Naše vláda ukázala všem kritikům, Páju nevyjímaje, že není pravda, že je špatná a zřízením komise Antisucho vyřešila problém se suchem, které nám údajně akutně hrozilo. Zejména jejich opatření ocení lidé ve vytopených domech a také náš klub. Poté, co zmiňovaný orgán zařídil noční deštík, seznali hlavy pomazané, že je třeba zajít do vyhnanství, kam sahají naše hluboké kořeny a také odkud pochází název tohoto slovutného klubu, neb učňovka byla spíše houba, než archektonický skvost z dílny mistra Šlajze. Smýčil rozhodl, že bude losovat Kolcek vlastnící zelené eso a snažil se zamaskovat, že zbytek karet odnesl domů, aby si s manželkou zpříjemnili kvetoucí podzim života. Druhého lapače tedy vybral sám a Mira, kterému popraskali nafasované policejní bicepsy, našel své nové místo v klubu. Zatímco Ondrc s Bp se vepředu předháněli v zahazování i těch nejvyloženějších příležitostí, mrskal Mira s sebou v brankovišti jako pstruh. Jen díky němu a také tomu, že BP pochopil, že dnešek není den k překonání střeleckých rekordů a jal se nahrávat spoluhráčům do šancí, které už nešlo nedat. Běhavý tandem Tom od Mojdy ( cca 15 let) a Libor vytvářeli šance a stříleli na nebohého Kolcka, který marně přednášel zásady obrany, které odkoukal ze své vedlejší sportovní aktivity. Vhodil i několik dlouhých míčů do volného prostoru, kde se však nemotora Mojmír nemohl ani dokulhat. Krmelec vida, že boj je ztracen nahlásil zranění a červení museli střídat, nicméně ani to nezabránilo jejich střelcům držet dostatečný náskok před přeci jen skórujícím soupeřem, kde Kuba prokázal skvělou mušku a pivní dynamiku. Těsně před koncem Kolcek ukázal i zajímavou ochotnickou scénu, kdy se nedostal k míči, který kontroloval Ondrc a padl s výkřikem na zem. Dokonce se mu podařilo najít i nějaké bolístko, ale zbytek zápasu jeho absence neovlivnila a červená vyhrála 10:7, když to ale mělo být devět, ale u druhé branky se k míči na čáře prodral Pája a tak byla branka připočtena oběma, aby se nehádali.

Při odjezdu taxi službou pravil včera BP, že ať někdo napíše zápis, že on to nestíhá. Tak jsem jej dopsal a kmému překvapení při vkládání na tyto stránky jsem zjistil, že světový unikát není jen ten co o něm píše BP. Ale i to, že náš klub, při nedostatku sportovních novinářů, má z tohoto týdne zápisy 2!!!
Tak tady je ten můj, pro porovnání:
Fotbal 9.6.2024
Tak nás je zase málo. Povoláme posily. Napsali se oba Hofmani, ale starej ne a ne. Poslední zkouška nastala v 9:20, bohužel Tágo nekomunikuje. K tomu jen poznámku: Nelze nechat ve statusu „NEVÍM“ Do soboty se kopáč musí rozhodnout a napsat ano, nebo ne!!! To Tágo neudělal a nechal nás na vážkách. Druhá věc je, že když on nedorazí, většinou nejdou ani synové. To se tentokráte nestalo a mezi vraty se objevila postava Tagyra mladšího. Tak a jsme licho. Luba hlásil, že mladej by teoreticky mohl být k dispozici, ale je třeba zavolat jeho mamince. Což Luba udělal a větu začal k bejvalce „ to jsi ty miláčku“??? A bylo domluveno. Jenže….. mladý dorostenec Hájek si udělal ze stařeckého klubu střelnici.
Ale ještě k začátku. Dnes mimořádně(letos podruhé) se v kabině objevil Radulov. Vypadá to tak, že stačí navštívit středa, či pátek restaurant Koruna a dát mu na makrelu něco dýška a sovětomil se jistě dostaví. Já tak učinil ve středu 7.6. a tak Ráďa mohl hrábnout na plechový stolek pro červené eso. Lempli zůstali 3. BP, JŠ a JV. Těch se volba proti červenému esu netýká. Naznali jsme, že úroveň výše zmíněného nechodiče, by mohl dosáhnout Tom a tak jsme porušili pravidla losu a řekli si že tak to bude správné. Radek jako filuta sáhl po nejlepším dorostenci lokopramet ŠPK a Tom zvolil Tága. Radulov doplnil Laďou, Kubou a nim přidal letošního šťastlivce Jarina, do branky si vybral Radese. Tom k Tagyrovi přidal Lubu a dvojici BP+Smýčil, Mojda do svatyně.
Z počátku vypadalo, že to půjde hrát. Červení vedli 1:0 pak 3:1 a modří ještě do půle srovnali na 3:3. Jenže hbitému útočníkovi BP odskočil balon mimo dosah kopaček, Tvrďák Jaryn jej nakopl dopředu a před modrou brankou nastala trma vrma, kdy Mojda při snaze odkopnout v posledních vteřinách půle míč do bezpečí, trefil 5vt. před koncem ruku Smýčilovu. Již po čase si postavil Rades míč na puntík a neomylně proměnil. Marně Mojda lamentoval, že na suchým terenu by 3 ze čtyř chytil. Asi i proto na druhé straně pustil v suchu dalších 5. Ale to už byla jiná písnička. A to písnička, jak zesměšnit stařičké protihráče. Radulov pravil, že přepálil začátek, tak se stáhl do obrany a jen občas doplnil duo Laďa, Lubošek a ten střílel a střílel a střílel. Nakonec se jeho skore zastavilo na čísle 6 a oprávněně se stal mužem zápasu. Kdysi za dávných časů takto Mojda dovedl svýho mladýho a pak už jen slyšell : „Mojdo už ho nevoď“ Takže teď : Lubo už ho nevoď, je to nehratelné i pro naše leadery tabulek.
Dnes slaví opožděně Tom 42. narozeniny. Minule hostil Špačour, tak to Tom donesl dnes. Už dávno neplatí, že se jídlo nosí jen na kulaté. Prostě narozky znamenají lukulské hody. Tak jsme dnes pojedli přímo z pekáče dobrotu Kristýnky Jarmarovic zvanou sekaná, Bohužel nebyla hořčice a okurky došly taky brzy. Nicméně se většina nacpala zase před obědem, tak se muselo doma vysvětlovat, že „dnes nějak nemám hlad, to víš mámo, horkooo“ Rádi bychom to zalili dobrým pivem, ale tomu dnes nebylo dáno, nechutnalo. A tak si pošušňávali pouze řidiči a nepíči na grepovém Birellu a my ostatní ještě na zelené za nejlepšího Lubu.
Tak zase za týden. A prosím nenechávejte nás poctivce čekat až do soboty kolik nás vlastně bude!!! Konečný stav modrá 3 : červená 9 Podrobnosti v tabulce. Zdar

Je to neuvěřitelné, jak náš, dalo by se říci, provinční klub, udává trendy v tak celosvětovém fenoménu, jako je fotbal. Poté, co Giťa vyplatil Tagyra za práce, který svět neviděl, začalo u Hofmanů oslavování gádžů a jejich dobrých srdcí, neb jinak se sociální dávky a různé brebendy, která toto oblíbená komunita od nás dostává, nedají nazvat. Našemu klubu to přináší bonusy v klubové pokladně ( pokud se dokáží vymoci). A tak místo přihlášeného Petra jsme museli řešit lichost. Luba přišel s nápadem, že mají v práci na flekování již zaflekovaných komunikací nového humanoidního robota a že by bylo možná možné jej naprogramovat na fotbal. Zajel pro něj do práce a s dispečerem zimní údržby, co má službu, kdyby něco, domluvil tento experiment. Navlékli jsme na něj Lubův dres a protože se otylý Krmelec, co jistě nemá na poličce u postele veganské kuchařky, bál, aby se nepoškodil, vzal si ho, aby na něj dohlédl.
V první půli se náš nový kamarád seznamoval s hrbolatým terénem a blátivými loužemi uprostřed hřiště, ale i tak se mu podařilo obstřelit Mojmíra, který bohužel neměl sněžnice, které jediné by mu dovolili alespoň minimální pohyb v blátivém brankovišti. Klíčové se ukázaly dvě situace na konci první půle, kdy nejdříve Bp sice zpracoval dlouhou přihrávku, ale míč mu odskočil a tak nemohl nahrát úplně volnému Tomovi před bránu soupeře, zatímco z protiútoku 3 vteřiny před půli nakoplo nemehlo Mojda nemehlu Smýčilovi ruku a pro Ondrce nebyl problém strhnout vedení na stranu červených na 4:3. Jak skončila první půle, začala druhá. Sentinel Krkovička lapal v obraně po dechu, čehož využilo robotické vozítko a sázelo jeden gól za druhým ve vedru upečeným modrým. Ti doufali, že se mu vybijí baterky, ale má asi solární kolektory a jen díky tomu, že Laďa ukázal neobvyklou formu lemplovitosti, neskončil zápas ještě větším debaklem. Č – M 9:3

02.06.2024 12:00
Opět 16 sportovců. Kapitáni Špačour (modrá) a Giťa (červená) rozhodili týmy. Zápas sice byl do gólu modrých na 5:4 vyrovaný, ale nakonec skončil předpokládanou výhrou modrých, kde letka Peťa Hofman, Libor, Laďa a Špačour byla nad síly červené obrany, na které to Giťa postavil. Když se k tomu přidá výkon Mojdy, který tentokrát jednoznačně přechytal Ondrce, byla z toho nakonec pohodlná Modrá výhra 9:5. Mojda tím pádem potvrdil své postavení na čele tabulky. Vzhledem k jeho opět vysoké účasti bude těžké ho z tohoto místa kýmkoliv sesadit, pokud nebudeme mít dlouhodobě jemu vyrovnaného brankáře. Na druhé straně je překvapivě Tagyr s bilancí -6!
Bestmani byli poprvé vyhlášeni 3...z toho Petr Hof a Libor poprvé letos. Libor dal navíc svůj stý gól v našem klubu, takže měl úspěšnou neděli a dost dluží :-) U té další neděle naviděnou.

Tentokrát, i za účasti slunečníků z Tagyrova hnízda, se konalo utkání, ve kterém dominovaly defenzivní šiky a také Ondrc v červené bráně, který zaslouženě pobral cennou trofej pro bestmena. Červení se těsně před přestávkou ujali vedení poté co Benďas nechrtil a poslal míč před prázdnou bránu Honzovi z Přerova, tedy jak ho presentovat Tagyr. Modrá vyrovnala poté, co Ondrc nepochopil, že kapitán Jaryn je vše, jen ne vybroušený technik, a tak jeho zpracování přihrávky, které mu odskočilo sotva 15 metrů potrestal Suďa lobem do opuštěné brány. Honza ještě jednou dokázal strhnout vedení na stranu červených, když tomu předcházela sporná situace, ve které Peťa Hofman přišlápl Špačourovi drápy, a Jaryn napravil chybu úspěšnou střižbou o uznání branky. Těsně před koncem ale modrá přeci jen vyrovnala a tak se šlo na zbytečné penalty, které otevřel mladý Tagyr utěšenou pod víko. V červeném však kopali dva lídři penaltových kopů Dan a Bp, kteří nezaváhali a protože i většina spoluhráčů dokázala otylého lapače pokořit bylo pivo na modrých. Červené navíc potěšila odlivka zelené od Jardy, který dal svůj nejdražší penaltový kop , neboť byl stý pro jeho barvu a tak o zábavu bylo postaráno. Červení vers. Modrá 2:2, penalty 5:2.

Rozdílový hráč jsem nebyl já, ale Honzík!! Proto jsem mu dal i o zápase hlas, já jen byl na konci útoků, které skončili gólem. On sám dal 3 góly a mě na 2 nahrál. Nebo 3? Nevím, zbytek mi nahrál Kuba.

Zápis z neděle 19.5.2024

Dvanáct lidí je slušný počet, dnes si jistě dobře zahrajeme, jsem si ráno pobrukoval u deště kolem osmé hodiny. A to se ještě přihlásil Kubík, že se mu změnila situace. Smejkaliho neměl na blátíčko kopny a tak jsme před devátou vyrazili nějaké pořídit do Sportissima. Že budou vítězné a taky střelky, jsme teda netušili. Nedalo mi to a volám Jarynovi, dnes napsanému. Hele Jardo, nemůže nás Máťa vysudit? Jarda, že to zkusí a vzápětí mi volá, že ho nemůže vzbudit, nebere mu to. Je to normální ve čtvrt na deset chrápat? Vy to taky tak máte dědci? Já už od sedmi nespím, jen se nutím válet aspoň do osmi.
Jarda při pohledu na ubrečené počasí ale pravil, že nás vysudí a nepůjde. Leda, že by Matese vzbudil tak přijdou oba.
No a za 5 minut půl na hřišti je pouze Mojda. Trousíme se a když přijde Tágo, tak na otázku, kde má mladý, co jsou napsaný, praví že jsou nezvěstní. No co, kasa bude bohatší o 200,- a my to odehrajeme ve 4. v poli.
Do branky si stoupnou Pája a Mojda a eso má letos snad už po osmé Kuba. Moje je červené jako druhého kapitána a tak lovím rozdílového Miru Poldu. Proti němu bere Kuba Laďu a jak se ukázalo rozdílovým hráčem se stal právě pětigólový Laďa. Druhá volba u mne je že potřebuji beka Tagyra, kterej umí rozehrát a nakonec jsem já a Giťa. To půjde, myslí si červení. Na druhé straně se do čtvrtice přidal Ivo a Giťa od půle tvrdil, že jim dojdou síly. Nedošly. Červení zpočátku pálili slepými a tak se modří potentním Laďou dostali do dvojgólového vedení. Do půle červená zkorigovala na 2:1. Jooo to půjde pomysleli jsme si, ale ouha. Z voleje trefený míč Kubův Pája neuvěřitelně vyboxoval do rohu, kam si i pro něj zběhl. Jenže chybka v komunikaci a modří nemilosrdně trestali. Když poté okamžitě potvrdili na 4:1 bylo s červenými zle nedobře. Otevřeli záda, do branky zalezl Tagyr ale nestačilo to. Tagyrova dnešní forma vyvrcholila, když si postavil zeď a schoval se za ni. Smýčilík tak jednoduše mrskl míč k druhé tyči a mohlo se pomalu jít do klubovny. Konečných 8:3 hovoří za vše.
Nakonec jsme se shodli, že výsledek je zasloužený a 2lt Keprníku za rundu zelené obdržel Smejkalinho z novýma adidaskama. Porazil o fous pětigólového Ladíka, jež dnes byl opět všude. O výhru se ale rovným podílem zasloužili všichni modří.
Tolik dnes zpravodajsky a za týden Ti co mohou v neděli o půl desáté začínáme.
Zdar

Kromě tradičního anarchisty Páji dodrželi přihlašovací deadline a tak jsme se bez komplikací sešli za
slunečného dopoledne v počtu 12. Soupiska dala tušit, že se bude hrát běhavý
zápas.Průměrný věk zúčastněných, pokud započítám že Mojda chytá jak o 20
let mladší borec, totiž byl dlouho do historie rekordně nízký. Kvalitním
výpočtem mi vyšlo 48,25 roku…no posuďte sami, kdo z Vás to má?Pozn:
i s neomlazeným Mojdou bysme se dostali pod pade. Esa vytáhli tradiční
karbaníci Kuba (snad posedmé) a Mira Polda (snad pošesté) – kluci měli
byste se dát na poker – a vylosovali následující týmy:
Č: Mojda - Kuba, Luba, Laďa2, Libor, Tom3
M: Ondrc - Tagyr, Ivo, Kolcek, Špačour2, Mira1
Renomované sázkové agentury vyhlásili před začátkem zápasu kurzy 1,7 na
Modré a 2,2 na Červené. A jak už to tak u zkušených bookmejkerů bývá,
tak obraz na hřišti vypadal dle stanovených kurzů. Modrá byla ve větším
pohybu a postupem času si začali vytvářet i šance. Vlivem vlastní
nemohoucnosti, kvalitních obraných zákroků soupeře nebo velké smůly ale
porazili osud a fotbal potvrdil, že nemá logiku. Góly tak začaly padat na
druhé straně. Nejdříve šťastně Tom, pak krásně z voleje Laďa po super
nahrávce Libora a pak povedenou levou Tom dostali skóre až na 3:0 pro
červené. Když ve své již Xté šanci skóroval hlavou neuhlídaný Špačour
(za což byl v klubovně potrestán), bylo zaděláno na drama. To už se ale
dostával do hlavní role této části zápasu Luba „Štístko“ Hájek. Jak
jinak pojmenovat jeho tři pro Mojdu nechytatelné tyčky vlastní branky
To už bylo na Modré moc a tak Tom po další příhře Libora a znovu Laďa do
prázdné doklepli poslední hřebíčky do modré rakve. Teda ještě ne
poslední, protože ten si modří doklepli sami groteskní situací,kdy se
Špačourovi s Kolckem nepovedlo dotlačit z metru do prázdné brány ani ve
dvou, protože jim překážela nejen znovu tyčka, ale překáželi i sami sobě
A tak Mira jako kapitán znovu, už pošesté, neuspěl. Což nám oznámil
Mojda v klubovně jak to umí jen on. Mužem zápasu byl vyhlášen Tom,
Špačour zaplatil rundičku za stý gól modrých a Tagyr zůstal na záhradce
jako poslední… Nazdar za týden.

sestavy:
červená
Kapitán Tagyr - 45 let
Peťa H. - 27 let
Maty Vintr - 22 let
Honza Přerov - 48 let
Tom (?) ale běhá, jako by mu bylo 25 let
Lapač Jarda 59 let
Kuba 32 let
modrá kapitán Giťa - 61 let
Mira Zatloukal - výsluhy, takže 60 let
Laďa 59,5 roku
Ivo - 63 let - ale nejistých, rozmazaná cifra v matrice
Pája - 61 let, ale chorobopis popsaný jak u 82 let
Bp - začínající důchodce, takže min 65, navíc nedonošený
Mojmír - 103 let
**************************************************************
Náhodný divák by se domníval, že na našem plácku dovádí stará dobrá „zemědělka“, neb mimo Tagyra a jeho synka se na place po pár týdnech znovu objevil Honza, se kterým se Tágo seznámil na samotce při pingpongovém turnaji v Žatci. Není divu, že si k sobě přizval ještě Kubíčka, jenž si už v duchu připisoval další bod do kolonky laciných vítězství, pak vzal otce a synka Vintrových a díky červenému esu samozřejmě Toma – lídra všech tabulek od Hrabové po Brno Líšeň. Tagyr je známý svoji urputností při výběru hráčů, a tak si Bp už dopředu vzal modrý trikot, a spolu s ním tvořily „obávanou“ obranu šedesátníků figurky Iva, Páji a vzadu Mojmír. Benjamínek týmu Laďa co už, jak říkává předseda, také nebude mít na parte noticku, že umřel předčasně, také něco pamatuje, a tak Maty Vintr – Tom – Peťa Hofman proti nim, jako útočná vozba, působili nepatřičně. Ale červení, vědomi si své jasné fotbalové převahy, začali lehkovážně a výsledkem byly dva góly v jejich kase po deseti minutách. Pak ovšem Benďas lajdácky propustil míč z rohu před bránu, kde Honza z Přerova jen nastavil nohu a korigoval stav. Toma píchlo v zádech asi tím, jak mu na ně dýchala historická obrana, která ho pronásledovala na každém kroku,tedy pohledem, ale jejich spoluhráči těžili z rychlých brejků a navýšili až na poločasových 4:1 i díky tomu, že se Mojda posunul k tisící brance a zápisu do zlaté kroniky klubu. O půli se červení připitoměle ptali, jak ještě dlouho modrá zeď vydrží běhat, jako kdyby nevěděli, že kam oni doběhnou dědci dohlédnou. Taktický plán modrých pro druhou půli byl jasný – zatáhnout se dozadu a ubránit cenný výsledek. Jenže realita byla jiná – nejprve si Pája neporadil se situací, kdy sám, nikým neatakován, tak dlouho váhal s rozehrávkou, až míč nakopl do Peti, od kterého se odrazil k Tomovi, který potlačil bolest a povodil Mojdu. Chvíli na to Ivo podcenil dlouhý pas a merunu propustil na Toma, pro kterého nebyl problém obalamutit ochrnutého lapače a bylo to zase o gól. Mojmír byl několikrát v první půli nastřelen do kdysi citlivých míst, ovšem po další šmudle za jeho zády, kdy Petr špičkou jen posunul balon, který se dokutálel k tyči a od ní do brány, začaly Mojdovi tradiční lamentie co měl a neměl dělat. Naštěstí to tentokrát ladilo triu Giťa – Mira – Laďa a tak dali potřebné branky, aby pro tým získali cenné, Mojmír říkal zlaté, vítězství 7:5. Pod překvapivý výsledek se podepsal zejména Pája, který nejen že Toma dokázal uskákat ,ale ač bolístek, hrdinně nasadil své krásné tělo k blokování jeho pověstných pumelic, a nejen to, on dokázal se při jedné procházce po soupeřově polovině i skórovat. V hlasování o nejlepšího hráče jej předhonil jen kapitán Giťa, který krom toho, že sestavil konkurence schopný tým z mužstva, které mu zbylo, i sám dvakrát skóroval, za což byl oceněn v dnes vzorné restauraci i možností koupit kolečko zelené a vodky pro Honzu, i když, pravda, finská to nebyla. Ale bůh ví čemu v Přerově říkají finská vodka.

já jsem klidně pro a zápis taky chválím!

Chválím nedobrovolného zapisovatele, za rychlost a pestrost. Mě to bavilo, zcela jistě tak jako bavilo Mojdu být žlutým, červeným, či černým terčíkem na stadionu Sigmy. Sám totiž nevěděl jak to nakonec bude, a proto jen dřív. Proto nešel ani do klubovny, kde se nedaji objednat naráz dvě rundy zelené a sklo na pivo taky nemají. Hrůůůůza. Že bychom zase popřemýšleli o změně?? Možná až se vrátí Suďa a ukradne zpět naše relikvie. Za mě to stojí za úvahu, když číšnici je líno nás venku obsluhovat a raději hraje šipky. Tak takhle tedy ne.

Protože je vedení klubu nedůsledné, tak je bordel v losování kapitánů, čímž původní myšlenka rozložit tuto čestnou povinnost na celý kolektiv vyvětrala a změnila se v to, že vybírá úzký okruh lidí, kterým je blbé neotáčet kartu,, nebo se schovávat na hřišti, dokud někdo nevyměkne.
Mělo by být připraveno tolik karet, kolik je účastníků, možná s vyjmou nahodilých hostů, mezi které se tento týden zařadit Tagyrův kamarád z nedalekého Přerova, jenž si dokonce dovezl na hřiště k potěše pokladníka vlastní fan klub.A tak jsme měli pouze o 9894 diváků méně, než zápas hvězd. Protože bylo víc lidí poschovávaných v různých koutech areálu, než v šatně rozhodl Šmejkal Jan, poté, co si našel zelené eso, že jediný, kdo by mohl být hratelný s červeným esem, je známý dobroděj Bp, který mu, ač měl červené, nechal požadovaného Toma, synka i Tagyra s Kubou. Červené oblékla osa Ferdiš, Mira, Pila, takže Benďas se hned od začátku smířil s tím, že se nezpotí neb se nemusí obávat nahrávky a snažit někam nabíhat, protože oslavenec Špačour měl plné nohy práce uhlídat Toma, a Pila i Mira jsou na takové úrovni, že nahrávají krom sobě, zásadně jen nadstartartním fotbalistům, kterým kapitán červených jistě není. Nicméně se přichomýtl k vedoucí brance červených, když se nechal odehnat Pilou od odraženého míče, který Špačour následně dotlačil za ochrnutého Mojmíra. A když Přerovská posila trefila vinkl poté, co proti němu nikdo nevystoupil, tak se zdálo, že je vymalováno. Jenže to by na hřišti nesměl být zelenoesý kapitán. Ten si, na rozdíl od kolegy při losu, užíval spousty míčů, a i když některé zadrbal, v klíčové chvíli zavlnil rameny, na což Pája reagoval pohybem od pravé tyče, kam následně Honza zasunul. A protože Smýčilík ukázal, že jsou okamžiky, kdy, ač geneticky hendikepován, by člověk uvěřil, že fotbal umí, tak krásnou střelou ze střední vzdálenosti pokořil skorostrejdu v červené bráně a srovnal na 2:2. Benďas si užíval návratu letního počasí a těšil se na odpolední klání v Olomouci, což spolu s tím, že nikdo nemohl předpokládat, že mu Mira poprvé letos nahraje, trestuhodně netrefil úplně prázdnou bránu ze dvou kroků, a tak se muselo jít na penalty. Dlouho vyrovnané penalty rozhodla dvojice Tom a Ferda, ovšem opačně, nežli by se dalo očekávat a tak Tom, který nechtěl zabít svého příbuzného, jen přihlížel, jak Ferda vytočil levý hák , co má místo nohy, a nedal Mojdovi šanci zakročit. V klubovně Špačour vytáhl podezřelý produkt z dílny nejmenovaného obchodního řetězce, ale někde sehnal hořčici s patentním uzávěrem, od které jsme byli následně všichni zasraní, a obstarožní pečivo pod vrstvou vychrstlé hořčice společně zařídili, že jsme měli problém uhlídat tyto dvě nehomogenní hmoty a neměli jsme prostor pro hledání nedostatků v předložené modro oranžové pochoutce. Většina kopálistů mířila na fotbal, nicméně klubovým fíglem jsme ještě zkušeně získali ŕundu od novice, kterého jsme intuitivně vyhlásili bestmenem zápasu.

ok :-)

proč????
celý ten fór je v češtině - obilí - obydlí. Jiný důvod použít tento fórek v tom není. Trvám na původní verzi

do korniky to ale přesunu raději s tvrdým Y :-)
zápis opět fajn!

Moravskou bránou přitáhla zima, a tak se na domovský trávník mohl vrátil Laďa, a také překvapivě brazilská posila Fabio, neb v Brazílii začíná zima, což vypadá jako protimluv. Mojmír věděl, že musí zachytat, nebo bude bez plusu. Fatální roli však v dnešním zápase sehrály tyče. Benďas se nenechal přesvědčit, že dvě karty v horní řadě jsou esa, a tak osud pověřil losováním Kubu s Ivem , který dal přednost Liborovi před Špačourem. Byl tím pádem k vidění ofenzivní fotbal s častou střelbou a výtečným brazilcem, který hlavně Toma, jenž ho v akci ještě neviděl, přiváděl k zoufalství. Naštěstí má fotbalové schopnosti vyvážené, a tak opět nedal penaltu. Silné obrany, hrbolatý terén a červená ukvapenost v kombinaci se zásahem několika tyčí směřovaly první poločas k bezbrankové remíze, kterou odmítl Bp, který u postranní čáry povodil Iva a přes dva jeho spoluhráče učesanou přihrávkou oslovil před kasou úplně osamoceného Toma, který s notnou dávkou štěstí procedil míč pod jihoamerickým tělem do sítě. Druhá půle přinesla řadu šancí oběma týmům, zázračně Jaryn dvakrát nasměroval míč do tyče vlastní brány, ale ani v jednom případě to branku neznamenalo. Modří dokázali vyrovnat, ba co víc, deset minut před koncem přestáli hlavičku Špačoura po rohu, která se zastavila na spojnici tyčí a mohli sami rozhodnout. Ruce letěli nahoru po hlavičce Ladi, která olízla obě tyče, ale nakonec se neposlušná mičuda rozhodla udělat spravedlnosti za dost a vykutálela se z brány. Nakonec rozhodl opět klíčový hráč první půle, když šest minut před koncem posadil na hlavu Peti technicky kopnutý roh a bylo vymalováno. Za zaznamenání stojí jen předsedovo extempore s polovinou červených, když požadoval za nešťastný zákrok neohrabaného otylého Kubíka penaltu, i když musel vědět, že Fábio je tutovka, zatímco trestňák jistou šanci dával. V klubovně se Kuba revanšoval klubu a kamarádům kartonem piv, který jistě nechybí ve skladě pivovaru, a který si bůhvíproč odnesl Špačour jako bestmen zápasu. To Fábio si do letadla odnese vzpomínku na výjeb zvaný střižba, kterou sem dotáhli dva vyčuránci Jaryn s Ivem, a který stál brazilce rundu zelené a pozdní návrat do přechodného obidlí v rašícím obilí pod Hrabenovským kopcem. Červená – Modrá 3:1

Co se tam dělo? Zápis vypadá strašidelně. Škoda, že jsem nebyl, měl bych spoustu mentálně i pohybově rovnocenných kamarádů. L.

Náš klub ukázal opět svoji nadčasovost a vzhledem k tomu, že na dnešní den připadl den postižených, připravili jsme, ve spolupráci s nadací TV Nova, akci pro vozíčkáře a postižené z několika ústavů, takže hráli hoši z Jedličkárny FCD ( fotbalový klub deb/dál se nám název nepodařilo lozklíčovat, omlouvám se , pozn. autora/) proti Olšanským tygrům, v jejichž dresu se mimo Olšanský ústav, objevili borci ze Šternberka, Bílé Vody a týmu Icarus Nové Zámky u litovle. Je obdivuhodné, jak chlapci, postiženi obrnou, dokázali dát i třeba rovnou dvě přihrávky, nebo kopnout do míče, i když někdy třeba na druhý, nebo třetí pokus. Jediným problémem byla skutečnost, že kluci i poloholki neměli k dispozici dresy, a tak jsme jim dali naše. Členy klubu, kteří dělali stafáž, byli brankáři Mojmír a Kolcek, aby si parta chromých nadšenců zahrála. Na trávníku, jenž dosahoval výšky v některých částech až skoro po kolena, ( tím pádem těm, co se s nimi život nemazlil, jak říkával náš chorý kamarád Lokša), dosahovala až po bradu, se od počátku hrál antifotbal od šestnácky po šestnácku, neboť je stará pravda, že do šestnáctky umí vniknout jen Kulinský, nicméně parta v červeném byla přeci jen marnější a tak modří tlačili, ale ten v dresu Giťi úplně neovládal dolní končetiny a tak z pěti vyložených šancí nedal jedinou. Před půlí však k míč odskočil na červenou ruku a Kolařík Jan dokázal trefit mezi tři tyče, což dnes na skórování bohatě stačilo. Nicméně, celá hra byla protkána spoustou nepřesných přihrávek, resp přesných přihrávek na soupeřova hráče, nákopů nikam, nebo na nikoho apod, ale co můžeš od kreténů čekat? To nezvládala ani režie TV Nova a ukončila přenos z obavy o zdraví diváků u obrazovek.
Když už to vypadalo, že skóre 1:0 nikdo nezmění, neb lemplovitost dosahovala úplného vrcholu, osmahlý chlapec v dresu Tagyra dokázal vyrovnat a tím nasrat nás přihlížející, neb bylo jasné, že další gól vstřeliti není v moci žádného z týmů. Překvapivě se to povedlo červeným, protože modří měli smůlu, že jeden postižený hráč měl ještě ruku, a za ruku v brankovišti se měla kopat penalta, ale Mira, známý prosazovatel férové bezkontaktní hry, prosadil, že se bude kopat jen trestňák z pěti metrů. Ten červení přetavili ve vedoucí branku, modří však následně ze stejné situace vytěžili vyrovnání a tak se kopali nic neřešící penalty, ve kterých si Kolcek upevnil sebevědomí, a modrá brala bonusové pivo. Jedličkárna vers Okresní přebor 2:2 na penalty 5:2, neb Mojmír pro potěchu těch chudáků pustil vše, co letělo na branku.

Vážení kamarádi, slíbil jsem svým souputníkům, že ještě chvilku budu společnost "těšit" svými připitomělými hláškami a vtípky, nicméně moje tělo už 4x řeklo, že to nechce.
A já jsem poslušný. Nevím, co je příčinou, ale děkuji touto cestou Kubovi, že mne odvezl domů, neb jsem tam sám nebyl sto dojet ani na elektrokole. Řeším to s lékaři. Pokud bych se měl zúčastnit dalšího klání a situace s opakovala, budu nucen OKAMŽITĚ odejít ze hřiště. Teď jsme to s ohledem na počet hráčů neudělal, a bylo mi tak zle, že jsem viděl bílou mlhu a měl jsem pocit, že to je moje poslední hodinka. Tím pádem nevím, jestli má cenu se hlásit do stavu, když nemohu zaručit, že zápas dohraji.

Zase se ukázalo, jak je náš klub světový. Po éře černokněžníků na pokladnickém stolci přišla doba veřejně kontrolovaného účtu, a na pokutách se vybralo tolik, že si klub mohl dovolit vzít na hostování, do konce jara, brankáře. Bohužel nevyšel rozjednaný Kolář ze Slávie, neb ta má ještě nádstavbu před sebou, a tak jsme nabrnkli volného lapače z nedaleké Brazílie, který ukázal Mojmírovi a dalším, že nejen země Pláničky a Čecha, ale že i kanárci umí vychovat slušného brankáře.
Jaro se letos nekoná, a tak na letní trávník v úmorném vedru vedli své ovečky Kuba a Tom za hlasitého Mojdova naříkání, že Kuba neumí losovat, tak proč se k tomu sere. Nakonec se ukázalo, že rozdíl byl hlavně v brankářích, neb všudezdejší odchovanec G6 Sau Paulo , ze kterého měl Giťa největší nervy, neb na soupeře polovinu zápasu zívala úplně prázdná brána, zachytal neskutečně, a oprávněně kupoval zelenou laskominu za titul hráče dubna. Pravdou je, že před ním hrála nepropustná obrana ve složení nikdo – Tagyr – nikdo, mezi nimiž se procházel Bp, jehož opět postihl moribundus, a tak se zmohl jen na zabránění cca třem jistým brankám. Kanárek ale udivoval nejen siláckými řečmi, slušnou nářeční češtinou s řadou dobře zvládnutých vulgarismů, ale také brankářským stylem, který potvrdil neproměněním penalty a druhé penalty. V útoku za zmínku stojí jen jedna kombinace na jeden dotyk po které modří skórovali do prázdné na ose Giťa – Libor – Tom. Červení většinu zápasu tlačili, ale na betonovou obranu prostě nestačili a když nedáš góla, ( ani z penalty) , nemůžeš vyhrát.
Červená *- Modrá 0:2

07.04.2024 12:00
Spoustu omluvenek jsme měli tuto extrémně teplou neděli. Trojka členů chlastá s Evou Burešovou někde v Itálii, někdo je raněn, někdo prostě nepřítomen...a tak hratelný počet zachránilo až Tomovo naverbování Metli, který si po několika dekádách zahrál v týmu se svým otcem :-) Navolil si je oba do červeného týmu kapitán Kuba, který měl dále k dispozici Pilu, Smýčila a v bráně nestora Mojdu. Modrý kapitán Tom k sobě přibral Libora, Giťu, Tagyra, BP a do brány risknul novice Fabia, kterého přitáhl kdesi ze Sao Paula samotný náš předseda. Fábio, ostravský Brazilec, se stal nejviditelnější postavou zápasu. Hrál totiž víc libera než gólmana (nahrazoval ho na brankové čáře BP, který zápas absolvoval se zdravotními těžkostmi) a tím pádem tuto svou vytaženou pozici zachraňoval dost hraničními zákroky. Jen štěstí tomu chtělo, že se nikomu z červených nepovedlo trefit prázdnou kasu. Pak taky nedal 2 penalty, ale taky jednu Mojdovi krásně chytil. No a nakonec udržel čisté konto. I pro toto všechno musel jako zvolený bestman lovit několik realů z kapsy a platit rundu peprmintu. Zastínil tak v očích volitelů nestora Mojdu, který hlavně Tomovi opět převáděl, co všechno se dá v 67 letech chytit. Tom ale nakonec 2 góly přece jen procedil (druhý po geniální nahrávce od Giti) a tak modří vyhráli 2:0.

Fotbal 31.3.2024

Dnešní fotbálek byl jednak posledním březnovým a druhak byl směřován jako PRVNÍ JARNÍ Dohodlo se na dnešek, že Velikonoční neděli si zpestříme malou bečičkou a opečením špekáčků. Bečičku a výčep, jako vždy zajišťuje Kuba za rozumný peníz, tedy za půlku toho co platíme v nálevnách. Špekoňe si vzal na starosti dnes, opět hostující Pájislav.
Ale nejdříve k fotbalu. Poslední dvě karty na losovacím pultíku zbyly na dlouholeté kamarády Macha a Jaryna. Šlo jen o to kdo si vylosuje červený Eso a tím bude mít i fotbalový trumf Toma. Nakonec oba bratři v triku poskládali vcelku vyrovnané týmy, jež jeden, a to modrý měl na skladě pouze jednoho beka, kapitána Macha a ten druhý obránci překypoval. Tím pádem se v útočné vozbě mohli objevovat obranná jména jako Kuba, Pája a taky Luba.
Fotbal byl o poctivosti v bránění a hlavně o štěstí. Toho se dnes více urodilo na straně modrých a tak červení atakovali tyčky a dnes neprůstřelného Mojdu (až do 75 min) Zatím co na druhé straně nestačil všechno vychytat rovněž skvělý Ondrc. První gól po utěšené akci po ose Mach-Libor-Špačour-Polda, poslední jmenovaný umístil do sítě a druhý přidal hlavou dnes na stoperu neúnavný Peťa Špaček pomocí dvou tečí a rázem vedli modří 3:0. To vydrželo skoro až do konce. Červení ještě upravili na 3:1 ale Libor z úniku uklidnil modré na 4:1. Poslední gól si připsal Tom jen proto že modří už více méně nebránili, jelikož do konce zbývaly jen vteřiny a Mojda vyslal na steč i dnes obranáře Smýčila. Takže konečný stav 4:2, vydřeli zaslouženě bojovníci a povzbuzovaní sami sebou- modří.
K sestavám jen tolik: Na sudých 16 ks nás vysudil Peťa Špaček, který byl na kolách v Rakousku a jelikož díky saharskému písku se teplota nevyšplhala přes 14 stupňů, jal se přijet ohřát na 20.stupňovou učňovku. Bohužel nikdo nepočítal s tím, že rodina kamaráda Tagyra slaví Velikonoce tak významně, že Tágo si opomněl v středoevropském letním čase zapnout telefon. zhánění bylo tedy zbytečné, neboť jsme se mu dovolali pouze do schránky. Je to nečestné a nesportovní a bude opět pokutováno. Zejména proto, že na vysudění byl k dispozici jednak mladej Luba, jednak kámoš Libora, jednak vnouček Mojův, ale taky Kolcek. Tomu se nevolalo zejména proto, že jsme to nevěděli, ale taky proto, že kapitáni se nakonec dohodli, že budeme u červených střídat.
Doufám, že to neovlivnilo výsledek, protože červená, jak píšu vlastnila mimo Toma jenom obránce. Tak tedy :
Modrá 4
Mojda– Mach, Smýčil, Špačour 2-TOP, Polda 1, Libor 1, Giťa
Červená 2
Rades-Dan, Jaryn, Pája, Kuba, Tom1, Luba1, Smýčilík

Jak píši výše neodebrali jsme se do šipkového klubu, nýbrž narazili dobrotu z Radegastu v Šlajsaréně a rovněž Mira podal uchované sekty z posledního fotbálku, pečlivě vychlazené v místní lednici. Taktéž několikero litrů zelené se na nás smálo pod losovacím stolkem a navíc ještě jeden dokoupil Špačour, jež pověřil Šmejkalíňa aby dobral k rohlíkům okurkám, hořčici, pro které jel vozidlem do Kauflandu. Smýčil doručil opékací nádobu, Giťa jehle na špekáčky a Mach si ukrojil prut z místní lísky. Dřevo na oheň bylo ze Šmejkalovic bučíčků. Mohl se tedy rozdělat otevřený oheň, čehož se s radostí ujal Peťa Špaček.
Co už k tomu dodat. Veliká dobrota v podobě Bušínských špekáčků rozhodně udělala všem dobrou náladu, což rovněž umí i krásné počasí, jež dnes rovněž bylo. Fotografové pořídili několik fotografií na kterých je ty spokojené obličeje vidět a budou se určitě skvět v naší kronice. Stejně tak, jako tato jarní povedená akce klubu Group 5 . Já, jelikož mám doma celou squadru vnoučat a jejich příslušenství, jsem opustil skupinu již kolem 13:15, ale dál chodily momentky a zprávy o tom jak se dařilo. A tak po dopití bečičky se skupina držáků přesunula do Šipkárny, či kam a ještě dopíjeli tuto vydařenou akci o níž další zprávy na whats-upu psali jako o další tradici????
Takže na závěr nutno napsat Group 5 ještě zdaleka nekončí, ač stárne. Fotbalu a více takovým akcím teda ZDAR!!! Váš předseda

Losovali dvě největší hvězdy na place, tedy červený Tom a modrý Mira , ale i tak jasně lepší červení ovšem bez jisté obrany, nasadili do obrany Libora, kterému ovšem defenzivní úkoly nevoněli, a tak bylo jen otázkou času, kdy se věčně volné modré nemehlo Smýčil trefí. Podařilo se mu to asi na pátý pokus a následně hned přidal další trefu, kdy Ondrc očekával ranu od chlapa, zatímco přiletěla z pár metrů pucka od bábovky. Za chvíli krásně umístil hlavu do sítě Pája, bohužel vlastní, a Ivo už povolal své koně k vlastní bráně s cílem těžce dobytá území ubránit. Nepočítal však s tím, že Tom najde střeleckou formu a procedí merunu mezi kyčlí a tyčkou Mojdovy brány. Poločas 1:3 dal červeným naději, kterou zosobnil Tom hlavou k bližší tyči a následně Libor ukázal, že umí kopat nejen pánu Bohu do oken. 5:3 vypadalo jako jasné body pro červené, ale Tagyr vyčaroval prudký míč do předbrankového prostoru, kde Tom lajdácky bránil Peťu Špačoura a bylo srovnáno. Pak bylo k vidění několik pokusů zabránit nic neřešící remíze, ale nikdo se neprosadil a tak se šlo kopat penalty. Na rozdíl od minulého remízového setkání tentokrát Tom naměřil asi půl kiláku, takže souchotinami týraní jedinci měli problém k bráně dokopnout a tak branek padlo minimum. Nakonec v duelu kapitánů, po remíze v základních kopech, byl o fous lepší Tom a tak se pivo točilo za modré groše.
Ve vyhřáté (!!!) klubovně nejen že nám u nové servírky prošel celý litr zelené, ale v dobrém rozmaru byl zvolen nejlepším hráčem Smýčil , a bylo řešeno velikonoční setkání s grilováním špekáčků a konzumací piva za nákupku, tak se dá čekat účast zejména vyžírků a sportovních nadšenců.

Početl jsem si a pobavil se, jak už to u Benďasových zápisů bývá. Děkuji, osvědčil jsi se opět Karle Máji, otče indiánských pohádek

Kuba neunesl nepravosti z minulého týdne, tedy krokování penalty a vyloučení Holeše, a tím pádem bylo nutné vytáhnout z pelechu Miru, který si cestou pobroukával hity Lunetiků, na které trsal celou sobotní merendu v domě kultury, který je mimochodem jen o 5 let starší než prapočátek našeho klubu. Losáž tentokrát vyšla na Ferdu v červeném a BP. Nějaká dohoda byla, šlo jen o to, kdo získá hvězdu letošní sezóny Jaryna, což se výměnou za Miru a výběr v prvním kole příštího draftu povedlo Bp. Jasně lepší modří se dvěma pedestriány a Suďou v bráně, Tagyrem v obraně a Peťou s Laďou všude však nenaplnili od počátku roli favorita a jen zírali, jak jim Mira, podporovaný Lubošem a Giťou, které zazadu jistil Ivo s Ferdišem, sází jeden gól za druhým. Za stavu 1:0 totiž úřadoval Hrabovský mág Pája, který zneškodnil dvě tutové střely za háčky, jednu hlavičku z metru a dvě dorážky ze stejné vzdálenosti. Mojmír, který si našel nový flek jako podavač míčů, už o poločase vytahoval plesnivé propriety z bedny, neb chápe, že pro něj už na plácku místo nebude. Pájovi spoluhráči se nechtěli zastavit na stavu 3:0 a Mira ve vyložené pozici trefil tyčku. Modří se pokusili něco vymyslet a po kombinaci celé útočné smečky Špačour dotlačil míč za záda do té doby bezchybného obtloustlého lapače. Nutno dodat, že červení se nevyvarovali brutálních porušení pravidel ve vlastním brankovišti, a i když Mira reklamoval, že dlaha není součást ruky, vydával s opakovaně Suďa na zbytečnou cestu přes celé hřiště. Nakonec se ho Pájovi zželelo a asi osmý pokus proměnil, čímž udělal soupeři, který za stavu 3:0 proklamoval, že do poločasu nesmí inkasovat, pramalou radost.Půle 2:3 slibovala drama. Červení ale po poločase znovu inkasovali, když Pája lelkoval, neb si nevzal padesátku a měl obavy o krásnou pleť, čehož využil Špačour, který šmudlou vyrovnal, a začínalo se od znova. Potom se ale znovu prosadil Mira, jenž pohupování na koncertě svých snů pojal jako gymnastický trénink a podal letos určitě nejlepší výkon, a modří měli na mále. Nakonec slepé kuře našlo zrno a Bp proměnil asi svoji desátou příležitost tak, že hvodil míč, který k němu propadl, nohou za záda zkoprněného Pájomíra. Že je fotbal hrou chyb dokázal Tagyr, který svůj bezvadný výkon pokaňkal ztrátou míče před vlastní brankou a Mira dokončil svůj brankový festival. Suďa řekl, že už nechytá a naplnil tak obavy týmu o jeho mentální labilitu. Vše zachránil kapitán modrých, který poslal před Páju načechraný míč do míst, kde byl v klinči Iva a Ferdy Laďa, nicméně ten stačil rozhodit bránící hráče natolik, že Ferda posunul balón za bezmocného krasavce. Deset minut se hrálo nahoru a dolů, protože nikdo nechtěl hrát, z pohledu tabulek, zbytečný zápas, ale protože Bp už vystřílel patrony jako ukrajinská 63 brigáda a Ferdiš kraloval v brankovišti, zatímco na druhé straně také Mira už neměl náboje a Suďa opět lapal, další branka nepadla. O vzruch se tedy postaral, kdo jiný než Suďa, který po zákroku v brankovišti zabránil Lubovi v cestě za míčem sporným zákrokem, nicméně modrým se podařilo uhádat, že za tohoto stavu by případně proměněná penalta nebyla adekvátní a spravedlivá. Faktem je, že podobných zákroků v brankovišti je spoustu, jen možná nejsou tak vidět. A tak modří, kteří ani jednou nevedli ukopali ze svého pohledu zlatou remízu.
Panalty zahájili modří lépe, pak se ale za záda Sudi trefilo kdejaké nemehlo. Klíčové kopy ležely na Laďovi, který dal ( kam to napsat?). Poslední kopal kapitán modrých, kterému se podařilo na Páju vyzrát. První série tedy nerozhodla a vzniklo pravidlové vakuum. Pak se dohodlo, že budou nejdřív kopat kapitáni, potom brankáři, což možná stojí za zvážení, jestli z toho neudělat pravidlo. Souboj kapitánů však rozhodl Suďa vyražením kopu Ferdy a Bp , který umístil technickou střelu do protějšího rohu brány, než při prvním kopu.
Hlasování v klubovně potvrdilo starou pravdu, že ne vždy nejlepší hráč je titulován, protože Bp rozhodně letos podal lepší výkony, nicméně vidina tequily byla silnější, než volební intuice. Bohužel v klubovně nejsou dostatečně světoví, a tak se Mira spokojil s Morgenem, škodolibci s Republikou, a kamarádi se zelenou jak se sluší a patří podle klubových pravidel.

25.02.2024 12:00
15 přihlášených vysudil Luba, který byl asi večer povolán do Alp s radlicí :-) V počtu 6+1 jsme se tedy poskládali kapitánům Kubovi a Jardovi na Šlajsarénu, která byla cca ve stejném stavu jako minule. Absenci gólmanů vyřešil krom Sudi i Dan a šlo se na věc. Jardova červená vedla 1:0, pak modří obrátili na 2:1 pro ně a pak zaúřadovalo pro červené štěstí...nejprve jemně tečoval Tagyr střílený Kolckův centr za Suďova záda, pak přiznal muž zápasu Mira ruku, kterou se štěstím Dan potrestal a celé to završil Tagyr dalším vlastencem, tentokrát ale daleko výstavnějším, opět po Kolckově centru. Tento náskok vydržel až do konce, kdy se pouze mírně upravilo skóre na 5:3 pro červené.
V hospodě se zelenalo. Smýčil dovršil úctyhodných 600 kariérních zásahů. Gratulace! Mira Polda byl zase poprvé bestmanem. Čašnička si zapoměla tácek, takže nestíhala, bo nosila panáky jen po dvou, tak Mira musel pomáhat. Jak dobře mu to šlo, ví jen ti co zůstali do odpoledních hodin :-)
Souboj kapitánů se kromě losu udál i na place, kdy lehce neomaleným kontaktem přišlápl Jarda Kubu tak, až mu zlomil malíček jak se později ukázalo. Tak Kubo rychlou regeneraci přejeme!

super!

Děkuji za tak krásný zápis

Vzhledem k tomu, že není nikdo, kdo by napsal zápis a Tom prohrál, takže asi nebude ani sloupek vlevo jediné, co po zápase zbylo byly reakce aktérů.

První otázky samozřejmě směřovala na kapitány –
ŠPačour – není pravda, že jsem Benďase ojebal , vzal jsem jako první s červeným esem trio Mira – Laďa a Luboš, protože jsem mu přidělil dva lídry tabulky Jardu a Toma a bylo to tři na tři. Dana jsem bral, protože sice chytat neumí, ale umí postavit branku tam, kam se Tom neumí trefit.
Bp – Není pravda, že jsem Miru nechtěl, ale Peťa ho bral v prvním žduchu a řekl, že mám vzít Jardu, že byl minule jasně nejlepší a že má našlápnuto na titul.
Tagyr – není pravda, že jsem si nic nepamatoval, v 10 jsem měl malou kofolu a kolem druhé jsem slivovici zapíjel džúsem. Jo fotbal? Byl jsem omluvený….
Kuba – zaměřil jsem se hlavně na to, abych největší hvězdy soupeře vyřadil šlápnutím na malíček, což se mi celý zápas dařilo.
Jak hodnotí zápas Tom? Já nemám rád lehké góly a už mne nebaví dávat ty Benďasovy tutovky, nemám rád ty jeho kecy o 1650 nahrávkách. Sám jsem mu žádnou nedal, protože jsem se bál, že by mi zase utekl v tabulce střelců.
Luboš? Po takové zimě se mi nikdo nemůže divit, že nemohu platiti prohrané pivo v hospodě, mám děti a náročnou manželku…..
Mira – kurva co chcete? Zdražili náboje, tak neděle je jediný den, kdy si po rozvodu mohu zastřílet.
Dan – ještě že jsem si vzal opalovací krém. Ta procházka na penaltu byla příjemným zpestřením.
Suďa – já jsem chytat nechtěl….
Jarda – Porážka mne překvapila, neb jsem s ní letos už nepočítal.
Laďa – v podstatě jsme splnili do puntíku dohodnutou taktiku, krátkých přihrávek někam do prostoru, kde nabíhal Mira, Špačour, já, nebo Luboš. Stejně přesně nahrát neumím, tak to bylo jedno.
Kolcek – to je těžký, když my v první půli nedáme góla, vím, že mi jde spíš získávání prostoru, dnes mi nešel ani punt ani drop-kick, prostě když na place není hash marks tak se kopu za uši.
Sebekriticky k tomu přistoupil i hráč, kterému otec přisoudil ambiciózní přezdívku Smejkalinho. Snad to po příjezdu z Brazílie reviduje. Honza prohlásil, že po takovém „výronu“ zejména v druhé půli rezignuje na post třetího pomocníka náhradního trenéra Svazu tělesně postižených v ČR z. s.. Brno-město

jen můj jediný pozitivní počit v zápase, tedy nahrávku na Adama před gólem, si přivlastnil pro sebe. ale jinak super zápis, hlavně ta Mojdova přezka :-)