráči Kubovi a modří znovu odskočili a pak už to bylo jen jako pohádka o kočce a myši. Bohužel kapitán červených neunesl frustraci a seřval Vítka, kterej zase aspoň rok, než na to zapomene, se mezi námi neukáže. Navíc obětavec Pája si přivodil ješe 10.min před koncem výron. Pro neznalé to byl bohužel výron v kotníku, jež se údajně změnil po rentgenu na zlomeninu, a tak nedohrál ani on ani duševně poškozený Vítek. Čekalo se pouze na signál budíku, aby skóre potvrdilo převahu modrých.
Nevím jak by to z modrými vypadalo, kdyby se nepřehazovalo, ale morál rozhodně byl dnes na jejich straně. Nicméně je třeba konstatovat, že fotbal to dnes nebyl špatný, škoda jen toho nepěkného závěru.
Přesun do klubovny nastal záhy a jelikož oslavenec BP nedorazil, měla to býti krátká epizoda. Jenže situace a Mach chtěli jinak. Na elektro-trojkolce se přiřítil po dvou kolech Honza Dycha se slovy „ byl jsem vybrat v Kauflandu“ a to nevěštilo nic dobrého. Budeme platit prohlásil ve ¾ na jednu Giťa. Čekají nás s obědem. Jasněěě, ještě ale dáme Hip-hap-hop o nápoj. Poprvně, podruhé, potřetí, počtvrtý nic, ale pak to přišlo. Jak pronesl příchozí Jarin: „to jsem ještě neviděl“. 7X NŮŽKY a 1x ---“MŮJ“ PAPÍR!!! Zaplatil jsem tedy 8 piv a svoje 4 a se slzami v očích chtěl odjet. To se mi samozřejmě povedlo až po dalším díle naší oblíbené hry kolem 14:00. Byl jsem ale po Giťovi a Márovi jako třetí. Ostatní tam možná sedí ještě teď.
Hlavně se ale obrousily hroty napětí a jak já stále říkám, kdo nechodí do hospody nemůže se zbavit nervů z fotbalu a utužit kolektiv.
Tedy zase nashle za týden, tentokráte beze mne. Tak to hlavně zapište, ať máme kroniku jak má být.
Sestavy a branky:
Červená: Mojda - Giťa(C), Peťa Hofman 1, Vítek 1, Mára Haloda, Smýčil 1, Kolcek
Modrá : Rades – Kuba 2, Ferda, Mach, Mira 3, Mira jun., Pája 1
p.s. Dnes se do klubu jako host přihlašuje, mladej Mira. Asi se mu mezi námi líbí a mě se líbí, že konečně omlazujeme. Snad tedy náš klub nezanikne na stáří.

Je to stále stejná písnička. Je sobota dopoledne a na Týmuj jsou 3 lidi. Na výzvu Toma se najednou naplnilo tak, že jsme licho. Vložil se do toho Mira Polda, že teda když tak řekne mladýmu a vysudí. „Hlavně ho nesmíte zase poslat domů, nebo příště se na to vysere“, pravil táta. No dobrá vezmi ho píše Tom. A ráno zase zpráva od Tagyra. Nemůžu Peťu vzbudit…...To jsou věci, ale nakonec vše ok, Peťa Hofman nepije a tak jen tvrdě spal a on Tága doveze na baloonové kolobrndě. Tom a Smejkaliňo včera zahořeli někdy do 4:30 na Déčku a tak Tom hlásí kapitánům : „hlavně né jako jednička. Bolí mě pata a jsem ještě jetej“. Kapitány dnes jsou Kolcek a Giťa. Tady žádné domluvy nehrozí. Jak oba známe jsou ve výběru nekompromisní a tak červený Kolcek bere jako jedna Toma, prý proto že nechce hrát proti němu. Měl chtít. Tom je dnes sotva poloviční a rozhodně ho přehrála jednička modrých Peťa Hofman. Ale o co víc, středová osa která měla neskutečně kreativního Giťu a dvě ještěrky Smejkalíňa a hlavně mladýho Poldu. Ten se nabízel až do závěru tak, že obrana červených zcela jistě ještě dnes musel navštívit ORL.
Ale ještě před tím než se vůbec začalo losovat, se objevil v bráně borců jako č. 17 Ferda. Ferdo, dyk seš omluvenej. Nééé já se psal. Asi joo ale blbě. Na to Mojda, kterej včera navštívil s kamarády Sparťany, Bohemáky, Slávisty a Sigmáky dva zápasy Chance ligy. A to Bohemka : Sparta a Slavie : Olomouc. Stihl oba a asi z toho byl tak unavenej, že řekl, že do brány pustí Poldu a Ferda ať jde hrát. A tak se stalo to co se stalo a kapitáni vybrali,opticky vyrovnané teamy.
No ono zpočátku to tak i vypadalo, modří sice šli do vedení 2:0 ale červení díky střele Kuby a všudybýlkovi Laďovi snížili a když Kolcek otřel centr hlavou otočili červení na 3:2. A mohlo být ještě pro červené líp. Smýčil prsama poťukl míč Laďovi, ale tomu tento teren moc nepasuje a tak místo vratky do prázdné se balon poděl bůhví kam. Dle následujícího průběhu je ale nutno přiznat, že by se muselo stát kde co, aby modří pustili tento zápas. Jak píšu výše. Vozba Giťa-Peťa-Mira-Smýčilík rozebrala na šroubky stejnou řadu červených a když jsem řval na obránce, že si nedrží Giťu, musím se omluvit, protože poté co jsem vystřídal Kubu vzadu, jsem si uvědomil co je to pohyb bez míče, který červení vůbec nebyli schopni číst. Dnešní nejlepší hráč Giťa si v klubovně pochvaloval, jak dobře se mu hrálo, když měl pořád komu nahrát. Na druhé straně se po hřišti matně pohyboval dnes opravdu chybějící a hlavně zraněný Tom stařičká akvizice Smýčil, věčně roztrpčelý Kolcek a Laďa, kterému oranice moc nevoní. Je nutno konstatovat, že dnes je výsledek navýsost spravedlivý a tak Tom, který hlásil, že následně 2x nebude připsal už 7 nevýhru v řadě.
Musím taky mimo fotbal připomenout, že se za námi stavil po operaci puštěný Suďa. Vypadá vcelku dobře, ještě má sice vývod, ale slíbil, že příště už s námi dá pivko.Na to jsem mu říkal, že to má dobrý, že nemusí lítat furt na hajzl. Tak snad bude v pořádku. Přejeme mu to jistě všichni. Zdraví je jen jedno.
V klubovně bylo místo jen na kraji u grilu, kde asi grilovali ryby a o nevyčistili. Smrdělo to tak, že ani dnes dobré pivo to nepřerazilo. Přesto se dnes vzpouzelo, jak je to v přítomnosti Macha obvyklé. Rozjel to Mojda, kterej ještě doslavuje tisícovku a objednal všem zelenou.
Mě osobně v této hospodě sere to, že otylá číšnice se furt chodí ptát kolik že si dáme piv. Ty voeee co to je? Chci vydělat, tak nosím ne?? Chápe to někdo??
Důležitá věc na které se G5 dohodla, že kulatiny Kubovy, jak sám navrhl, se budou slavit v sobotu 31.8.2024, pravděpodobně ve 14:00 fotbalem a po té drobná oslavička na vzadu umístěných lavičkách. Je jen třeba prověřit připojení na síť kvůli elektřině.
Na konec jen, že se na našem whats up v 15:10 objevily fotografie s textem : Po třech hrách Hip hap hop děkujeme Mirovi za sponzoring a zároveň za zpackanou neděli. A vzápětí foto se zastávky, kde Ivo propíjí vydělané peníze ze hry. Není to bonz, když napíšu že držáci jsou: Tágo, Giťa, Mach, Polda, Dan a strejda Janek.
No tak teda zas za týden sportovci.

První srpnový fotbal roku 2024 se nesl v duchu drobných zmatků na „Týmuj“ Samozřejmě ještě v sobotu bylo dohromady s bídou na jeden team. Když se však přihlásil leader tabulky Špačour, rozběhla se debata kdo kdy jak a proč. Tom by si měl uvědomit, že už taky není děcko a vykašlat se na rizikové sporty, jako je cyklistika a to traily. Jinak by se mu nestalo, že se málem na kole zabil. Odnesla to naštěstí jen pata. Na patologii mu tudíž sdělili, že na nedělní fotbal to nebude a tak vyzval střídače Páju, kterej nás vysudil. Do lichosti měl být Mach, jenže toho dlouhodobě trápí přebytek Dé-en-Á a čekání na splasknutou patu přineslo bohužel negativní výsledek. Počet se tedy ustálil na přijatelných 12. Počasí z počátku nebylo ideální, ale jak se ochladilo a zatáhlo dva běžci Špačour a Laďa běhali jak blázni. Ale k fotbalu. Na stolečku při příchodu do šatny zůstaly dvě karty na něž mi ukazoval Mojda: „Tudle si vem to je eso“ Aby to Eso zbylo na Smejkalinha, když už to první měl v rukou Kolcek. Jak Kolda prohlásil: Proč si ty pravidla G5 trochu neohnout, že?“ No co už dva z mladších vybrali vcelku vyrovnané teamy, kde v červeném jako 1. byl zvolený výše zmíněný leader tabulky úspěšnosti. Na druhé straně Smejkaliňo doplnil Laďou. Zápas byl vyrovnaný jen chvilku. Mojdovi zakryl půlku branky veliký Ferda a druhou půlku otylý Smýčil, takže ani neviděl jak mu kolem ucha prosvištěl Tágův projektil a bylo 1:0. Tágo dnes velmi platný, ale bohužel už mezi tři tyče netrefil ani jednou. Lítalo mu to pánubohu do oken, ale nelze než pochválit za tento vstup, který nasměřoval červené k výhře. Zejména po té kdy se Smýčilovi podařil umístit rohový kop na pentli tak, že Kolcek měl jednoduchou práci hlavou zacílit za dva.
Bylo tři – nula a z modrými to nevypadalo dobře. Zejména, když si při běhu za míčem Honza Dycha natáhl sval a vypadalo to že dohrajeme licho. Tagyrův strýc se ale zventil a zkusil to v brance. Smejkalíňo ještě vdechl modrým šanci a k tyči umístil střelu která znamenala korekci. Modří otevřeli obranu a opomněli na štírka v podobě Smýčila, kterého po své chybce Pája nemohl doběhnout a tak Smýčil pohodlně zamířil k tyči špatně stojícího Hanese a stav najednou zase o tři. Další korekce Smejkalíňa sice změnila stav, ale ne aktivitu červených, kde Kolcek se Špačourem byli neustále připraveni přečíslit obranu Pája, Ferda. Později vyslali Páju na zteč a dozadu poslali autora tisíce a jedné branky. Do závěru sáhl dnes nejlepší hráč Kuba, který vzorně doplňoval ze zadu a při jednom z útoku přesně trefil na 5:2 a při druhém našel na zadní tyči Smýčila, který ač dnes 2+2 mohl vstřelit dalších aspoň 5 kousků, až mu Kolcek vyčinil: Jestli to proserem, tak Tě zabiju“. Sám tedy ale taky měl másílko na hlavičce, že.…. No co už, je to fotbal, který nakonec vyhrál team z větším štěstím, ale taky po té co musel obranář Honza do kasy asi i větší kvalitou.
Ještě v konci zápasu nás dostihl silný déšť a tak jsme přesunovali postupně do klubovny, kde nás čekaly, krom fasády i nově natřené lavičky. Seděli jsme na nich již deset minut, když v povzdálí se šoural zraněný Honza. Smejkalíňo při pohledu na něj prohlásil dnešní zvonek dne: „chudák Honza nemůže popadnout dychu!!“ (Hanácke je to dechu, Pája ví) Sešli jsme se krom Ferdy kompletně. A tak hned po doplnění análů mohl Mojda vyzvat mámu od Filipa, aby nás slavnostně pohostil za 1000 branku Kebabem s hranolkama. Vyzval jsem tedy přítomné, než se pustí do lukulských hodů, že je třeba nejdříve provést slavnostní akt, na kterém se dohodl zvolený výbor a zajistil tak pro Mojdu památku na věčnost v podobě bukové desky s podobenkou do obýváku a trika sparty s potiskem výsostnými znaky a jmenovkou s číslem 1000 na zádech, takzvaně „na ven“
Ano Mojda už je nesmrtelný a my mu gratulujeme k tomuto milníku, kterého dosáhl 29.7.2024.
Dokonce mu přál i jeho oblíbenec Suďa při telefonním rozhovoru. Suďa leží v nemocnici u Svaté Anny v Brně po zákroku robotem. Protože prý to je jediný doktor který si na něho troufl. Jemu je taky třeba popřát brzkého uzdravení a dle telefonátu se nachází v dobré kondici. Tak ať jsi Jirko brzy zase v kondici a zpět mezi námi.
Jinak byly splněny povinnosti, jako zelená za TOP hráče poprvně a taky jsme konečně načali rum, kterej nám vydal vedoucí z lednice až na výzvu. Pomalá, otylá číšnice nevěděla. Od provozovatele, ze kterým si od bujarého odpoledne z předminula tykám jsem dostal vyhubováno, že na foto s oslavencem, jsem si stoupl na nově natřené lavičky. No co už, přetřu to, nebo řeknu Tágovi.
To už ale vše z dnešního slavnostního dne. Kdy dnes chyběl může litovat a jediné plus pro ty co nebyli, že ušetřili Mojdovu důchotcovskou peněženku. Za týden ZDAR!! Váš náhradní zapisovatel a nestor Smýčil Jan. A nakonec něco statistiky
Červení: 6
Rades, Kolcek(C)2, Tágo1,Kuba1, Špačour, Smýčil2
Modří: 2
Mojda, Smejkalinho2, Ferda, Hanes Dycha. Pája

Group 5 – je skvělá značka. A má zvuk v celém fotbalovém světě. Proto nás ani nepřekvapilo, že na nedělní zápas dorazila ekipa bývalých a současných hvězd Sparty, aby dohlédla na světový unikát –1000 vstřelených branek. Není divu, že jsme v červeném postavili to nejlepší, co máme k dispozici. V obraně Smýčil – Smýčilík a Ivo, záloha Libor a Laďa a zbytečně vepředu Benďas. V bráně stál Mira, který pořád nemůže doléčit poruchu servomotorů. Mojda také hned zpočátku provětrával obranu soupeře skvělými náběhy, takže Smýčil hned hlásil, že dýl, než poločas takový fofr nevydrží. Po pár minutách to přišlo. Vitík uviděl náběh Mojmíra a poslal mu prudký centr z pětadvaceti metrů. Smýčil jen přihlížel, jak se Mojmír se zavěsil do vzduchu a nezadržitelně hlavou skóroval. Zahrádkáři odložili motyky, tenisti ani nepřišli a zedníci se sotva deseticentimetrovým válečkem na nedaleké klubovně, malovali tisícovky místo rovných tahů na šikmém lešení. Takovou slávu město dlouho nezažilo, Mojmír ovšem jen skromně zapumpoval rukou a ukazoval dál Sparťanům, jak se hraje fotbal. Ale věděl, že nemá práci dokončenou, protože soupeř využíval znalostí místního stadiónku a připravoval odvetnou akci. Ještě do půle došlo ke korekci skóre, když Laďa nestačil uhnout střele do brány, a pak Mira měl možnost srovnat skóre za problematickou ruku, kterou potvrdil až JARyn. Mojda prokázal své brankářské zkušenosti a spolu s dánským spoluhráčem Vidálem vytlačili očima dobře mířenou střelu mimo tyče. Úvod druhé půle ale patřil soupeři, protože se sparťanská letenská lavička nedá přeci jen srovnat s oddychovou zónou na našem stánku, čehož soupeř využil k srovnání skóre a nejen to, Mojdovci prohrávali 2:3. Co však udělá rek v nouzi nejvyšší??? Mojmír se stáhl do obrany, aby zastavil běhavé tykadla soupeře a odtud rozdával většinou jen rady Tomáši Skuhravému, který nechtěl dopustit další prohru, a spolu s Jirkou Němcem srovnali skóre. Mojmír zcela eliminoval útočné hroty červených a hořelo před bránou soupeře. Jen troška štěstí chybělo několika pokusům, ale branka nepadla a šlo se na penalty. Tam opět ukázal hrdina svoji kopací techniku a hbitého Miru poslal na opačnou stranu, zatímco jeho pumelice zapadla za háčky u pravé tyče. Tím rozhodl o vítězství svých barev na penalty a šlo se ho klubovny zbytečně hlasovat o hráče týdne. Mira, který si utrhl od úst, a předložil nám novou hořčici a nádherně natenko nakrájené mastné výrobky až se Smýčil ptal, kde sehnal tak ostrý nůž. Mirovi jsme popřáli k narozeninám, ale hlavní dění se točilo kolem historického milníku klubu. Chvíli jsme museli čekat, než se Mojmír vymanil z klubka novinářů, ale mírně progresivní obsluha nám zpříjemnila čekání na Mojdu šnečí obsluhou, takže nedošlo ani na Hip – hap hop ani na nekonečné kroužení na kruháči u domu postižených na temenické.

14.07.2024 12:00
14 sporťáků. Kapitáni Mira Polda a Giťa. 3 gólmani, takže na Mojdu "zbylo" místo v útoku, kam červený gólman Mira nominoval i Kubu. Protože za ně postavil letku Špačour, Laďa, Ferda, Pája. Giťa vzal do brány Suďu a k Tomovi Macha, Jaryna, Dana a Janka Dychu...samej sprintér :-) Zápas byl dá se říct vyrovnanej. Giťova modrá ztrácela 0:1 a 1:2, ale otočila na 3:2. Tam se asi lámal chleba, protože Suďa neproměnil panaltu a místo toho Kuba už podruhé namazal stále nekrytému Mojdovi na vyrovnání. To samé se opakovalo i při gólu na 4:3, na které ještě Tom stihl zareagovat. Na Špačourovu umístěnou krytou střelu už ale modří odpověď nenašli. A tak se prodlužují série Špačourovi (5 výher) a Tomovi (5 proher). Mužem zápasu vyhlášen zabiják Mojda, který už se přiblížil k tisícovce na 2 přesné zásahy! Stejně daleko má ke dvojstovce Špačour, který rozhodujícím gólem navíc dal 300. letošní, aby toho nakupování neměl málo :-)

07.07.2024 12:00
Kapitáni Kuba a Tom vybrali týmy tak, aby si pokud možno všichni zahráli a bylo drama. To se povedlo. Mladýho Lubu eliminovali Tom, Kolcek, Libor s hostem Laďou a hlavně Fabio v bráně. A opravdu celý zápas bylo o co hrát. Červená šla vždy do vedení a modrým se povedlo 2x vyrovnat. Až utěšená Danova střela na 4:3 nenašla odpověď a znamenala plus bod pro Kubův tým. V jeho dresu byl opět potentní leader tabulek Špačour, muž zápasu, který zároveň dal svou 197. branku v našem klubu.
Celý dojem z jinak fajn dopoledne zkazila situace před koncem zápasu. Mladý Luboš, který nikdo neví proč hraje stylem jak kdyby hrál mezinárodní utkání se svými vrstevníky, zbytečně zajel do Fabia. Nebylo to ale tak hrozný, jaká byla jeho reakce. Vzbouřila se v něm brazilská krev natolik, že si to šel s mlaďochem vyřídit, na což reagoval Luba starší. Liborovi s Tomem se podařilo konfilikt urovnat a nějak se pak dohrálo. Luboš odmítl podat na konci ruku, Fabio nezaplatil za prohru a omluvil se až další den. Ani Lubova akce, ani Fabiova reakce na náš plac prostě nepatří. Stejně tak jako poznámky typu "vyřídíme si to potom". Ti co to nejsou schopni pochopit, nemají v našem spolku co dělat.

První prázdninový víkend jsme dali dohromady díky nejdříve Kolckovi, a poté, co se dohlásil Dan díky Pájovi celkem 14 kousků. Bordel v hledání kapitánů vyřešil dobrovolným přihlášením Peťa Špačour a dělal tak parťáka Giťovi. Toho se nezúčastnil Bp, který až na trávníku zjistil, že nemá kopačky a prosil motorizované spoluhráče, aby mu pomohli tento nedostatek vyřešit. Giťa po minulé zkušenosti nechtěl v první rundě Libora, ale vsadil na Kolcka, který má ovšem do svých nejlepších zápasů daleko. Možná je ku škodě, že opustil post defenzivního hráče a snaží se tvořit hru, kde pro tým není tak platný. V každém případě modrý tým s Liborem , Laďou a špačourem s odvážnou taktikou – hrající na dva obránce, neb Giťa vzal raději Jardu Vintra, nežli v posledních zápasech neproduktivního , byť už obutého ale zcela marného Benďase, od začátku diktoval tempo zápasu. Stařec na hrotu chtěl napravit zpoždění začátku, provětrával červenou defenzivu a vytvářel tak prostor pro běhavé spoluhráče. Po dlouhém autu se nejprve prosadil hlavou kapitán modrých a červená až do půle nebyla sto reagovat, zatímco modří si vytvářeli pernamentně nebezpečné situace před bránou, kterou strážil Ondrc. Nakonec po změně stran naděje červených utnul Laďa, který se namotal do šance a také bp, od kterého se odrazila předtím 3x! tečovaná střela, a který dokazoval, že by jinak branku nedal. Exhibici modrých zakončila branka měsíce, ne-li roku, kdy se Benďas vykoupil z představení marnosti. Již v první picí pauze se dohodl s Liborem, že mu pošle z rohu dlouhou přihrávku na střelu z voleje. Realizovali to ve ve druhé půli, kdy dlouhý míč padal Liborovi přímo na nohu a ten ohrozil vše živé v dráze rány, která málem protrhla síť. Za stavu 0:6, kdy se na chvíli v bráně objevil Jaryn, zahrál Pája na soupeřově polovině rukou, modrý tým na to reagoval, zatímco tento statný rek pokračoval v akci a překonal překvapeného Mojmíra. Krátké dohadování , během kterého Pája argumentoval, že žádnou ruku ani nemá, ukončil dobrák kapitán řka, že branka platí a tak Mojda přišel o nulu a červeným se zavřela huba. V klubovně se vše vyjasnilo, když už převlečený a učesaný krasavec dorazil v oufitu a s brašnou propriet tradičně mezi posledními a vysvětlil nám, že v Hrabové nemohli sehnat řídícího učitele a tak mu nezbylo nic jiného, nežli zaskočit na toto nepopulární místo a vésti výuku, aby Hrabová nedopadla jako nedaleká Libina. Z Komenského poznámek, jenž si zapůjčil v Přerovském muzeu učitele národů, vedl i výuku zeměpisu byť s poněkud nekompletní mapou celého lidského těla. To nám, absolventům zvláštní školy, stačilo, neb také nevládneme bůhvíjakými znalostmi, ale měli jsme přeci jen více, nežli tři hodiny výuky denně a máme pocit, že znalostmi za Lumeny z Hrabové až tolik nezaostáváme. Červená – modrá 1:6

Další, asi již desetitisící, nedělní schůzka přátel líbivé kopané a společenské soudržnosti začala příjezdem hvězd ke stadiónu v naleštěné limuzíně, kterou jejich dvorní řidič ( jediný, co má ještě řidičák?) zaparkoval na trávníku (kde jinde, že?) tak, aby slunce nevyhřálo interiér, až se bude odjíždět. Mezitím Dandý, jak zní přezdívka, či obchodní označení, čekal, které nemehlo si vezme červeného krále, neb Smýčil ještě pořád nevrátil do balíčku červené eso. Chvíli se řešilo, jestli zelené eso není víc, než červený král, ale Dan gentlemansky prohlásil, že první bere trdlo Bp, protože je dříve narozený. Ten se při otočení krále totiž marně radoval. Bp je znám tím, že preferuje vyrovnané teamy a tak nejdříve nabídl sestavení dvou vyrovnaných teamů a los o to, kdo z kapitánů s kým bude hrát, pak Dan navrhl udělat dvojice vyrovnaných hráčů a jejich vyvážený výběr, na čemž se oba kapitáni dohodli. Limuzína, tedy jejich protagonisti byli jasná volba, staršího nominoval bp, zatímco Dan vzal Peťu. Bp očekával, že si vezme Libora, který umí víc, než bezhlavě střílet z každé pozice, a proto z další dvojice vzal Špačoura a Libora mu tím pádem nechal. Pak však Dan překvapivě přehlédl kvality Smýčilíka, nebo Ondrce a vzal do obrny (viz dále) Libinského Ronalda. I v dalším výběru vsadil na pracovními povinostmi vyzáblého Giťu, který se mu sice odvděčil třemi góly, ale je otázkou, jestli by někdo univerzálnější více než poklusávač nebyl přínosnější. Bp to dál neřešil, protože přirozeně nabídl výběr brankáře Danovi, jak je dobrým zvykem, a dělá to krom Tagyra snad každý. Mira si po minulém představení vydobil renomé „pana brankáře“ a Mojda tvrdil, že na malé branky mu nikdo góla nedá. Jeho kapitán však řekl, že mu dá tři kousky a bude klid. Vycházel z toho, že modrá obrana, po pravdě, strach nebudila, neb Peťa se vlastní půle štítí, chudák Libor tím pádem měl k dispozici dopředu střelecký automat a Giťu, zatímco vzadu postávali Suďa, kapitán a osádlený Kubík. V první půli Bp navázal na poslední tři zápasy a skvostnou přihrávku Tagyra ml přetavil z jasné pozice v jen třetí ! nastřelenou tyčku z metru, čímž se Tágo rozhodl, že to byla jeho poslední přihrávka dědkovi. Ten si ho snažil udobřit přihrávkami, jedna byla více než reprezentační, stařec z první(!) sklepl 30 metrový pas Tágovi přímo do kroku proti noze a ten trefil břevno s takovou intenzitou, že oba další případy by znamenaly problém. Kdyby trefil Miru, byl mrtvej, nebo by jsme ho už nenašly, což by byl osud míče, pokud by bránu přeletěl, protože by skončil někde u Barborky. Dědula také trefil další tyčku, stejně jako další dvě střely červených, takže půle za spokojeného dohledu opáleného Mojdy i jeho kamaráda, který nás přišel omrknout, skončila bez branek. Bylo jasné, že Libor se nemůže stačit vracet, Giťa není žádný Durchgangszug a trojice ochrnutých obránců proti lavinovitým útokům a s chutí se pohybujícího dedka za zády, nemůže skončit jinak než brankami za hvězdou minulé produkce. Začal to mladej Tagyr, jenž využil zaclonění výhledu brankáři, navázal Bp doklepnutím druhé šance, co mu dal Tágo a pak přišel světlý okamžik trenéra brněnské mládeže, který do té doby dával vysvětlení, proč je brněnský fotbal tam, kde je. Honza svoji šedesátou čtvrtou střelu v zápase konečně nepřekopl, nebo nezakopl do kopru, ale trefil vinkl a bylo po zápase. Morálka modrých klesla na nulu, dopředu se vytáhli bez ohledu na to, jaké bylo jejich původní postavení, a červená mohla začít uskutečňovat svůj plán s 1000 Mojmírovým gólem. Ondrc si totiž poranil koleno a tak se opaloval místo Mojdy on. Mojda však ukázal, že to nebude tak jednoduché, nedal hlavičku, kterou by před padesáti léty, i vloni, ještě jasně dal a tak jediným úspěchem bylo poté, co Tagyr ml předvedl okouzlující sólo mezi statickými protihráči, jeho doklepnutí do prázdné brány ani ne z metru. Jejich snahu však pokazil Giťa , který lelkujícího Ondrce překonal jak nohou, tak hlavou, a tak Mojda mazal do obrany a vepředu završil skóre na 7:3 Špačour, který doklepl Benďasovu nepovedenou střelu. Ten měl na noze opravdu 3 fíky, jak sliboval na začátku, ale je otázkou, jestli takový lempl má ještě chodit. Ze svého výkonu dobrý pocit nemá. Samostatnou kapitolou je stav hrací plochy, který se tradičně změnil v drnoviště a míč na něm poskakuje. Zatímco minulý týden jsme si na rovný povrch nemohli zvyknout , teď jsme zase měli problém pohlídat pravidelné odskoky míče na struhadle, který stav plochy připomíná. Nevadil snad jen Tagyrovi ml , který byl tím pádem potrestán povinností koupit rundu zelené. V klubovně Kuba loudil delší zápis, neb se v kabině vétřiesky nudí, protože nemá na data, a nemá co číst. V Libině totiž zavřeli knihovnu, když se v průzkumu potvrdilo, že více než polovina obyvatel je negramotných, neb pan učitel, jak zjistila inspekce na škole, je němý a tím pádem k výuce nezpůsobilý, tedy slovy klasika.